3 fotky 
V pondělí 25. října se v kavárně knihkupectví Academia konal slavnostní křest knihy Křižovatka zvaná Balkán, jejímž autorem je zpravodaj a reportér Martin Ježek. Na programu bylo kromě samotného křtu i čtení ukázek z knihy, krátké besedování o zemích bývalé Jugoslávie a nechybělo ani tradiční balkánské občerstvení!
Z obálky knihy Křižovatka zvaná Balkán, Zdroj: archív nakladatelství Mladá fronta
Sympatický mladý balkanista, reportér a zpravodaj Českého rozhlasu Martin Ježek shrnul své dosavadní zážitky a poznatky z cest po Balkánském poloostrově v reportážní knize, kterou nazval Křižovatka zvaná Balkán. Ta čtenáře jistě pobaví příjemnými detaily, například jak se vaří srbská mučkalica, ale nevyhýbá se ani stále ještě ožehavým tématům historicko-politickým. Prostřednictvím jedenapadesáti zajímavých mikroreportáží autor dává nahlédnout do exotického kouta jihovýchodní Evropy, světa nám tak blízkého i vzdáleného zároveň.
V hlavní roli balkanisté
Slavnostního křtu v kavárně knihkupectví Academia se kromě autora Martina Ježka zúčastnil také kmotr knihy, nynější senátor a bývalý zvláštní zmocněnec OSN pro bývalou Jugoslávii Jiří Dienstbier; dále pak Ľumobír Smatana, reportér Radiožurnálu a zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku, reportér a balkanista Martin Dorazín a konečně i Tomáš Procházka, autor fotografií pro knihu Křižovatka zvaná Balkán. Všechny čtyři hosty spojoval jeden hlavní zájem – Balkán, ke kterému mají všichni velice kladný vztah.
Kalemegdan, známá pevnost a park v Bělehradě, FOTO: Aleksandar Ćosić, wikimedia.org
„Když si k nim člověk najde cestu, jsou to přátelé na celý život,“ pronesl na adresu temperamentních Balkánců reportér a balkanista Martin Dorazín, který se po chvíli musel ze křtu omluvit, protože právě letěl pracovně do Bělehradu. Na to jeden z hostů citoval majitele restaurace Gitanes, která na celé akci zajišťovala občerstvení. Jeho oblíbená věta prý zní: „Bělehrad je nejkrásnější ošklivé město na světě.“
Ódy na Balkán se tak střídaly s poutavými historkami nejen z dob současných, ale i z dob dávno minulých. Diváci alespoň mohli posoudit změnu tamějších poměrů. Některé zvyky, například měnění espézetek chorvatských na srbské při průjezdu srbským územím a naopak, jsou stále aktuální. Samozřejmě ale nemohlo chybět ani čtení ukázek z knihy, kterého se zhostil reportér a zpravodaj Lubomír Smatana.
Pokřtěný autor
„Nepoleju knihu, to by byla škoda, poleju radši autora,“ pronesl při křtu knihy její kmotr a autor předmluvy Jiří Diensbier a vchrstl trochu sektu autorovi na rameno. Poté následoval prodej právě pokřtěné publikace a autogramiáda autora. A zatímco si přítomní pochutnávali na balkánských specialitách, na plátně se promítali fotografie Tomáše Procházky, z nichž kolem osmdesáti snímků bylo použito v knize. Ty autor provázel obsáhlým komentářem.
A když už bylo všechno víno vypito, balkánské občerstvení snědeno a fotografie dopromítány, bylo načase jít domů. Příjemně strávená hodinka, řekla bych. Škoda jen, že křty bývají tak časově omezené. Vsadím se, že hosté by o Balkáně vyprávěli až do aleluja, stejně jako by přítomní diváci – jistě příznivci Balkánu, jichž se sešel vskutku velký počet, rádi poslouchali. Protože oblast Balkánu, a tudíž i kniha Křižovatka zvaná Balkán, je tématem tak pozoruhodným, že by si zasloužila klidně i několikahodinovou besedu.
