Republic Of Two koncertovali v obývacím pokoji

!Fotogalerie!Dlouho očekávaný koncert kapely Republic of Two, které se podařilo během únorového předávání hudebních ocenění Anděl 2010 získat si přízeň kritiků, proběhl 22. března v Lucerna Music Baru.

Republic Of Two, Foto: Martin Chochola, Topzine.cz

Kdo 22. března byť jen náhodou zabloudil do pražského Lucerna Music Baru, nevěřil svým očím. Židle rozestavěné kolem spoře osvětleného pódia a svíčky, navozující intimní atmosféru, dávaly návštěvníkům tušit, že zde půjde o něco speciálního. Ti zasvěcenější však bezesporu věděli, že se zde odehraje (na poměry rockového klubu) nebývale komorní a poklidný koncert indie-folkového dua Republic Of Two, držitele ceny Akademie populární hudby za objev roku 2010.

Celý večer odstartoval ambientním DJským setem Josefa Sedloně, jež navodil atmosféru, která pak pokračovala i během celého koncertu. Republic Of Two se netají svou snahou postavit se proti současným, ale i minulým hudebním trendům. I proto mě nijak nepřekvapil poněkud nezvyklý fakt, že se kapela rozhodla celý set odehrát pohodlně usazena v křeslech. Atmosféra poklidu a relaxace spíše nežli napjatého očekávání, kterou tak zdárně navodil DJ Sedloň, tak byla v podstatě dovedena k dokonalosti.

Ve standardní sestavě dvou kytar v podání Jiřího Buriana a Mikoláše Růžičky, za doprovodu violoncella Terezie Kovalové a rytmické sekce zastoupené Štěpánem Růžičkou hrajícím na basu, tak něco po deváté hodině Republic Of Two dorazili na stage, připomínající útulné prostředí obývacího pokoje. Zarážející bylo i to, že zde nechyběly ani nutné rekvizity, dovádějící tuto iluzi k bezchybnosti, například v podání velice archaicky vypadajícího gramofonu. Zajímavá byla i přítomnost Aleše Růžičky, který atmosféru koncertu zachycoval přímo na malířské plátno stojící v záři reflektorů.

Dynamika zůstala přede dveřmi Lucerny

Hned od začátku mne koncert ukolébal svým poměrně líným tempem. Vím, že člověk, který přijde na koncert kapely typu Republic Of Two, nemůže čekat bůhvíjaké nasazení. Avšak kombinace celkové dispozice sálu a pódia a klidného charakteru jejich skladeb přispívala k tomu, že se jaksi vytratila ona pomyslná dynamika, která by snad na každém koncertu měla být v nějaké podobě přítomna. Jediným trochu energičtějším momentem tak byl nejnovější singl kapely All I Can Hear Is Gunshots.

Nezaměnitelným prvkem, který ve skladbách Republic Of Two hraje velkou roli a dodává písničkám nádech zvláštní melancholie, je přítomnost violoncella. Celkově však lze říci, že oproti svým vzorům (Kings Of Convenience) působí jejich skladby poněkud těžkopádně. Kapela, která by podle svého složení měla hrát spíše minimalisticky, totiž ve skutečnosti používá složité formy, což nebývá vždy nutně bodem k dobru. Chybí silná a znatelná rytmika, která by skladby tlačila dopředu. To, co na nahrávce působí dobře, nebo alespoň nijak rušivě, tak v případě hraní na živo představuje těžko rozlousknutelný oříšek.

Přesto všechno však v porovnání s dalšími interprety české indie scény vyznívají Republic Of Two velmi dobře. V kontextu ostatních nominovaných hudebních cen Anděl 2010 se pak jedná o malý zázrak.