2 fotky 
Do kin se řítí korpulentní zmalovaná zlodějka po boku naivního ňoumy, kteří se kupodivu stanou skvělými přáteli. No neberte to, zvlášť s dvouhodinovou stopáží.
Možná už jste o režisérovi Sethu Gordonovi slyšeli. Jeho debutem byl skvěle propracovaný dokument o pařanech herních automatů King of Kong a nedávno nám přinesl i velice nadprůměrnou komedii Šéfové na zabití. Bohužel tentokrát udělal stejnou chybu – originální námět zazdil ohraným příběhem. Navíc ale přišel i o sympatické postavy.
Jason Bateman je zase ten taťka odvedle
Kdo zůstal z Šéfů na zabití, je Jason Bateman, se kterým si Gordon zopakoval spolupráci. Opět ho dosadil do té důležitější role a opět mu nasadil ňoumovskou vizáž (natočí snad někdo někdy film, kde bude Bateman drsný záporák?). Což už v asi milionté verzi trochu unavuje, zvlášť v případě, že k ňoumovství je přidána pořádná dávka slabošství, krapet primitivity a kopa rozmazlenosti.
Náš hlavní hrdina, kterému zlá zlodějka ukradne identitu a začne nakupovat na jeho kreditku, prostě není sympaťák, i když byste mu zcela očividně měli fandit. Nejprve do telefonu vyzvoní svoje jméno, rodné číslo a snad i heslo k e-mailu, načež si doma postěžuje manželce, že ten byt 4+1 je hrozně malinký a 50 tisíc dolarů ročně je jak pro chudáka (ve státě Colorado, kde bydlí, je průměrná roční mzda 55 tisíc, takže zas takový nebožák to není).
Kdo je tady ve skutečnosti Sandy Patterson? Zdroj: CinemArt
A teď druhá strana. Tento skoro bezdomovec si totiž usmyslí, že najde onu zlodějku a donutí ji, aby se přiznala policii. Zde přichází Melissa McCarthy se svým více než metrákem a vyřídilkou, jakou by mohl závidět leckterý chlap. Kdyby šlo o jednoduše zápornou postavu, možná by byla v rámci snímku snesitelnější, protože by to byl poměrně originální krok. Jenže ona má za sebou krušné dětství, a proto okrádá lidi…
Z toho všeho vyplývá, co asi musí být na příběhu nesnesitelné – jeho schematičnost a kupení klišé na klišé. Ona jeho okrádá, nenávidí se, pak dojde na pár slziček, skamarádí se, ještě pár slziček, happy end. Tohle vše úmorné dvě hodiny.
Gagy jako poslední záchrana
Jediné, co vás mezitím vytrhne ze snahy najít nejbližší únikový východ z kinosálu, je várka slušných a vydařených gagů. Na ty měl Gordon cit už v případě Šéfů na zabití (tím spíše zmíněného dokumentu o hře Donkey Kong).
Z počátku jsou dávkovány příjemnou rychlostí, kdy má člověk na chvíli pocit, že se bude opravdu bavit. Jak ale bohužel dojde na řešení vztahů či dětství a na scéně se nepochopitelně objeví dvě skupiny různých lovců lidí, humor sklouzne na fekálnější, primitivní úroveň. Místo slovních narážek (dokonce na knihu Zdroj) začne herecké osazenstvo zakopávat, nechutně souložit, případně se bezdůvodně mlátit.
A to Z cizího krev neteče z počátku působí i poměrně inteligentně. Několikrát totiž tvůrci diváka překvapí, když nastolí mírně retardovaný konflikt, jenž vzápětí trefně vysvětlí. Například když je Bateman vyloženě nalepený na auto McCarthy a divák si říká, že to je vážně nenápadné, až si to začne myslet i sama postava.
Opět i to ale s postupem filmu ubude a zůstane jen občasné plácnutí do vody humoru. Je to přitom škoda, protože například taková technická stránka je opravdu povedená. Střih není nijak zmatený, i když McCarthy zabírá 99 procent záběru, a kameraman se snaží o dynamický pohyb místo u lacinějších komedií tak častou statiku. Stejně tak i výběr písniček není vůbec marný a soundtrack může být ve výsledku působivější než samotný film.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Je škoda, že někteří tvůrci komedií už rezignovali na kvalitní příběh a staví své filmy jen na vtípcích (takové Mládeži nepřístupno by mohlo vyprávět). Divák se pak může sice pobavit, ale zůstane mu spíše nepříjemná vzpomínka na klišé typu když se nechám hezky namalovat, stanu se i milejší.
Je to přitom škoda, protože Seth Gordon už několikrát ukázal, že na kvalitní zábavu má (scenárista Z cizího krev neteče ale připravuje i třetí Pařbu ve Vegas, takže se možná začněme bát).
Hodnocení: 40 %
