Román Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého představuje jedno ze stěžejních děl světové literatury realismu. Musí však být čtení tohoto obsáhlého románu z devatenáctého století nutné zlo? Nebo může přinést i dnešnímu čtenáři něco nového?
Lev Nikolajevič Tolstoj, Zdroj: wikimedia.org
Pro napsání románu Anna Karenina se Tolstoj inspiroval skutečným příběhem, který se udál v jeho životě. Jeden z Tolstého sousedů odvrhl svoji milenku ve prospěch jiné a zhrzená žena spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Tolstoj byl tímto činem šokován a zároveň fascinován, a tak začal vznikat známý velkolepý psychologický román.
Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 28. srpna 1828 v Jasné Poljaně ve starobylé šlechtické rodině. Nejvýznamnější díla tohoto spisovatele jsou Vojna a mír (1864–1869), Anna Karenina (1873–1877) a Vzkříšení (1899). Po napsání Anny Kareniny nastala u Tolstého duševní krize a literárně se dále věnoval spíše dílům s moralizující a náboženskou tendencí. Duševního klidu tento spisovatel dosáhl zřejmě až 28. října 1910 na ruské železniční stanici Astapovo, kde skonal na zápal plic v bytě přednosty stanice.
Děj románu se odehrává především ve velkoměstských salonech a na venkovských statcích ruské šlechty. Do popředí vystupuje několik postav. Hrdince z titulu románu – Anně Karenině a šlechtici Levinovi, který žije na venkovském statku, je věnována zhruba stejně velká část knihy. V postavě svérázného mladého statkáře vychází Tolstoj ze svých osobních zkušeností.
Inspirací byl sám život
Základní zápletka tohoto díla je v podstatě jednoduchá. Anna, žena z lepší společnosti a manželka vysoce postaveného ruského úředníka, se zamiluje do mladého důstojníka a lva salonů hraběte Vronského, který její city opětuje. To by ještě nebyl takový problém, kdyby se Anna rozhodla svůj milostný vztah tajit. Anna je však hrdá a své právo na skutečnou lásku vidí jako něco zcela přirozeného. Proto se pro ni rozhodne obětovat všechno, včetně svého syna.
Čtěte také: Revizor N. V. Gogola prověří charaktery skoro po dvou staletích
Tato milostná zápletka by za jiných okolností zabrala asi tak sto dvacet stránek a jistě by se nestala světově uznávaným dílem. Tolstoj však nic neponechává náhodě a na skutečnost se snaží nahlížet co nejobjektivněji. Životní cesty hlavních postav jsou vylíčeny v širokém společenském i psychologickém kontextu.
V Římě prožili Anna s Vronským šťastnější období svého života
Všechny činy postav mají bohatou a velmi složitou a zevrubnou psychologickou motivaci, což můžeme na této knize označit za jeden z nejzdařilejších a nejpozoruhodnějších jevů. Tolstoj oplývá, dle slov kritiků, „neobyčejnou pozorovací schopností“, „jemnou analýzou duševních pochodů“ a „znalostí lidského srdce“.
Čtěte také: Literární kvíz: znáte klasiky světového realismu?
Například díky Annině popisu Kareninových ušních boltců může čtenář tuto postavu vnímat už jen jako muže, díky němuž žila hlavní hrdinka dlouhá léta v přetvářce. Poněkud zdlouhavé a z dnešního pohledu zbytečné se mohou zdát pasáže, kdy statkář Levin popisuje svoje úvahy o ruském zemědělství a svůj vztah k nevolnictví nebo k řešení politických otázek.
Jakmile vlak v Petrohradě zastavil a Anna vystoupila, první tvář, která jí padla do očí, byla tvář mužova. Ach bože můj! Kde sebral ty uši, napadlo ji při pohledu na jeho chladný, reprezentativní zjev, a zejména na jeho ušní boltce, podpírající střechu kulatého klobouku a najednou tak zarážející.
(Převzato z: TOLSTOJ, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová. Přel.: Taťjana Hašková, Praha: Mladá fronta, 1964.)
Annin vztah k jejímu milenci by za jiných okolností mohl mít šťastný konec, ale tím, že Anna chtěla žít vpravdě a nechtěla nic skrývat, se dostala do spáru tehdejší společnosti a do její pokrytecké morálky. Nemohla chodit mezi lidi a ztratila kontakt i se svým synem.
Zbyl jí tedy jen její milenec, na něhož se upínala. Ten byl však zvyklý na svoji svobodu a přílišné lásky se hrozil, proto trávil čas více a více mimo domov. Anna, ponechaná jen své žárlivosti, se Vronskému rozhodla pomstít tím, že skočí pod vlak.
Trojí pohled na lásku a rodinné vztahy
Aby Tolstoj vylíčil zkázu Annina milostného dobrodružství co nejvěrněji, musel do protikladu postavit jiný, harmonický vztah. Tím je láska Levina a Kitty. I tento vztah prochází různými nesnázemi, ale jako celek působí spokojeně. V knize je věnována pozornost i vztahu Kittiny sestry Dolly k jejímu manželovi Stěpanu Arkaďjiči. Dolly, ačkoli ví, že je jí manžel nevěrný, rozhodne se ve vztahu setrvat kvůli svým dětem, což je vlastně opak toho, pro co se rozhodla Anna.
Anna se rozhodla vyřešit svou situaci skokem pod vlak
Tyto tři milostné linie se prolínají a staví se do vzájemných konfrontací a čtenáři poskytují širší úhel pohledu. Tolstého román neposkytuje žádný návod na harmonický vztah. I vztah Kitty a Levina dochází štěstí jen po vzájemných kompromisech. Podle Tolstého člověk nemůže štěstí a naplnění hledat ve vztahu, ale spíš ho objevit v sobě samém.
A o čem celý román vlastně pojednává? Dvěma slovy by se dalo říci, že je to příběh o hledání a o životě. O hledání smyslu lásky a štěstí, o hledání prozření, o hledání sama sebe. Román odhaluje proměnlivost člověka i života. Jsme svědky ztroskotání hrdinů, která je vedou k životní zralosti a zmoudření, pak však nastane další ztroskotání a další prozření, protože takový už život je.
Zdroj: HONZÍK, J.: Doslov. In.: TOLSTOJ, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová. Přel.: Taťjana Hašková, Praha: Mladá fronta, 1964.
