2 fotky 
Pokud se někdo nechal po čtvrtečním koncertu Emmure na Rock for People ukolébat k pocitu, že věnovat další pozornost hardcoreové dramaturgii nestojí za námahu, tak gratuluji, dotyčný si může začít rvát vlasy. Americká šestice We Came as Romans totiž dokázala úplně přesný opak.
We Came as Romans. | Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Příčina, proč zvládli autoři tří povedených řadovek zaujmout způsobem, že si při potácení se z druhé největší festivalové stage člověk neklepal na čelo, ale naopak cítil potřebu si znovu přehrávat každičkou vteřinu z koncertu michiganské šestice, tkví dost možná v tom, že na rozdíl od Emmure nemají We Came as Romans ve zvyku se cíleně obklopovat kontroverzemi a utvářet kolem sebe auru rozpačitosti a nepřístupnosti. Jde jim o to nejjednodušší – předat svému publiku poselství o krásách života, přátelství a jednotě.
Pro někoho životní motto, pro jiné zas zprofanovaná fráze. Statný potetovaný zrzkek – kytarista a zpěvák David Stephens – ale zastává první pohled, přestože nepůsobí jako někdo, kdo by si vystačil s omluvou, kdybyste mu nedopatřením rozlili pivo. Nenechte se ale zmást – když mezi písničkami promlouvá k publiku a krom díků mu s ryzí upřímností v hlase vzdává hold, jeho proslovy nejenže absolutně nepostrádají uvěřitelnost, ale sympatie k němu samému narůstají geometrickou řadou, a to způsobem, že pozvání na jedno točené by vám rázem přišlo jen tím nejskromnějším projevem přízně.
Není proto žádným překvapením, že set We Came as Romans provázel divoký circle pit – tak divoký, že by i vychvalovaní naháči z Biffy Clyro mohli závidět. Když člověk sleduje, kterak se k rytmickému dupání o dřevěnou podlahu pod Staropramen stagí uchylují lidé, kteří metalcoru už od pohledu očividně neholdují, a že se svojí vervou lehce vyrovnají týpkům s tunely v uších a kérkami na rukou, nedá se než žasnout nad tím, jak prostě se dají ideály o jednotě proměnit ve skutečnost.
Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
A že to celé funguje i naopak! Že i příznivci metalcoru dokážou respektovat žánrovou variabilitu kapely a podílet se na utváření atmosféry s lidmi, s nimiž mají společné pouze to, že se sešli pod jedním pódiem. Že bylo naprosto jedno, jestli zrovna zněly ty nejtvrdší kusy z diskografie We Came as Romans v čele se songy Ghosts, Never Let Me Go a Tracking Back Roots, nebo odlehčenější A Moment, popřípadě Hope. Klíčové je, že pořád existuje někdo razící přesvědčení, že hudba se dá brát nejen jako prostředek sdělení, inspirace nebo vlastní realizace, ale i jako něco, čím se dají (sice v malé míře, ale přece) stírat rozdíly mezi lidmi a umocňovat společné zážitky.
Hodnocení: 100 %
Souhrnně o Rock for People 2014
8 perel a 1 zklamání z prvního festivalového dne
RECENZE: Biffy Clyro to na Rock for People rozjeli. Nahoře bez a naplno!
7 koncertů z druhého dne, které stály za to
RECENZE: The Naked and Famous naservírovali neopakovatelnou emotivní show
