13 fotek 
Všichni jsme se zajisté s těmito termíny setkali při hodinách literatury. Román, povídka, novela. Málokdo však skutečně ví, jaký je mezi těmito literárními žánry rozdíl. Umíme spoustu děl hezky zaškatulkovat, ale kdyby se nás někdo zeptal na přesnou definici, nejspíš bychom tápali.
Že Osudy dobrého vojáka Švejka jsou humoristickým románem a Malostranské povídky souborem povídek, víme téměř jistě všichni. Jak však tyto literární žánry rozlišovat? Jsou všechny nálepky klasických děl české literatury umístěny správně? A jak se v tom skutečně vyznat? Následující řádky se vám pokusí mnohdy nejasnou situaci alespoň trochu osvětlit. Nuže, jdeme na to a vezmeme to pěkně od podlahy:
Don Quijote i Candide
Román je žánr epický, zpravidla prozaický, kořeny sahají až k hrdinskému eposu antickému, rytířskému eposu a zvláště rytířskému románu. Novodobou tradici žánru zakládá renesenační román Rabelaisův – Gargantua a Pantagruel a také Cervantesův Don Quijote. Téma cesty a dobrodružných příhod se stalo zásadním pro rozvoj románu. V historickém vývoji se samozřejmě román proměňoval, zmíníme například román klasicistní (filozofický) Voltaira: Candide nebo román výchovný J. J. Rousseaua: Emil čili o výchově.
Román je když…, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Román (= označení původně z francoužštiny, dílo psané v národním, tj. románském jazyce) je epický žánr většího rozsahu, zachycující často značné množství postav, vztahů a dějů. Dějová linie může být rozdělena do více větví, přičemž každá z nich zachycuje vývoj jiné postavy. Důležitá je postava vypravěče a pásmo postav.
A jaké že máme druhy románu? Historický, psychologický, utopický, autobiografický, budovatelský, dobrodružný, erotický, osvícenský, naturalistický, epistolární, existenciální, postmoderní…
Co je to vlastně novela?
Novela se jako nový žánr vyvinula z povídky, námět pocházel ze současného života především nižších vrstev.
Slovem novela (= původně z italštiny, novella = novinka) označujeme žánr epiky středního rozsahu, realističtěji zobrazuje problémy individua. Kompozice je založena na jedné dějové linii bez rozsáhlejších popisů, digresí a epizod, nalezneme zde výrazný konflikt, děj je dramatický a rychle spěje k pointě. Postavy se nevyvíjejí, nesou v sobě obraz svého sociálního prostředí.
Většina moderních povídek má rysy novely, jako novela se proto označují i rozsáhlejší díla, která splňují charakteristické rysy kompozice novely.
Povídky jsou nejen malostranské
Povídka jako literární útvar byla známa už v antice a středověké zábavné próze. Její rozvoj souvisí s literaturou renesanční, s romantismem a realismem, ovlivnily ji i další směry 19. století: naturalismus, impresionismus, dekadence nebo směry avantgardní.
Jen si tak v krátkosti počíst…, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Povídka
je prozaický žánr středního nebo drobného rozsahu, její syžet je nekomplikovaný (jedna dějová linie, krátký čas děje fabule, jeden protagonista, málo dalších postav). Děj povídky směřuje k rozuzlení, na rozdíl od děje novely není tak konfliktní. Kompozice postupuje převážně chronologicky, hrdina se v povídce nevyvíjí, vyprávění je vedeno jedním vypravěčem.
I povídky můžeme dále kategorizovat a přidávat k nim různé přívlastky, takže máme např. povídku ze současného života, historickou, vědecko-fantastickou, autobiografickou, dobrodružnou, detektivní, humoresku, grotesku či arabesku…
Malé shrnutí
Důležitý rozdíl mezi těmito pojmy tkví převážně v rozsahu, román je ze všech útvarů nejdelší, povídku a novelu bychom mohli umístit doprostřed. Dále je důležitá dějová linie a postavy: román má převážně víc dějových linií a velké množství postav, novela a povídka mají dějovou linii jednu, počet postav je malý, přičemž vyústění povídky není tak konfliktní jako novely. Ani v novele a ani v povídce hrdina neprochází vývojem.
Pokud stále nemáte jasno v tom, jak rozpoznat novelu od povídky, nezoufejte. Vždyť nakonec označení díla jako novely či povídky většinou určuje autor sám a ačkoli byste řekli, že je to spíš to či ono, rozdíl mezi těmito dvěma žánry může být na hranici určení.
