4 fotky 
!Profil režiséra!Možná že vám jméno Peter Weir nic neříká. Ale mělo by. Jako režisér už totiž natočil kvalitní kousky: Truman show, Zelená karta nebo Útěk ze Sibiře. Spolupracuje s herci světového formátu a může se pyšnit několika oscarovými nominacemi. Jak je tedy možné, že se o tomto pánovi moc nemluví?
Režisér Peter Weir, Zdroj: youtube.com
Peter Weir (*1944) není typický americký režisér, jak by nám mohlo napovídat jeho jméno. Pochází z Austrálie, konkrétně z města Sydney, kde zároveň studoval umění a právo na univerzitě. Studia ale nedokončil. Místo toho začal pracovat pro jednu televizi přímo v rodném městě. Vyzkoušel si i práci před kamerou, ale včas pochopil, že jeho místo bude spíše za ní.
Z Austrálie do Hollywoodu
Weir se začínal dostávat do povědomí především krátkometrážními filmy a dokumenty. Jeho talentu si všimli i filmaři za oceánem, a tak v roce 1974 nabídli Weirovi spolupráci. Ten nabídku přijal. Začala se mu tedy rýsovat cesta lepšího financování pro snímky, což znamenalo uskutečnění mnoha nápadů cílevědomého Australana. Hollywoodu ale Weir nikdy nepodlehl, stále se vracel – a koneckonců i vrací – do rodné Austrálie. Je zkrátka svůj, což se projevuje i na jeho filmech.
Jim Carrey v uměle vytvořeném světě, Zdroj: distributor filmu
Jedním z jeho úspěšných snímků je Truman Show (1998). I tady je patrné, že se Weir vymyká, s prací nijak nespěchá. Po souhlasu s vytvořením filmu totiž čekal přes rok na Jima Carreyho, který měl ztvárnit hlavní roli. Jiný režisér by možná hledal náhradu, aby film rychle natočil a stal se na chvíli tématem číslo jedna pro filmové kritiky. Weir si ale nedokázal pro roli mladíka sledovaného 24 hodin v reality show představit nikoho jiného. Čekání se nakonec vyplatilo a film měl velký úspěch.
Dobrý herec rovná se dobrý film?
Takto možná uvažuje i sám Weir. Vnímavému divákovi totiž neunikne, že režisér točí – mnohdy i opakovaně – s hereckými esy. Jako prvního můžeme uvést Harrisona Forda. Toho lze spatřit ve snímcích Svědek (1985) nebo v dramatu Pobřeží moskytů (1986). První z těchto snímků je velice zajímavým vhledem do světa jiných kultur. Pojednává totiž o malém chlapci z náboženské sekty amenitů, který se stane svědkem brutální vraždy. Úkol ohlídat svědka dostává právě Ford v roli drsného poldy Johna Booka. Ke scéně, kdy došlo k oné vraždě, se vyjádřil i sám Peter Weir. Podle jeho slov to byla nejnásilnější scéna, kterou kdy točil. Nakolik je brutální, můžete posoudit sami.
Dalším esem je zkušený Ed Harris. Toho obsadil Weir do výše zmíněné Truman Show a nejnověji také do filmu Útěk ze Sibiře (2010). Tento dramatický snímek je založen na skutečné události z roku 1940, kdy skupinka vězňů utíká z ruského gulagu. Svobodu naleznou až po šest a půl tisících kilometrech v Indii. Kromě Harrise zde můžeme vidět i další eso – Colina Farrella.
Útěk ze Sibiře byl představen samotným Peterem Weirem na zakončení letošního 18. mezinárodního festivalu Febiofest, konkrétně 1. dubna. Kromě uvedení snímku měl Weir v programu také převzetí ceny Kristián za přínos světové kinematografii. Nutno říci, že byl režisér během svého života oceněn již různými cenami, ale na Oscara, považovaného za nejprestižnější ocenění ve světě filmu, ještě nedosáhl. Podle všeho je to ale jen otázka času, jelikož byl už několikrát na tuto cenu nominován. Kdo ví, třeba právě jeho poslední film bude tím úspěšným.
Pokud si myslíte, že Weir točí jen dramata a thrillery, mýlíte se. V jeho režijní filmografii nalezneme například i romantickou komedii Zelená karta z roku 1990. Zápletka filmu je opravdu kuriózní. Francouzský emigrant, hudebník George Faure (Gérard Depardieu) potřebuje zelenou kartu, tedy povolení k práci a pobytu v New Yorku. Aby ji ale dostal, musel by se oženit. Pak je tady také newyorská vegetariánka Bronte (Andie MacDowell), která touží po obrovském střešním bytě se skleníkem. Ten majitel pronajímá jen manželským párům. Bronte se tedy – nejprve – z čistě praktických důvodů za George provdá…
Manželé z praktických důvodů ve filmu Zelená karta, Zdroj: distributor filmu
V roli učitele se představil i další obdivuhodný herec, Robin Williams, a to ve Společnosti mrtvých básníků (1989). Zápletka snímku je následující: John Keating nastoupí na post učitele na jednu prestižní americkou střední školu, kde jsou žáci vedeni podle striktních a mnohdy nesmyslných pravidel. Keating se ale snaží probudit ve svých studentech skryté emoce a touhy.
Určitě je dobře, že se Weir nedal stejnou cestou jako jeho otec, ten byl totiž realitním agentem. Weir sám si otcovu práci v mládí vyzkoušel a procestoval mnoho míst v Evropě. Paradoxně mu tato zkušenost pomohla přiblížit se jeho budoucímu povolání, a to filmu, namísto toho, aby začal sdílet otcovo pracovní nadšení. Pomocí uzavřeného lodního televizního systému zrežíroval a natočil svůj úplně první film, jednalo se o zábavnou revue. Po návratu z cest neváhal a začal se naplno věnovat filmovému řemeslu. Zajímavostí je, že během této už tak velice plodné cesty potkal také svou budoucí manželku a spolupracovnici, Wendy Stitesovou.
Pár rad na závěr
Pokud chcete být úspěšným režisérem, což Peter Weir určitě je, tady je od něj pár rad do režisérských začátků: „Nezahazujte své nápady kvůli nedostatku finančních prostředků, zkuste najít jinou alternativu. Napište si všechno, co byste chtěli zrealizovat, a nehleďte přitom na to, jak podivně či neskutečně mohou vaše nápady znít. Režisér nikdy nemá dostatek času ani dostatečně velký rozpočet, nehledě na to, zda se jedná o velký či malý film.“
„Za další – choďte na párty a pořádně si to tam užívejte. Také je důležité spolupracovat s kameramanem. Pokud máte rozehranou scénu a nevíte, jak ji zkrátit (kvůli nedostatku času), zeptejte se kameramana na jeho názor. Udržujte neustále konverzaci mezi vámi, herci a celým realizačním týmem. Neustále vše promýšlejte, jelikož za myšlenky se nic neplatí. A pak, je to jen film.“
Ano, je to přece jen film. Proto zůstává nejspíš Weir stále svůj, jelikož nenechává práci, aby ho pohltila. Zkrátka umí zrežírovat nejen filmy, ale i svůj život.
