Reportáž: Podzimní knižní veletrh je minulostí, byl jubilejní a rekordní
Kateřina Ciborová
25. 10. 2010
Město Havlíčkův Brod bylo na dva dny centrem literatury. V pátek a sobotu se v tamním kulturním domě konal 20. Podzimní knižní veletrh. Obrovské množství knih, desítky českých spisovatelů a bohatý doprovodný program přilákal rekordních šestnáct tisíc návštěvníků z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Byl to přesně ten typ dnů, kdy nevíte, kam dřív. Zapomenete na oběd a pomalu i na večeři, zapomenete, že potřebujete na záchod nebo že na vás leze chřipka. Jediné, co vás zajímá, jsou knihy, knihy a zase knihy. A samozřejmě jejich autoři. Většina z nich si pochvalovala příjemnou, přátelskou, domácí a milou atmosféru malého veletrhu, který rozhodně nebyl tak malý, jak se na první pohled mohlo zdát.
Přítomnost Václava Klause jako událost veletrhu
Tak zaprvé – přijel by na malý (tím pádem i málo významný) knižní veletrh sám pan prezident? Pokud si dobře vzpomínám, svou návštěvou nepoctil ani pražský Svět knihy. Do Brodu přijel podepisovat knihu Zápisky z cest a nutno podotknout, že o autogramy byl zájem obrovský.
Nebyl to jen prezident, který první den do kulturního domu Ostrov přilákal návštěvníky. Objektivy fotoaparátů a zraky návštěvníků se upřely také na Tomio Okamuru nebo Martina Hilského, dvorního překladatele Williama Shakespeara. Zastihla jsem také Karla Hvížďalu, který zde představil svůj (ve žlutých barvách vydaný) rozhovor s Arnoštem Lustigem. Anebo Pavla Kohouta, ten přijel pokřtít své Prahry. Toho, snad jako jediného, veletrh příliš nenadchl, proto chvíli po svém vystoupení odjel domů.
Oblíbeným a netradičním stánkem byl ten, který patřil českému PEN klubu. Po dobu konání veletrhu se za jeho pultem střídali různí čeští spisovatelé, kteří prodávali knihy za pouhou stokorunu. Částka, kterou vydělali, připadne Výboru pro vězněné spisovatele. „Kupujte, sto korun nejsou žádné peníze, to jsou jen čtyři piva!,“ nabádal předseda PENu Jiří Dědeček.
Kdo byl výjimečný, získal cenu
Podvečer prvního veletržního dne patřil profesoru Petru Kulhánkovi z pražského ČVUT, který přebíral Litteru Astronomicu. Jedná se o cenu každoročně předávanou na havlíčkobrodském veletrhu Českou astronomickou společností tomu, kdo se zasloužil o popularizaci vědního oboru. Přednášku laureáta o vesmíru jsem však jako obyčejný příznivec literatury pozorně poslouchat nevydržela.
Po oficiálním ukončení pátečního programu se pozvaní hosté přesunuli do Staré radnice, kde se také rozdávaly ceny. Tentokrát ty ryze literární. A rovnou tři – nejkrásnější dětská, beletristická a naučná kniha.
Po příjemném večeru s dobrým jídlem, chutným vínem a fajn muzikou se v sobotu ráno všichni nakladatelé a organizátoři opět sešli v kulturním domě. Davy návštěvníků ještě zhoustly, už brzo dopoledne ekonom Tomáš Sedláček nejen o Ekonomii dobra a zla přednášel pro přeplněný salonek.
Uvolněná nebyla jen atmosféra, ale také někteří hosté
Ještě více lidí se do nepříliš velkého salonku nacpalo na autorské čtení Jáchyma Topola. Těsně před začátkem se ke mně, jako k náhodnému člověku, přiřítil a vytrhl mi z ruky právě zakoupenou knihu Chladnou zemí, z níž chtěl předčítat. Zeptal se, jestli si do ní může udělat pár poznámek, po mém svolení vzal do ruky propisku a začal text proškrtávat. Zprvu jsem měla obavy, jestli jsem právě nevyhodila peníze do vzduchu, kniha se mi ale vrátila. Navíc s krásným věnováním. (Mimochodem: z knihy Topol nakonec nepřečetl ani řádku.)
Zatímco jsem se strachovala o knihu Chladnou zemí, po kulturním domě se procházeli, četli nebo podepisovali Arnošt Goldflam, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Petra Hůlová, Irena Obermannová nebo Tereza Boučková.
Poslední jmenovaná měla v Havlíčkově Brodě zvláštní postavení, rozhodovala totiž, kdo vyhraje tradiční soutěž Dopište! Letos zájemci dopisovali povídku, kterou rozepsala právě Boučková. Nejlepším byl podle spisovatelky jednatřicetiletý Jakub Dotlačil z nizozemského Utrechtu.
Další den bych nepřežila
Jestliže první den rychle utekl, sobota byla ještě rychlejší. Ani jsem se nenadála a ředitelka veletrhu Markéta Hejkalová losovala zakoupené vstupenky a výhercům rozdávala atraktivní ceny. Michal Viewegh téměř na poslední chvíli ještě stihl společně s veletrhem oslavit tvůrčí narozeniny. Podzimnímu veletrhu i tvorbě Viewegha bylo právě dvacet let.
Jako mávnutím proutku se kulturní dům vylidnil. A je otázkou, jestli nakladatelé byli tak rychlí a knihy bleskurychle sbalili, nebo jim žádné po náročných a dlouhých dvou dnech nezbyly. Jisté však je, že v kavárně U Notáře bylo vše připraveno na česko-slovenskou afterparty, které se chystalo zúčastnit čtrnáct spisovatelů. Já se ale potřebovala konečně najíst, dojít si na záchod a začít léčit tu chřipku…
…já jsem chřipku vyléčila během týdne, a tak mi i po náročných dvou dnech zbyla energie na pětihodinový blok autorských čtení, která se odehrávala v podkrovních prostorách kavárny U Notáře. Hostů přišlo asi padesát (počet vstupenek byl kvůli kapacitě interiéru omezený), ze všech ohlášených spisovatelů se omluvil a na afterparty nedorazil jen Antonín Bajaja.
Bylo to příjemně strávených pět hodin, kdy Markéta Hejkalová přestala číst zrovna ve chvíli, kdy se v její knize schylovalo k sexu (chytrý marketingový tah), kdy Irena Dousková četla (mimo plán) své verše, protože Reiner a Viewegh se zapomněli v přízemní (velmi příjemné) kavárně a chvíli trvalo, než dorazili. – Autoři jako by se domluvili, jejich čtení se točila především kolem jednoho tématu: lásky milenecké, mnohdy nestandardní.
(Eva Marková)