2 fotky 
Do českých kin přichází opěvovaný thriller s dusnou atmosférou a až detektivním nádechem. V recenzích se někdy srovnává se Sedm od Davida Finchera, pokulhává ale ve spolupráci s divákem.
V zahraničních recenzích se nový film Denise Villeneuva (Požáry) často objevuje po boku veledíla Sedm a není se moc čemu divit. Srovnání jejich kvalit sice neobstojí, ale i tak je Zmizení temný thriller, který používá několik postupů svého staršího brášky. A většina je na výbornou.
Nejpodobnější jsou filmy ve dvou aspektech. Zaprvé se jedná o thrillery s detektivním nádechem a také s dusnou, tíživou atmosférou. V Sedm dvojice policistů pátrala po maniakálním vrahovi, který se po svém vypořádal s největšími hříchy světa. Zmizení je na první pohled přímočařejší. Na jedné straně detektiv, na druhé zoufalý otec, oba pátrající po únosci dvou malých dívek. Po první půlhodině se už ale na scéně objeví únosce a tvůrci s divákem rozehrávají jinou hru, než jakou původně očekával.
Radši se řídit rozumem, nebo srdcem?
Film by se dal pomyslně rozdělit na dvě poloviny. První překvapivě nesleduje ani tak stopy únosce, jako spíše pokládá několik otázek. Otec jedné z unesených holčiček (Hugh Jackman) se totiž rozhodne dopátrat své dcery sám. Během svého počínání zcela ignoruje presumpci neviny a řídí se svým srdcem a instinktem. Na druhé straně policista (Jake Gyllenhaal) se snaží vše analyzovat rozumem a zadrženého mladíka (Paul Dano), který má s dívkami něco společného, po právu pouští na svobodu.
Bude v pátrání po únosci účinnější vztek, nebo chladný rozum? Zdroj: Bontonfilm
Otázka viny a neviny se právě v této části slibně rozvine a v charakterech dvou hlavních postav se zajímavě odráží škatulkování, které by na první pohled divák provedl. Detektiv má výrazná tetování a Gyllenhaal se nedávno předvedl coby drsný policista v Patrole, Jackman zase ztvárňuje roli milujícího otce. Oba však s postupem filmu ukazují svá skutečná já a vybíhají z povrchních charakteristik.
Snímek se pak překlene do čistě detektivní části, kdy divák společně s oběma muži pátrá po únosci. To je právě jedna z podobností s thrillerem Sedm. Scenárista Aaron Guzikowski (autor slabého Kontrabandu) se však vydal o trochu jinou cestou.
Dvakrát více vodítek
Hlavní hrdinové v Sedm totiž pátrají společně a divák se tak stává jejich jakýmsi třetím parťákem. Zato ve Zmizení otec unesené a policista hledají stopy zcela nezávisle na sobě. Divák však nakoukne přes rameno oběma, a tak má o únosci dvakrát více informací než jednotlivé postavy. To postupně vyeskaluje v problém s očekávatelností filmu – rozlousknutí jednotlivých stop totiž dopředu očekáváte. Sice vznikne příjemný pocit z toho, že vyřešíte případ dřív než hlavní hrdinové, ale zároveň se tím ochudíte o překvapení, které je právě tím, co divákům u Sedm přineslo dlouhodobý zážitek.
Ono dávkování informací ze dvou zdrojů má navíc za efekt další nepříjemnost, snímek se tak roztahal na dvě a půl hodiny. A je jen pár filmů, které podobnou délku snesou – u Zmizení je to jen tak tak. Problematicky pak působí závěrečná půlhodinka, kdy se začnou scény oddělovat nepochopitelnými zatmívačkami. Policista například objeví důležitého člověka, ale než se s ním fyzicky setká, přeruší ho zatmívačka a divák si musí akorát představit, že se skutečně setkali. Jako by měl režisér ještě více materiálu, ale studio mu taktně vysvětlilo, že tříhodinový film je pro současného diváka příliš.
Lacině lekat se nebudete
Na druhou stranu se musí nechat, že druhá zmíněná charakteristika Sedm je zde splněna precizně – tíživá atmosféra. Režisér přiměřeně dávkuje pomalé pátrání ve tmě a náběhy na lekačku, kterou však nečekaně vypustí a divákovi akorát přeběhne mráz po zádech, aniž by na něj někdo lacině bafnul. Do toho občas zazní až nemístný vtip, kterému se (obzvlášť v Gyllenhaalově podání) nutně zasmějete, ale zůstane vám pachuť nepatřičného.
Pomáhá tomu i výborná kamera Rogera Deakinse, který dokáže zabrat svíjející se hady či blikající cestu autem tak, že vám uvízne v paměti.
Jake Gyllenhaal má zřejmě patent na filmové policisty.
Stejně tak i výkon Gyllenhaala coby potetovaného policisty s chladným uvažováním. Oproti ostatním postavám ho navíc halí jakási mlha neznáma. Jeden z otců je paranoidní republikánský vlastenec, druhý mírumilovný demokrat. Matky jsou na jedné straně zcela submisivní puťka z domácnosti, na druhé silná žena s vlastním rozumem. Detektiv ale nemá žádné pozadí, žádnou rodinu, domov či cokoliv bližšího. Jen málo se o něm během filmu dozvíme (vyrůstal v pasťáku a z neznámého důvodu má tik v oku), a tak se nedá ani jednoznačně zařadit. Právě tento charakter a i jeho ztvárnění film posouvají do roviny jednoho z nejlepších thrillerů za poslední dobu.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Hutná atmosféra vás sice v některých momentech donutí ani nedýchat, ale na druhou stranu se vám v závěru filmu bude chtít postavy proplesknout a ukázat jim, že vodítka mají přímo před očima. Díky tématu viny a adekvátního trestu si ale Zmizení zaslouží šanci, a navíc si k tomu můžete přidat skvělou postavu hlavního vyšetřovatele. Sice se o něm nic nedozvíte, ale aspoň si ujasníte, jaký by měl být ideální policista.
Hodnocení: 80 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
Nepříjemný, depresivní, chladný (ne emocionálně odtažitý). Takový je snímek Zmizení. Scenáristická neoriginálnost nevadí, když se podařilo vykouzlit hutnou a beznadějnou atmosféru, která provází pátrání po dvou ztracených dívkách. Zamrzí snad jen fakt, že přemýšlivější divák je oproti postavám vždy o deset minut napřed a odhalování velkých tajemství se tak smrskává do povinného odškrtávání. Herci však drží téměř dvě a půl hodiny dlouhý film nad vodou. A to i přesto, že většina postav je filmově jednorozměrná, z čehož se vymyká jen detektiv Loki. Atmosféra naštěstí vše zachrání. Pokud vám v kinech chybí poctivý thriller, Zmizení za zhlédnutí rozhodně stojí.
Hodnocení: 80 %
