8 fotek 
Herec Východočeského divadla Petr Borovec se nedávno divákům představil jako Mrzák Billy v inscenaci Mrzák Inishmaanský. Diváci ho ale také znají z inscenací A je to v pytli!, Charleyova teta nebo Jméno růže, kde se objevil v havních rolích. TOPZINE.CZ vám nyní přináší rozhovor nejen o Mrzáku Inishmaanském, ale také o jeho cestě k herectví.
Petr Borovec je již dva roky v angažmá Východočeského divadla. Diváci ho v letošní sezóně mohli vidět například v roli Adsona v inscenaci Jméno růže. Zdroj: Jan Faukner, VČD
Petře, v úvodu nám prozraď, čím jsi chtěl být, když jsi byl malý kluk. Jaké bylo tvé vysněné povolání?
Hokejista. (smích) Opravdu, hrál jsem hokej už jako malý. Ale pak přišlo zranění a tím skončila možnost stát se vrcholovým sportovcem. A protože jsem byl vždycky hloupý na matematiku, tak mi moje maminka, která je učitelka, vysvětlila, že na gymnázium jít prostě nemůžu. A nejblíže mému domovu byla Oděvní průmyslová střední škola, takže po delším přemýšlení jsem na tuto variantu přistoupil.
Dobře, přesto hokejista i oděvní průmyslová škola mají dost daleko k divadlu. Jak ses tedy dostal k divadlu? Co nebo spíše kdo tě zavedl do divadelního prostředí?
Můj tatínek je výtvarník a dělal kulisy pro ochotnické divadlo ve Strážnici. Že bych chtěl hrát, to zrovna ne. Každopádně mě tam tatínek dostal, a když jsem končil základní školu, tak jsem s kamarádem Lukášem Příkazským zkusil přijímací zkoušky na konzervatoř do Brna. Jeho přijali, zatím co mě, kvůli mé vlastní hlouposti, ne. Dva dny před přijímacím řízením jsem se při hokeji zranil na krku a nemohl jsem mluvit. Musel jsem jít tedy na náhradní termín, ale z toho už nikoho nevzali. A tak tedy přišla varianta se střední průmyslovou školou, kde bylo tehdy jen šest kluků. Po střední škole jsem studoval rok na jazykové škole, pak jsem dělal přijímací zkoušky na JAMU (nikdy jsem nechtěl do Prahy). Tam mě ale nevzali, a tak jsem pracoval asi čtyři měsíce jako vrátný ve firmě, kde pracoval můj otec. A poté přišla DAMU.
Studoval jsi skutečně velmi zajímavý obor – oděvní průmysl. Prozraď čtenářům, v čem ti byla škola prospěšná? Co ti do života dala?
Díky praxím na škole umím do dneška šít, paličkovat, vyšívat, batikovat a plést. V saku, které jsem si ušil jako maturitní práci, jsem později, ve 4. ročníku na DAMU, odehrál představení Tři sestry. A druhý rok v něm odehrál představení Vašek Šanda a pak se někde ztratilo.
S Josef Pejchalem a Ladislavem Špinerem v inscenaci A je to v pytli!. Zdroj: Michal Klíma, VČD
Tak teď už víme všechno o tvém studiu. Ale jak ses vlastně dostal k nám do Pardubic?
V první řadě jsem nikdy nikam neposílal CV, protože to nemám rád. Jednou skončilo představení v Disku a já jsem seděl v baru a najednou vedle mě stáli tři – mně v té době neznámí lidé – ředitel VČD Petr Dohnal, jeho žena Jindra Janoušková a dramaturg Tomáš Syrovátka. Petr se mi představil a řekl, že jsou z Východočeského divadla. V tu chvíli mě napadl jedině Cheb a hned jsem věděl, že tam jít nechci. Pak mi Petr dal vizitku a mně se moc ulevilo, když jsem zjistil, že se jedná o Pardubice. Dostal jsem od nich nabídku na roli v Tajemném hradu v Karpatech. Pak přišla role ve Zvoníku Matky Boží a v inscenaci S cizí dámou v cizím pokoji, po které jsem podepsal smlouvu a od té doby jsem členem VČD.
Petr Borovec je mladý, charismatický a talentovaný herec Východočeského divadla. Narodil se 21. září 1984 ve Skalici. Své dětství i mládí prožil ve Strážnici, proslulém městě folklorních tradic na jižní Moravě. Vystudoval zde střední odbornou školu oděvní. Několik let po maturitě se mu podařilo splnit si svůj sen, když se dostal na obor činoherního herectví pražské DAMU. Po ukončení studií přijal nabídku Východočeského divadla Pardubice na hostování a od roku 2012 je zde v řádném angažmá. V televizi debutoval v pořadu zaměřeném na kutilství Vrabci v hrsti. Podílel se na několika krátkometrážních filmových pracích, nejúspěšnějším se stal krátký studentský film O-RING, který byl po letech neúčasti českého kandidáta vybrán do VII. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha. Pardubičtí diváci ho znají především z inscenací A je to v pytli!, Charleyova teta nebo Balada pro banditu. V současné době hraje titulní roli v inscenaci Mrzák Inishmaanský, která měla premiéru 12.dubna 2014 na Malé scéně ve dvoře.
Co je pro tebe při tvé práci důležité?
Lidé, se kterými spolupracuji. Prostředí, pohoda při zkoušení. Jak jsem ti říkal, nejsem ten typ, který se musí svlíknout z kůže, aby mohl začít pracovat. Pokud je při zkoušení pohoda, neplést si to s leností, tak se mi i líp pracuje doma, při domácí přípravě. A samozřejmě rozpoložení, ve kterém se zrovna nacházím.
A co tě na tvé práci baví?
Jsem čerstvý, takže zatím všechno. Samozřejmě že jsou chmurnější dny, ale celkově jsem šťastný za to, že se pořád učím a že mě to baví.
Petr Borovec v Charleyově tetě s Martinou Sikorovou a Petrou Tenorovou. Zdroj: Ivo Mičkal, VČD
Už sis v divadle zahrál několik rolí, ale pověz nám, máš nějakou vysněnou roli? A jestli ano, tak jakou?
Kdybych si měl vybrat, tak určitě něco ze Shakespeara, například Hamleta. Ale musel by se dodržet blankvers, protože to se mi moc líbí. Jakoukoliv roli v Klubu rváčů, tu knížku mám moc rád. A pak role Andrého v Bratřích Karamazových. Nemám vysněnou žádnou komediální roli, ne že bych je neměl rád, jen mě žádná nenapadá. A teď mě velice těší role Mrzáka Billyho v inscenaci Mrzák Inishmaanský, protože má velice dobrý text.
Tak to jsou samé hezké role. Ale teď mě tak napadá, že jsem se tě zapomněla zeptat, kdo je tvým hereckým vzorem ?
Barbar Conan, ale to mi bylo asi šest let. Z lega jsem měl postavený meč a běhal jsem s ním po bytě. (smích) Teď zase trochu vážně. U nás to byly především ty starší generace herců, jako třeba Vladimír Menšík, Petr Kostka. A ze zahraničních herců je to například Michael Fassbender.
Výborně, a teď se vrátíme zpátky k Východočeskému divadlu, protože jsme trochu odbočili. Kterou postavu z těch, které jsi zatím hrál, jsi měl nejraději?
Postavu Sganarela v Don Juanovi a role Babbse v Charleyově tetě.
V roli sluhy Sganarela v Donu Juanovi, který měl letos derniéru. Zdroj: Leoš Skokan, VČD
Když jsme u těch postav a inscenací. Poslední dobou hraješ stále více a častěji, takže si tě i mnohem více diváci všímají. Stalo se ti už někdy, že by tě fanynky zastavily na ulici?
Ne. Vlastně jo. Po jednom představení Charleyovy tety mě zastavily tři postarší dámy a pochválily mě slovy: „To bylo jako bychom se dívaly do zrcadla.“ Tak jsme si spolu začali povídat. A pak jednou slečna na nádraží chtěla autogram.
A teď už blíže k Mrzákovi Inishmaanskému. Inscenace se uvádí na malé scéně, což mě přivádí k otázce, kde hraješ raději. Na velké, nebo na malé scéně?
Asi mě více baví malá scéna, ale ne že bych byl úplně pro alternativní herectví. Z mého pohledu je dobré, když se scény střídají.
Loni byl Mrzák Inishmaanský uveden jako scénické čtení. V čem se od sebe liší? V čem bude inscenace pro diváky lákavější?
Co se týče textu, se to moc neliší. Ale scéna bude určitě lepší. Já osobně nemám rád scénická čtení, kde se hraje, a proto jsem rád, že se Mrzák Inishmaanský uvede i jako normální představení.
Role mrzáka Billyho mu skutečně sedla.
Mrzáka režíruje Ladislav Špiner, který je hercem Východočeského divadla a tvým kolegou. Jaké to je, když režíruje herec herce, tedy kolega kolegu? Čím se to liší od běžné spolupráce mezi hercem a režisérem?
Tak především Láďa nerežíruje, Láďa je démon. (smích) A teď vážně. Hned na začátku se zavedlo pravidlo, že v momentě kdy Láďa přijde na zkoušku Mrzáka, je to prostě režisér. A důležité je, že Láďa ví, co chce, což se velice dobře odráží na naší spolupráci. Akorát jediné, co všem hercům obecně vadí, ale čemu se současně režírující herec nevyhne, je, že má tendenci nám to při zkouškách předehrávat.
A teď k postavě mrzáka Billyho. Sám si říkal, že tě tato role velice těší. Čím se tedy liší postava mrzáka Billyho od těch, které jsi už hrál? Čím je pro tebe lákavější, zajímavější?
Je normální. Myslím tím uvnitř. Teta, Pytel, Juan, každá z těch postav byla vnitřně nějak střelená. Billy je opravdu čistá lidská bytost. Nebylo zapotřebí využívat nějaké expresivnější vyjadřovací prostředky (kromě té fyzické pokřivenosti). O to těžší to pro mě ale bylo. Mluvili jsme o tom, že se do těch postav nikdy naprosto neponořuji, prostě je to můj způsob práce. Tady se to však ke konci zkoušení stávalo. Neumím ti vysvětlit proč, každopádně to pro mě byla nová zkušenost a díky za ni! Za každou příležitost, kterou jsem zde dostal, jsem byl vděčný. Za mrzáka ale obzvlášť.
Teď trochu pro pobavení čtenářů. K Mrzáku Inishmaanskému jste nedávno fotili plakát, na kterém pózujete s krávou. Jak probíhalo focení a jak se s krávou spolupracovalo?
Ta kráva byla smrtelná. Já si představoval, že přivezou dospělou krávu a oni přitáhli takové větší tele. Pak nám řekli jméno, ale to jsem si nezapamatoval, tak jsem jí říkal Jitko. Pak jsem dostal to vodítko, tak jsem si stoupnul, ale samozřejmě Jitka byla ode mě, co nejdál mohla. Fotograf pak vyřkl svou představu o tom, jak já budu klečet a Jitka bude mít hlavu u mě. Po chvíli přemlouvání jsem od ní dostal velkou pusu.
Petra Tenorová a Per Borovec v inscenaci Mrzák Inishmaanský.
Tak nám ještě prozraď, co tě čeká do budoucna?
Během 14 dní se stěhuji do Pardubic. A pak přijde hraní na Kunětické hoře a pak konečně prázdniny. Budu rekonstruovat byt, a protože miluji jízdu na kole, začnu sportovat.
Ještě poslední otázka na závěr. Na co bys diváky do divadla nalákal jako herec VČD?
Co divák, to jiný vkus. Novinkou je teď Mrzák, takže to je jasný. Určitě na Cabaret. Přestože nejsem fanoušek muzikálů, tak tenhle se mi líbil. A já se velmi těším na Královu řeč. Věřím, že to bude úspěšné a zajímavé představení.
