8 fotek 
Je to jen chvíle, kdy se zavřela brána za již dvoustým ročníkem Oktoberfestu v bavorském Mnichově, který poprvé s velkým úspěchem vyzkoušel zákaz kouření ve stanech. Chci se s vámi podělit o zážitky, jež jsem tam získala a které právoplatně vyjadřují, že Oktoberfest je jeden z nejpřátelštějších festivalů.
Uvítací brána, Zdroj: Lída Fikarová, Topzine.cz
Sama jsem se na Wiesn, jak se mu přezdívá, těšila celý rok. Zvlášť když jsem slyšela vyprávění od kolegyň! Být zaměstnancem v Mnichově má jednu výhodu, pokud řeknete šéfovi: „Jdu na Oktoberfest,“ znamená to, zítra nezačínám v sedm hodin ráno jako vždy, ale drobet se zpozdím… Takže v 10 hodin jsem tady jako na koni.
Těchto čtrnáct dní jako by se stalo svátkem, kterým žije úplně každý.
Dirndl a lederhose pro jakoukoliv národnost
„Jsem Čech a jako Čech půjdu normálně oblečená,“ vyjadřovala jsem se před každým, kdo mi o Wiesnu vyprávěl. Odpovědí bylo vždy, že bez tradičního dirndlu a pro chlapce lederhose s kostkovanou košilí to není ono. Přesto jsem si tvrdošíjně stála za svým. Vše vyřešil dárek k narozeninám – ano, půjdu tedy v dirndlu.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Tak už je to tady, přijíždím v tradičním dirndlu s nápaditou taštičkou ve tvaru dámského dekoltu. A to právě v den, který je součástí Italských dnů. Po právu tam tedy bloumá mnoho Italů, již vyhledávají osamělé duše. Aby také ne, hlavním mottem tohoto dne byl single večer, takže všichni nezadaní sem!
Již na hlavním nádraží se okolo poledního začaly dělat v U-Bahnu velké fronty. Velmi dobře organizačně zvládnuté bylo posílení linky na stanici Theresienwiese, kde všichni pracovníci dopravních služeb řídili provoz davu lidí, aby nedošlo k chaosu. Nikdy v životě jsem neviděla takové masové proudy lidí, připadala jsem si jako na nějaké demonstraci, ačkoliv všichni šli s úsměvem na tváři.
Willkommen zum Oktoberfest
Hned, co jsem přišla ke vchodu s názvem Vítáme Vás na Oktoberfestu, naskytl se mi výhled na veškeré suvenýry. Široký výběr od triček, půllitrů, ozdobných kloubouků či přívěsků na krk až přes perníková srdce, která se nosí většinou na krku jako ozdoba, vyjadřují momentální stav – zadaná, single nebo vyznání od přítele atd. Vše se znakem Oktoberfestu.
Poté jsem přešla k areálu, kde čekalo plno atrakcí, jak pro malé, tak pro velké. Jednou z nich bylo obrovské kolo, které zprostředkovávalo výhled nejen na celý obrovský Wiesn a Mnichov. Není divu, že bylo pořád plné. Pozadu nezůstala ani horská dráha ve tvaru olympijských kruhů, strašidelný dům nebo Zugspitzebahn – ve tvaru naší atrakce lochnesky. Spolu s nimi nezahálel ani kolotoč, který byl pořádných pár metrů od země. Tento zábavný komplex dokázal rodinu zaměstnat na celý den.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Speciality od známých německých šéfkuchařů
Měli jste hlad? Žadný problém, čekalo tam na vás plno stánků s tradičními bavorskými klobásami, bramborami na všechny způsoby, spoustou rybích specialit z lososa, makrel a samozřejmě i rychlá jídla jako kebab, hamburgery, grilované kuře.
Pokud jste ale byli v nějakém pivním stanu, mohli jste si dát rovnou telecí pečeni na houbách s houskovými knedlíky, jelení guláš, vepřové maso s knedlíky a zelím či vepřové v pivní omáčce. Každý stan nabízel spoustu kulinářských specialit, které byly výborným zpestřením k pivu.
Pivo, tanec, seznamování – známka Wiesnu
Na Oktoberfestu, pokud jdete v dirndlu, jste trošku jako lapač. Například jsem stála u malého baru, protože projít celý areál je velmi náročné, a najednou u mě přistála sklenka spritz, což je alkohol podobný našemu vinnému střiku, jen všelijak ochucený, a ještě schnaps.
Bylo to od úplně neznámého člověka, který se se mnou ihned dal do řeči. Poté, co se dozvěděl, že jsem Češka, v tu ránu se mnou dělal fotky a volal kamarády, kteří se přišli podívat. V tu chvíli mě samozřejmě zvali na veškeré alkoholické nápoje. Musela jsem odmítnout. Byly tři hodiny odpoledne a moje cesta byla delší.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Chtěla jsem okusit atmosféru malých pivních zahrádek. Některé byly vyhřívané, takže jste klidně mohli v teple slavit až do noci.
Situace se opakovala. Stále jsem poznávala nové lidi. Seznámila jsem se třeba s rodinkou z Alabamy, která sem jezdí už pět let jako na dovolenou. Našli se zde také Švýcaři, Italové či Švédi, a dokonce nechyběli ani Japonci, kteří hned využili možnosti nafotit si můj dirndl, boty, tašku i kolemjdoucí zdravotníky s vozíky pro alkoholem odstavené účastníky.
Jelikož dostáváte pivo ve skle, byli tam opravdu sympatičtí chlapci Sicherheit, kteří dávali pozor, zda se sklenicí neopouštíte prostor.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Kolem šesté hodiny večerní už jsem napjatě čekala na kolegyně, které rezervovaly místo v Löwenbraufestzeltu. Rezervace je velmi dobré řešení pro každý stan, protože je pravda, že ve dnech, jako jsou víkendy, nemáte šanci si někam sednout. V případě, že rezervaci nemáte, jsou brány stanu uzavřeny a lidé z ochranky vás pustí, až někdo stan opustí. Bohužel čekání se nevyplatí.
Ve stanu jako by byl jiný svět, posloucháte wiesn šlágry, které hraje živá kapela, pijete pivo ze známých litrových sklenic, trošku zvětšených půllitrů. Najednou vás jen tak někdo chytí a už tancujete.
Situace se přiostřuje okolo deváté hodiny večerní, to již všichni stojíme a zpíváme na stolech. Deset tisíc lidí na stolech je opravdu nevšední zážitek. S každým se dáváte do řeči, učíte je Na zdraví, neznáte jejich jména, ale pořád si máte co povídat. Samozřejmě jsou tam i dost opilí lidé, kteří v případě problémů jsou ihned vyvedeni ochrankou nebo rovnou odvezeni na záchytku. Dokonce jsem měla možnost vidět i úplně nahého chlapa, který vrávolal v telefonní budce a někomu volal. Mobilní záchranáři se o něj naštěstí postarali.
U-Bahnem, S-Bahnem nebo třeba rikšou
O půl jedenácté končí živá muzika, o půl dvanácté se uzavírají všechny stany, poté se zábava přesouvá do okolních podniků.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Mí noví kamarádi, mé kolegyně a já opouštíme areál kolem jedenácté a přesouváme se do známého komplexu Kultfabrik. Jelikož jsem chtěla vyzkoušet jízdu rikšou, stopla jsem si nějakého mladíka, který mě i v dešti svezl na hlavní nádraží. Jízda v plném provozu byla dost velkým zážitkem. Vylézala jsem opravdu nadšená, a kdyby mi chlapce nebylo líto, asi by mě vezl až k již zmíněné Kultfabrik pro mladé. Dokonce mi poskytl slevu – místo čtrnácti eur jsem platila jen deset.
Noc pokračovala a nakonec jsem slavila až do jedné hodiny odpoledne druhého dne. Snídani jsme si odbyli na hlavním nádraží a od devíti ráno jsme znovu seděli v jiném pivním stanu.
Pokud si dáváte za cíl, že v jeden den ochutnáte všechny druhy piv, rychle se své myšlenky vzdejte. Slavit dva dny v kuse sice není žádný problém, ovšem při tom množství se jedná o nadlidský úkol.
Foto: Lída Fikarová, Topzine.cz
Je konec Oktoberfestu, ale nejradši bych se vrátila znovu zpět. Pořád mám takový pocit, jako bych tam nechala kousek sebe. I dnes o Wiesnu přemýšlím, usmívám se, když si vzpomenu na určité situace. Potkala jsem spoustu skvělých lidí a nezažila ani sekundu nudy. A ještě jeden poznatek – bez dirndlu by to prostě nebylo ono!
