4 fotky 
Píše se 2. polovina 16. století a násilně pokřesťanštění muslimové z granadského království povstávají proti křesťanskému útlaku a vykořisťování. Jejich revolta je tvrdě potlačena. Mnozí zemřou pod meči křesťanů. A ti zbývající vědí, že smrt je dlouhá naděje.
Koláž španělské Córdoby Autor: Marián Luha, Topzine.cz
Španělský advokát a v současnosti také spisovatel Ildefonso Falcones uhranul čtenáře po celém světě svým debutovým románem Katedrála moře (La catedral del mar), v němž vylíčil srdceryvný příběh Arnaua Estanyola, chlapce žijícího ve 14. století v Katalánsku. Také jeho druhý román Ruka Fátimy zachycuje kruté osudy jednoho chlapce. Moriska Hernanda Ruize z Juviles, jehož ale nikdo z jeho souvěrců neoslovuje jinak než Křesťane.
Křesťan v rukou Alláha, morisco v rukou Božích
Hernando by byl obyčejný chlapec, jakých žily v zemědělské oblasti Alpujarras tisíce, jenže to by nesměl být synem Maurky, kterou znásilnil křesťanský kněz. Jeho modré oči každému moriskovi prozrazují, že to jen ten proslulý Křesťan, kterého i jeho otčím Brahím z celého srdce nenávidí. Hernando přitom zná více súr než polovina čistokrevných morisků, umí psát a počítat a místní muslimský učenec, tzv. al-fakíh, do něj vkládá naděje celého potlačovaného společenství.
Moriskové – označení muslimů žijících na území granadského království po jeho připojení ke Španělsku. Moriskové byli donuceni přijmout křesťanství, tajně však nadále vyznávali islám a dodržovali maurské tradice. Roku 1609 byli z území Španělska vypovězeni.
Ukazuje se, že tato důvěra nebyla lichá. Během povstání v Alpujarras patří Hernando přes svůj chlapecký věk k nejplatnějším členům komunity. Jenže vraždění bezbranných je mu proti srsti a dokonce tajně zachrání křesťanskou dívku od jistého otroctví. Karta se však brzy obrací, síly morisků jsou rozprášeny křesťanskými vojsky a Hernanda čeká bída córdobských ulic. Dívku Fátimu, do níž se během povstání zamiloval, navíc násilím získává jeho nevlastní otec Brahím.
Kam vítr, tam víra
Falcones zachycuje ve svém románu podobný konflikt jako Orhan Pamuk v nedávno přeložené Bílé pevnosti. Zatímco turecký spisovatel však pojímá problém mezi křesťanstvím a islámem značně filosoficky, řadou metafor a celkově spíše pro náročnějšího čtenáře, Falcones nabízí příjemné čtení v základní rovině sporu. Nelze si sice nevšimnout určité snahy, s níž naznačuje, že tyto dvě víry nemusejí žít v nenávisti, jak tomu bylo právě v dobách Hernandových a jak je tomu bohužel i dnes, tato myšlenka však není pro Falconese stěžejním motivem díla.
Jeho román působí spíše edukačním dojmem. Pohleďte, co se může stát, když se křesťané postaví muslimům, a obráceně. Ústřední hrdina Hernando je už z biologického hlediska na hraně mezi oběma vírami. Vychováván v křesťanské věrouce během dne a v učení Koránu po večerech využívá v určitých částech příběhu dobré znalosti obou náboženství, aby dosáhl svého cíle, nebo si alespoň zachoval život. Hlavně z počátku románu tak může jeho chování připomínat známé úsloví kam vítr, tam plášť, v tomto případě víra.
Tohle není Dan Brown, tohle je historický román!
V posledních letech představu čtenářů o příbězích o náboženství a svévoli církve hodně poznamenal fenomenální úspěch amerického spisovatele Dana Browna. Odhlédneme-li od toho, že Brownovy thrillery se odehrávají v současnosti, je nutné si též uvědomit, že Brown z velké části fabuluje. To mu dovoluje psát strhující romány, v nichž se na každé druhé stránce děje něco nového a nečekaného.
Ildefonso Falcones nepíše thrillery, ale historické romány. Jeho příběhy vycházejí z určitých zaznamenaných dějinných událostí, přičemž ty rozhodně netvoří malé procento z celého fiktivního příběhu. To spisovateli samozřejmě nedovoluje zaplácat akcí a napětím každou kapitolu příběhu.
V Ruce Fátimy se vzrušující okamžiky a dějové zvraty střídají s částmi relativního klidu, epizody z Hernandova života jsou zasazeny do kontextu tehdejších událostí včetně porážky španělského loďstva Angličany v roce 1588 nebo definitivního vyhnání morisků roku 1609. Celkově se obsáhlý román nese spíše v pozvolnějším tempu, což ovšem neznamená, že byste nepřečetli třeba sto stran na jediný zátah.
Starý dobrý Falcones
Pokud jste četli Katedrálu moře, v Ruce Fátimy vás čeká podobně laděný příběh. Plný zvratů, nespravedlností, nešťastné lásky, touhy, utrpení, chvílí absolutního štěstí i momentů, kdy si hrdinové opět připomenou, že smrt je dlouhá naděje.
Pravda, některé vedlejší motivy zahraje autor ku prospěchu hlavní dějové linky do autu, aniž by se pro ně chystal vrátit, ale to mu při celkovém rozsahu knihy můžeme odpustit. Katedrála moře byla svým způsobem jedinečná. Ruka Fátimy se nese ve stejném dramatickém duchu, takže čtenáři první knihy už budou minimálně ochuzeni o překvapení, které jim dříve rozpálilo tváře doruda vzrušením. Patříte-li k pravidelným čtenářům historických románů, tenhle kousek by vám přesto v knihovně chybět neměl. A že taková bichle zabere nějakého místa!
Jekot křesťanských žen protrhl ticho. Jedna žena padla na kolena, prsty rukou propletené v prosebném gestu; morisco ji tahal za vlasy tak dlouho, až musela zvednout zrak. Seniz se ani neobrátil a naplnil pánvičku jemným prachem. Bez dalšího vystřelil do hrudi jednoho křesťana.
„Alláh je velký!“ vykřikl. Ozvěna výstřelu se ještě nesla vzduchem. „Zabte je! Zabijte je všechny!“
Název: Ruka Fátimy
Název originálu: La Mano de Fátima
Autor: Ildefonso Falcones
Překlad: Jana Novotná
Formát: 680 stran, 24×17cm
Vazba: vázaná
Vydalo: Argo, Praha 2010Hodnocení: *** (70%)
