5 fotek 
!Rozhovor!Inscenace soukromý skandál odstartovala osmý ročník festivalu Léto hereckých osobností. V hlavních rolích se představí hvězdy jako Kryštof Hádek nebo Eva Holubová. Vtipnou aktuální hru ze života napsal a zrežíroval Patrik Hartl. Jaká jsou úskalí scenáristy a režiséra v jedné osobě?
Potlesk režisérovi na premiéře Soukromého skandálu Zdroj: Studio DVA
Mohl byste inscenaci Soukromý skandál ve zkratce představit?
Pokusil jsem se napsat popkulturní hříčku o tom, co se stane, když se mladý, schopný manažer dostane vlastní vinou v období ekonomické krize do průšvihu. Potřebuje prachy, protože má hrozný dluhy a rozhodne se udělat nestandardní věc. Zneužije svého vlivu na nadřízenou, aby se z toho průšvihu dostal. Přitom ale vůbec nepočítá s tím, že ta ženská má svůj vlastní svět, který on neumí odhadnout. Nepočítá s tím, že svou snahou vyvolá obrovský skandál, který vůbec neočekával.
Podle čeho jste vybíral herce do představení?
Já mám moc rád Kryštofa Hádka. Už jsem s ním dělal Absolventa. Je to pro mě kluk, který je schopný nést velkou dramatickou postavu způsobem přirozeným a autentickým za všech okolností. Přesto, že je to mladý herec, tak zvládá i veliký postavy.
Film Taková normální rodinka, Studio DVA, hra Klára a Bára nebo Madamme Mellvile vás spojují s herečkou Evou Holubovou. Prý na ni působíte pocitem bezpečí a svobody. Jak působí ona na vás?
Já mám na Evě nejradši nekonformní odhodlání svobodně, kreativně uvažovat a pracovat. To je vzácný. Eva je člověk, který se nebojí zkoušet, nebojí se ztrapnit a nebojí se, jak bude vypadat. Jde jí o to, aby se její postava co nejlíp zobrazila. Přichází často s nečekanými nápady a není zapouzdřená v určitém stylu herectví, který není ochotná opustit. Naopak má ráda zvláštní impulsy, který ji od konvencí osvobozujou.
Soukromý skandál měl 19. června premiéru. Byl jste nervózní?
Já nebývám moc nervózní, ale byl jsem. Když člověk nejprve hru napíše a pak ji režíruje, vytváří komplexní svět od A do Z. Všechny chyby, který jsem jako autor nadělal a jako režisér nedokázal vylepšit, jsou vidět. Člověk jde s kůží na trh sám ve chvíli, kdy hru napíše i zrežíruje. To člověka do nervozity vhání.
Patrik Hartl (uprostřed) na tiskové konferenci Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Označil byste premiéru za úspěšnou?
Měl jsem pocit, že úspěšná byla. Cítil jsem, že se lidé na těch místech, kde jsem to zamýšlel, baví. Na těch místech, kde jsem doufal, že to v nich probudí vnitřní empatie, to s nimi také rezonovalo. Diváci reagovali tím způsobem, ve který jsem doufal. Bylo vidět, že pochopili, co jsem se snažil říct a zároveň se bavili. To považuji za úspěch.
Co je pro režiséra a scenáristu v jedné osobě nejhorší?
Nejhorší je, když člověk hru napíše, zrežíruje, a pak zjistí, že s ní zůstal sám. Diváci s ním nejdou, protože se s hrou neumí ztotožnit nebo je neoslovuje. Na premiéře jsem měl pocit, že sám nejsem a že mě lidi přijali za svého.
Když nejprve hru píšete a následně režírujete, jako tomu je u Soukromého skandálu, povede se vám vše tak, jak jste původně ve scénáři zamýšlel?
Jako režisér se snažím od sebe co nejvíce odstoupit a nerealizovat jenom napsaný text, ale snažím se režijně zesílit to, co v něm považuju za zajímavý. Kde nacházím jako režisér chyby, tak se je snažím odstraňovat. Jako režisér jsem k sobě jako k autorovi konfliktní. Málokdy jsem spokojený s tím, co jsem napsal, abych to hned zrealizoval. Považuji za nevýhodu to, když si hru člověk sám režíruje. Když to jeden člověk napíše a druhý zrežíruje, tak mezi nima vzniká tvůrčí dialog. Režisér má tendenci škrtat, měnit, prohazovat scény, a to musí nastat, i když to člověk režíruje sám.
Soukromý skandál odstartoval festival Léto hereckých osobností. Chodí lidé v létě do divadla?
Jo, hodně. Když jsme před osmi lety začínali, tak jsme nevěděli, jestli vůbec přijdou. Chodili hodně a chodí dost. Je to asi daný tím, že ve chvíli, kdy velkoměsto zvolna usíná do letních měsíců, tak oni stále vyhledávají divadelní zážitky a nechce se jim vypnout.
Patrik Hartl s herci Soukromého skandálu Foto: Lenka Hatašová, Studio DVA
Jste původem z Olomouce. Pamatujete si na svůj režijní debut v pražském divadle?
Ano, bylo to Otevřené manželství s Karlem Rodenem a Janou Krausovou. Ještě se to hraje.
V jakém divadle?
Hraje se to tady v Divadle Palace, myslím. Hrajeme to také v Branickém divadle, hrálo se to dlouho ve Švandově divadle. Ta inscenace žije už nějakých devět let.
Na pražskou režijní prvotinu je devět let úspěch.
Ano, byla to úspěšná komedie. Nebylo to pro mě jednoduchý. Jak jsem to dělal poprvé, tak jsem se spoustu věcí učil. Byl jsem konfrontovaný s Karlem Rodenem, který byl zkušený. Vzájemně jsme k sobě našli cestu a ovlivňovali se.
V roce 2008 jste natočil první celovečerák Taková normální rodinka. Máte raději práci u divadla, nebo u filmu?
To se nedá jednoznačně zhodnotit. Svým způsobem, když člověk točí film, tak je víc jako režisér sám. Protože točí různé záběry v jiný čas. Jedině v jeho hlavě neustále vzniká celý příběh. Žádný z herců ani spolupracovníků není skutečně ponořen do vyprávění jako on sám. Film je taky půvabný v tom, že už to režisérovi nikdo nezmění. To, co se jednou povede, je zaznamenané. Člověk si film může vypiplat, pak to mít ve vitrínce a hotovo. Divadlo ve vitrínce nemáte nikdy. Pořád se něco děje.
Veselý a energický Patrik Hartl
Jaká je tedy divadelní režie?
Když režírujete v divadle, tak jste neustále v kolektivu a poměřujete svoje názory s názory herců, kteří tam od začátku všechno znají. Od začátku se přirozeně pohybují ve všech situacích a cítí, jak se jejich role vyvíjí. V tom je to pro mě příjemnější, protože já jsem kolektivní typ. Baví mě konfrontace názorů.
Strávíte léto pracovně, nebo odpočinkově?
Půl na půl. Týden jsem třeba na horách, nebo u moře, nebo v nějakém městě, v Paříži nebo Londýně. Mezitím týden pracuju, nebo jsem v divadle, nebo píšu scénář. Kombinuju to.
Máte nějakou oblíbenou zahraniční destinaci, kam se rád vracíte?
Vysoké Tatry, tam se rád vracím. Často taky jezdím do Paříže.
Přečtěte si také recenzi na Soukromý skandál.
Patrik Hartl (1976) se narodil v Olomouci. Rozhodl se pro studium FAMU a absolvoval v roce 2000 filmem Adam a Eva 2001. O dva roky později už v Branickém divadle režíroval divadelní hru Otevřené manželství s Karlem Rodenem a Janou Krausovou. Od roku 2005 nastoupil jako umělecký šéf do divadelní společnosti Studio DVA. V rámci festivalu Léta hereckých osobností napsal a zrežíroval hru Klára a Bára. Později se postavil opět za kameru a natočil první celovečerák Taková normální rodinka (2008).
