3 fotky 
Rok se s rokem sešel a Zlín opět dostal nárok na Vánoční koncert Sdruženého orchestru mladých. V téměř vyprodaném divadle sice nepadal sníh, ale sentimentální vánoční atmosféra rozhodně nechyběla, stejně jako krásné tóny, mažoretky a hudebníci.
Sdružený dechový orchestr mladých Zlín, zdroj: archiv orchestru
Bylo pár minut po páté hodině, když se na pódiu zlínského městského divadla objevil sympatický moderátor místního rádia Ondřej Carda, ale hlavně modře oděný Sdružený dechový orchestr mladých Zlín, jenž je amatérským souborem hudebníků a působí pod Základní uměleckou školou Morava. Jedná se o několik desítek lidí různých věků a nástrojů, ale hlavně skvělou partu, která spolu nejen hraje, ale také jezdí na různé akce.
Rozmanitou paletu stylů ukázaly hned openingovými melodiemi z filmu Hook, po kterých následovala směs klasiky v čele s čardášovými tanci a baladami. Brzy poté dostaly prostor i mažoretky a to v premiéře ústřední melodie z filmu Piráti z Karibiku. V tu chvíli se pódium proměnilo v palubu lodi, na které to opravdu žilo. Pil se rum, šermovalo se, hrálo se a nechyběl ani Jack Sparrow a Elisabeth.
Hlediště bylo téměř plné, volná místa byste spočítali na prstech jedné ruky. Jak však moderátor večera vtipně poznamenal a za světla také ověřil, jednalo se hlavně o rodinné příslušníky vystupujících. Je pravdou, že při vystoupení nejmenších mažoretek (od 5 let) nemohlo zůstat žádné rodičovské oko suché. Malé včeličky tancující po pódiu při Včelce Máje byly opravdu roztomilé. U starších mažoretek byla obdivuhodná jejich rozhodnost, sebevědomí a hlavně sehranost. K hudbě orchestru tyto slečny patří právem.
Po krátké rauchen pauze se na pódiu objevila jiná parta hudebníků v menším počtu a to Zlínské jazzové smyčce. Jedná se o uskupení fungující také pod záštitou ZUŠ Morava, který předvedl hlavně jazzové či swingové melodie. Nechyběly však ani černošské spirituály či nádherné světoznámé skladby z muzikálů. Píseň z My fair lady Wouldn´t It be Loverly? zazpívala absolventka AMU Bratislava Emilie Řezáčová. Nad nádherným čistým sopránem jsem žasla nejen já. Při jejím zpěvu se člověk bál jen pohnout a pouze vnímal tu krásu. Příjemnou atmosféru veselých songů dotvářel jejich dirigent, jež dokázal ovládnout i sál. Dirigoval si nás k potlesku tak, aby to znělo krásné a neztrácel se úsměv.
Sdružený dechový orchestr mladých Zlín, zdroj: archiv orchestru
Završení téměř tříhodinového koncertu na mě udělalo nějvětší dojem. Jazzové naladěný sál opět ožil starými, leč nesmrtelnými melodiemi z Pomády, při kterých se po pódiu nejen vlnilo plno slečen, ale také si celý orchestr pořádně zazpíval. Bylo na nich vidět, že je to baví, že si to užívají a tyto jejich emoce se rychle přenášely i k nám na sedačky. Při We go together či Summer nights člověk až litoval, že je v divadle ve společenském a nemůže to tam rozbalit. Pak ovšem opět přišlo zklidnění při poctě Jacksonovi v podobě mé srdcovky Heal the world, která byla díky děkovaní partnerů a řešení finanční situace překřtěna na Heal the SDOM. Ačkoli dvě zpěvačky orchestru několikrát předvedly svůj nádherný hlas, v tomto případě vůbec nechyběly. Melodie to byla opravdu kouzelná a kdo ještě nepochytil vánoční náladu, tak po ní už prostě musel. Následovalo několik koled, mohutná děkování a šlo se domů.
Vánoční koncert toho orchestru je vítaný zážitek, při kterém vidíte na pódiu známé tváře a necháváte se ukolébávat a rozesmávat. Tito blázínci dokáží dělat scénky, smát se, či jen hrát a vy máte úsměv na tváři, který těžce mizí. U mě byl o to větší, když malý chlapeček vedle mě po prvních tónech jedné vážnější skladby zařval pogo, pogo. Tohle a drobné neúspěchy nejen malinkatých mažoretek a vánoční atmosféra, která se neskrývá jen v přáních, které všude slyšíte, je unikátem toho koncertu.
