3 fotky 
!Exkluzivně!Do neděle 9. září jsme měli možnost navštívit v GHMP výstavu Jakuba Špaňhela nazvanou Slepice jdou do pekla. Přečtěte si rozhovor o tom, co stálo u zrodu jeho originálních obrazů.
Po obrazu Slepice jdou do pekla je pojmenovaná Špaňhelova výstava v GHMP. Zdroj: Just Communication s.r.o.
Kdy jste se rozhodl stát se malířem? Lákalo Vás to už od dětství?
Stát se malířem jsem se rozhodl již ve čtyřech letech, kdy jsem se poprvé pokoušel malovat, resp. kreslit zvířata podle obrázků z různých knih a předloh. Ke zvířatům se vlastně v současnosti po třiceti letech opět vracím.
Na pražské Akademii výtvarných umění jste studoval u Jiřího Davida a Milana Knížáka. Jak na tohle období vzpomínáte? V čem Vás ovlivnili?
Jirka David mne v roce 1995 přijal do svého ateliéru vizuální komunikace, když mi bylo osmnáct let. Vetšina mých spolužáků byla tehdy o dost staršich (např. Vilém Kabzan, Petr Pastrňák nebo Jiří Černický). Od nich jsem se také mnoho dozvěděl a naučil, a to nejen o výtvarném umění. V této době mně Jirka David umožnil vystavovat na několika společných výstavách, např. Nová síň Špálova galerie, což mi určitě pomohlo a povzbudilo do další práce. Po čtyrech letech jsem přestoupil k Milanovi Knižákovi do ateiéru Intermediální tvorby, kde jsem nakonec taky diplomoval. V obou ateliérech se hodně diskutovalo o umění a životě vůbec a to mně hodně bavilo.
Krematorium Pardubice je jedním z Špaňhelových obrazů věnujících se tématu staveb.
Hodně se proměňují témata, kterým se ve své tvorbě věnujete. V diplomové práci jste se zabýval interiéry gotických a barokních kostelů. Jak jste se k tomuhle námětu dostal?
Interiéry kostelů bylo mé hlavní téma diplomové práce. Jedna z prvních prací, kterou jsem na toto téma namaloval bylo volně zpracované téma interiéru kostela od Otakara Blažíčka. Dále to byl hlavně interiér Sv. Víta a Sv. Mikuláše na Malé Straně, které jsem maloval hlavně černou barvou. Později se do obrazů dostává zlatá barva, kterou používám dodnes.
Na výstavě v GHMP nejde přehlédnout velké expresivní malby lustrů. Je pravda, že sbíráte starožitné předměty?
Hlavně starožitný nábytek, lustrům jsem se věnoval hlavně v roce 2006 – 7, kdy jsem si zařizoval byt. Obcházel jsem různé starožitnosti a bazary, vybíral lustry a přitom mně napadlo, že je budu malovat. Taky byl u mne v alteliéru Milan Knižák s ateliérem a viděl rozmalovaný obraz Akt s lustrem, o kterém se vyjádřil, že ta holka stojí za houby, ale ten lustr, že by ušel, tak jsem začal malovat potréty lustrů.
V současné době pracujete na obrazech inspirovaných Bohuslavem Reynkem. Čerpáte jen z jeho grafik, nebo Vás ovlivňuje i jeho poezie?
Jeho poezii mám rád, ale inspiraci pro obrazy čerpám z jeho grafik. Jsou to hlavně grafiky s námětem domácích zvířat (kozy, slepice, vůl ve chlévě…). Tyto grafiky se pokouším převést do malby velkých formátů.
V současné době se Jakub Špaňhel věnuje novému tématu a zdá se, že to zdaleka není poslední změna.
Výstava je pojmenovaná podle Vašeho obrazu Slepice jdou do pekla. Kde se najednou vzalo téma multiplikace? Baví Vás sériovost?
Kolem roku 2000 jsem se pokoušel malovat válečky, které používal Petr Pastrňák jako čistě abstratkní obrazy. Já jsem na váleček vytvořil nějaký motiv, buď zvířat, nebo křížů či květináčů a pak jsem jen přejížděl horizontálně plátno. Tyto obrazy připomínají popart nebo jakési negativy filmu.
V jednom z letošních rozhovorů jste řekl, že se mimo jiné chystáte víc věnovat tématu zvířat. Prozradíte čtenářům TOPZINE.cz něco víc?
Se svou partnerkou a dcerou jezdíme na venkov k jejím rodičům, kteří mají malou farmu nedaleko Prahy. Mají tam dost zvířátek od malinkého pejska až po sedmisetkilového koně. Jsme těmito zvířátky obklopení, takže je pro mně přirozené, že nejspíš vznikne nová série zvířat.
