2 fotky 
Národní divadlo uvedlo ve čtvrtek 5. června na svou scénu alegorické drama bratří Čapků Ze života hmyzu. Krutá groteska Daniela Špinara se ukázala v různorodém světle.
Saša Rašilov v roli slepého tulák a Kateřina Winterová co by Clythie. Zdroj: Martin Kámen, ND
Režisér Daniel Špinar se rozhodl pro moderní pojetí dramatu bratří Čapků. Z jeho zpracování se však vytratily veškeré hlavní myšlenky tohoto velkého díla. Ačkoli tento výklad hry obsahuje několik dobrých nápadů, nedrží tyto nápady nijak pohromadě.
Úpravy textu totiž způsobily to, že se vesměs nakousne nějaké téma, ale již se nedokončí, a tudíž se neuzavírají jednotlivé myšlenky, které mají vést k závěru, kdy si divák uvědomuje marnost života. Tím se z toho celého stává spíše jen krutá fraška a parodie na lidské problémy.
Zajímavým se jeví umístění dějiště příběhu. Celý příběh se totiž odehrává na jakémsi technickém betonovém paloučku. V pozadí stojí továrna, před ní po pravé straně kašna s palmou. Z orchestřiště vedou schody, které navozují pocit, že se ocitáme u nádraží. Po levici stojí konstrukce zastávky a popelnice s kuklou, ze které se na konci zrodí jepice.
Scéna koresponduje s pojetím Daniela Špinara a podtrhuje jeho ideu. Ačkoliv se scénou herci pracují, nijak se v průběhu hry nemění a diváka tedy nematou žádné přílišné změny. Scéna ovšem ani neusnadňuje orientaci v ději.
Iris v podání Karla Dobrého.
Již před premiérou Daniel Špinar upozorňoval na hudební složku, která se bude v inscenaci hojně vyskytovat. Jedná se především o zhudebnění textů tuláka, což zapadá do celkového pojetí hry a pro diváky působí jako osvěžení. Samo pojetí tuláka je zajímavé. Jedná se totiž o slepého muže, jenž se ocitá v neznámém světě, ze kterého je zmatený.
Myšlenka tuláka slepce není špatná, bohužel však není zcela dotažena dokonce a v některých scénách jeho text nesouhlasí s děním na jevišti. Jak se může slepý člověk podivovat, že je najednou tma a volat po nebi, když ho nevidí již od začátku? Jak může ukazovat, kam šel cizí chrobák s kuličkou, když ho neviděl? To zůstává ve Špinarově Hmyzu nedořešeným otazníkem.
Kukla Michala Kerna byla po celou dobu zajímavou podívanou.
V inscenaci se tvůrčímu týmu povedlo nakousnout několik témat, která se v původním textu vůbec nevyskytují. Například v prvním dějství – motýlech – se dostali k tématu transsexuality. Myšlenka, která se zdá zprvu jako báječný a hravý nápad ovšem padá v okamžiku, kdy má Iris, ztvárněná Karlem Dobrým, snášet vajíčka Otakarovi.
Podobně je tomu i v případě mravenců. Tady se úplně vytratila původní myšlenka autorů dramatu, kteří varovali proti hrozbě další války. Mravenci jsou zpracováni tak, že celé dějství připomíná teambuilding nějaké velké společnosti. To ovšem nenavazuje na předchozí myšlenky, a tak idea ukázat v mravencích to, jak jsme ovlivněni velkými společnostmi a že se vytrácí smysl pro racionalitu, vyzní spíše jako parodie.
Z celé inscenace nejvíce vyčnívají cvrčkové, jejichž pojetí jako by se vymykalo veškerým záměrům Daniela Špinara. Igor Orozovič a Lucie Žáčková, coby manželský pár, jsou asi jedinou částí dramatu, kdy se inscenace shoduje s dílem bratří Čapků. Dokonce i původní myšlenka byla zachována a vystižena naprosto do detailu.
Herecké výkony tohoto páru převyšují standart, který se táhl po celou dobu představení. Jejich výstup působil velmi živě a výstižně. To přidává na dojmu z představení velké plus.
Nejvýstižnějším výstupem bylo ztvárnění cvrčků.
Objektivně lze velmi těžko posoudit, zda je inscenace Ze života hmyzu zdařilá či nikoli. To zhodnotí jistě každý divák sám. Nutno ovšem uznat, že nad jejím zpracováním visí hned několik otazníků a že toto pojetí je netradiční z každého úhlu pohledu. Inscenace je každopádně spíše určena pro diváka, který má rád grotesky, a nikoli náročnější tématiku.
Ze života hmyzu, autoři: Karel a Josef Čapkovi, Národní divadlo, režie: Daniel Špinar, scénografie: Heinrich Boráros, kostýmy: Linda Boráros, hrají: Saša Rašilov, Karel Dobrý, Kateřina Winterová, Filip Kaňkovský, Martin Pechlát, David Matásek, Michal Kern, Petr Motloch, Sabina Králová, Rostislav Trtík, Igor Orozovič, Lucie Žáčková, Vladislav Beneš, Jana Pidrmanová, Jaroslav Slánský, Lukáš Kubát, Kristina Sitková
