5 fotek 
Bohaté Římanky nikdy nevycházely ven bez líčení a honosného účesu. Rty a tváře si malovaly červenou barvou, oči zdůrazňovaly černou, znaly kulmu a dokonce i paruky.
Bižuterie s nádechem dávných časů nás baví, Zdroj: asos.com
Římská civilizace vznikla na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století před naším letopočtem a rozšířila se do značné části antického světa. Základní římský oděv se skládal z tuniky a tógy. V antickém Římě podobně jako v Řecku či Egyptě byl oděv znakem společenského postavení a významu. Lidé s vyšším postavením neodkládali tuniku s pruhem. Počet pruhů poukazoval totiž na jejich funkci.
Senátoři nosili tuniku s nachovým pruhem táhnoucím se středem roucha od krku dolů. Naopak rytíři nosili tuniku s jedním nebo dvěma úzkými proužky. Oděvy se většinou nesešívaly, pouze se poskládaly do záhybů. Přípravu oblečení měly na starost ženy. Až v pozdějších dobách se tkaním a šitím zabývali i otroci.
Ukryté závaží hlídalo tvar
Římská tunika byla podobná řeckému chitonu, v pase podkasaná a bez rukávů. Sloužila jako spodní oděv, přes který si lidé oblékali tógu, když vycházeli ven z domu. Později se objevily i tuniky s krátkými a dlouhými rukávy.
Nesmrtelné řasení, Zdroj: H&M.com
Svrchní roucho Římanů, tóga, byla vždy z vlny a směli ji nosit pouze římští občané. Roucho bylo tvaru elipsy, na rozdíl od řeckého obdélníku. Upravit na sobě tógu bylo uměním, samotné přeložení elipsovité látky bylo tím nejdůležitějším. Právě tím se totiž vytvářelo ozdobné, nerovnoměrné nařasení, ve kterém spočívala krása a bohatost tógy.
K úpravě řasení se často použivala formovaná prkénka nebo závaží zašitá do látky. Takto připravená tóga neumožňovala příliš volný pohyb, nicméně pro vznešené lidi byla pomalá chůze známkou vážnosti a důstojnosti.
Typicky ženský plášť vyráběný z jemné vlny a sepnutý na levém rameni se jmenoval palla. Vyráběl se z jednoho kusu látky a nosil se na způsob tógy. Další možnou variantou byla palla skládala ze dvou kusů, předního a zadního. Obě části se spojily na ramenou a pas se zvýraznil jednoduchým převázáním. Často byla tato varianta sešívaná od boků až na zem a ženy si tak pallu oblékaly přes hlavu.
Bílá pro bohaté, hnědá pro chudé
Římské oděvy byly vyrobené z vlny, lnu a bavlny. Tkaní látek se považovalo za samozřejmou povinnost dokonce i bohatých žen, které uměly vyrábět i velice jemné až průhledné bavlněné tkaniny. Později přibyl další materiál, hedvábí dovážené z Číny. Nejoblíbenější barvou Římanů byla bílá. Čas od času ale dali přednost i překrásně zbarveným látkám s motivy květů nebo pruhů. Barvy a bílou si ale mohli dovolit jen ti bohatí. Otroci zůstávali u přirozeně zbarvených materiálů, nejčastěji v odstínech hnědé.
Sklady a záhyby skvěle maskují nedostatky, Zdroj: lindex.com, zara.com
Římanky se velmi rády zkrášlovaly nejen oděvem, ale také šperky a dalšími doplňky. Nosily zlaté a stříbrné prsteny, náramky, medailonky, náhrdelníky i náušnice. Kovy se zdobily perlami a mořskými korály, které byly v Římě ve veliké oblibě.
Důležitou úlohu hrála úprava vlasů. Účesy žen byly velice bohaté a dost náročné na vytvoření. Jejich tvorba vyžadovala práci několika otrokyň. Římanky byly ženy s tmavou barvou vlasů, a proto nikoho nepřekvapí, že se módním hitem staly vlasy obarvené na blond i paruky z vlasů zajatých germánských dívek.
Bez vlasů natočených do vlnek pomocí horkých želízek Římanky ven nevycházely. Tváře si líčily nabílo, rty si malovaly červeným líčidlem, obočí a řasy zase černým. Svou pleť poprašovaly zlatým pudrem. Teprve po této celkové úpravě vzhledu si Římanky troufly vyjít ven do společnosti. Tam si užívaly obdiv mužů i méně vznešenýchi žen, které si takovou parádu nemohly dovolit.
Čtěte: Čím nás inspiruje Marilyn, Audrey a Liz?
Dnešní móda je plná šatů, košil, halenek, tunik, u kterých můžeme najít prvky z doby antiky. Bohaté řasení látek je stále v oblibě. Příkladem můžou být plesové šaty, u kterých se bohatost skladů a záhybů cení nejvíce.
