3 fotky 
Při nepřijetí na veřejnou vysokou školu je tu stále možnost získat titul na škole soukromé. Na jedné straně však velká část uchazečů na takové řešení nemá peníze, na druhé straně není kvalita soukromého vzdělání v ČR vůbec jednoznačná. Absolventi navíc často bojují s předsudky zaměstnavatelů i veřejnosti.
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Kromě dvojice ryze státních škol, kterou v České republice reprezentují Policejní akademie ČR v Praze a Univerzita obrany v Brně, rozlišujeme podle právní formy dvě velké skupiny vysokých škol – veřejné, dotované ze strany státu, a soukromé, de facto financované vlastními studenty. Odlišnosti přitom nenajdeme v jejich pouhé podstatě, ale také v jejich přijetí odbornou i širokou veřejností.
Na veřejných školách zatím bezplatně a bez předsudků
Veřejné vysoké školy jsou zřizovány i rušeny zákonem. Základním odlišením je jejich způsob získávání finančních prostředků, které přicházejí hlavně ze státních dotací, poplatků spojených se studiem či různými dalšími úkony v jeho průběhu (vystavení duplikátu diplomu, změny v zápisu předmětů a podobně). Vedle toho je školy mohou získat formou příspěvků od města a sponzorských darů.
Studium na veřejných vysokých školách je prozatím bezplatné, a to pro všechny studenty, kteří nepřekročí standardní dobu studia ve svém studijním programu o více než jeden rok. V praxi to znamená, že v bakalářském programu lze studovat bezplatně čtyři akademické roky, v navazujícím magisterském pak tři. Pokud uchazeč tuto lhůtu překročí, musí platit poplatky za delší studium. Jejich výše, která může přesáhnout i 20.000 korun za semestr, se liší podle dané školy a fakulty.
Výhoda bezplatnosti ve standardní době studia se však stane do určité míry relativní, pokud se od akademického roku 2013/2014 začne na veřejných vysokých školách platit zápisné v rozmezí pěti až šesti tisíc korun ročně.
Výběr soukromé školy nepřichází pro velkou část uchazečů vůbec v úvahu. Na vině jsou nedostatečné finance – některé rodiny u nás mohou stěží podporovat i vysokoškoláka na veřejné škole. Studenti si tak často vedle studia snaží přivydělat, kde je to možné. „Kvůli tomu, abych mohl na vysokou, jsem prodal motorku, nekoupím si auto, chodím na brigádu a šetřím každou korunu,“ píše například Štěpán, student ČVUT v Praze, na facebookové stránce proti zavedení školného.
Uplatnění některých odborníků bývá i s veřejnou VŠ nejistá
Veřejné vysoké školy si u nás ale stále zachovávají všeobecnou prestiž, a to i přes podfinancování ze strany státu. Nejlépe hodnocená česká vysoká škola, Karlova univerzita v Praze, se přitom v mezinárodních žebříčcích pravidelně umísťuje až ve třetí stovce. Prestiží veřejného vysokého školství v České republice nedokázala zatím výrazně otřást ani aféra na plzeňských právech.
Titul z veřejné vysoké školy však ještě nutně neznamená vstupenku do zaměstnání v oboru. Studijních oborů stále přibývá a některé vysokoškolské profese zažívají nebývalé přehlcení pracovního trhu. Největší problém najít zaměstnání mají podle loňské analýzy Národního ústavu pro vzdělávání zejména absolventi v oboru textilní výroby, zemědělství nebo životního prostředí.
Soukromé vzdělávání bude nejprve muset odstranit zrno od plev
Soukromé vysoké školy mohou svou činnost provozovat po předchozím souhlasu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a nejčastěji mají firemní povahu – vystupují převážně jako obecně prospěšné společnosti, příspěvkové organizace nebo společnosti s ručením omezením. Jejich klíčem k úspěchu i hlavním nástrojem, jak získat prostředky, je z velké části úspěšná reklama.
Přestože i soukromá škola může získat státní dotaci, její financování pochází především z vlastních zdrojů. Alfou i omegou bývají poplatky za studium, které je povinen každý student hradit již od prvního ročníku. Poplatky za studium na některých typech soukromých škol mohou přesáhnout i 60.000 korun za jeden semestr.
Otázka prestiže i důvěry ze strany zaměstnavatelů a veřejnosti je přitom dnes velmi komplikovaná. Ve společnosti totiž obecně převládá názor, že soukromé školy jsou nekvalitní formou vzdělávání. Školy údajně postrádají kvalitní vyučující a náročnost výuky je podřízena tomu, aby studium ideálně dokončil každý. Školy by se jinak samy připravovaly o své sponzory, kterými jsou právě studenti.
Rozpačitě se staví k soukromému vzdělání také zaměstnavatelé. Podle Radky Kvačkové a Petra Švihela z Lidových novin je důvodem diametrálně odlišná kvalita jednotlivých škol. „Mezi soukromými vysokými školami dosud neproběhl proces krystalizace, který by oddělil školy opravdu dobré od průměrných, případně podprůměrných. Zaměstnavatelé proto nemohou mít – a ani nemají – od soukromých vysokých škol nějaká zvláštní očekávání,“ píší na serveru Lidovky.cz.
Absolventi si pochvalují praktickou výuku i osobní přístup vyučujících
I na řadě soukromých škol však studium vyžaduje velkou dávku úsilí a jejich provozovatelé si mohou navíc díky dobré finanční situaci dovolit nejen kvalitní vyučující, ale i moderní pomůcky nebo možnost placených praxí pro studenty. O tom se při současné výši státních dotací většině veřejných vysokých škol může jen zdát.
„Školu jsem si vybrala kvůli oboru Účetnictví a finanční řízení podniku, který mě zaujal nejvíce. Co se týká studia, to bylo na jedničku. Učitelé sem dojížděli z VŠE, Mendelovy univerzity a podobně. Snažili se o zapojení praxe do studia. V rámci Účetnictví v praxi například dohlíželi auditoři ze společnosti BDO Audit na účtování studentů reálných firem na Znojemsku,“ popisuje své studium Nikola, absolventka Soukromé vysoké školy ekonomické ve Znojmě.
Pochvaluje si také osobní přístup vyučujících, kterého by se jí v takové míře na veřejné škole pravděpodobně nedostalo. „Výuka probíhala v přátelském duchu, nebyli jsme čísla, ale normální lidé se jménem. Co se týká kvality vzdělání, vůbec bych nepoznala, že jsem na soukromé škole,“ dodává.
Ani studium na soukromé vysoké škole tak rozhodně nemusí být ztrátou času. Základem je přitom dostatečně se informovat u absolventů a na dnech otevřených dveří, ale také ve sdělovacích prostředcích či na internetu. Nejsilnějším argumentem, proč se uchazeči v České republice vzdávají úvah o soukromém studiu, tak patrně zůstane jeho vysoká cena.
