Jak se zachováte, když se vám známý svěří, že za druhé světové války pracoval pro SS v Osvětimi a páchal přesně ty věci, při kterých vám v hodinách dějepisu šel mráz po zádech? Udáte ho? Nebo mu pomůžete zemřít, když vás o to požádá? Nejen toto dilema řeší autorka Jodi Picoultová ve své bravurní knize Vypravěčka.
RECENZE: Vypravěčka. Jodi Picoultová napsala bravurní příběh o holocaustu. Zdroj: Nakladatelství Knižní klub
Pětadvacetiletá Sage žije život naruby. Coby samotářce jí plně vyhovuje její práce pekařky, a to se vším všudy: v noci připravuje své vyhlášené pečivo, zato přes den, kdy se většina lidí vydává na svou další pouť osudem, spí. Na skupinové terapii, kam dochází, se snaží vypořádat se smrtí své matky, na které (ne)má díl viny.
Navíc od této nešťastné události hyzdí její obličej jizvy, se kterými se sama nevyrovnala a čtenáři a čtenářky to velmi často pociťují. Život Sage se totiž netočí kolem jejích přání či potěšení, nýbrž kolem jizev a toho, co si o nich myslí ostatní a jak nápadně na ně zírají.
A možná si ho pamatuje…
Na terapii se seznámí s devadesátníkem Josefem Weberem. A přestože je hlavní hrdinka Picoultové introvertní, začínající přátelství se starcem jí svým způsobem vyhovuje a těší: Josef se na nic nevyptává, ale především: neupírá na ni a její jizvy, zdroj komplexu i samotářství, lítostivé pohledy.
Josef se přitom se Sage seznámil zcela účelově: to aby mu pomohla s asistovanou sebevraždou. Před tímto úkolem jí svěří jedno velké tajemství: je válečným zločincem a coby příslušník SS působil za druhé světové války v Osvětimi.
A přestože Sage pocházející z rodiny se židovskými kořeny se jako židovka sama neidentifikuje, ba dokonce to zarputile odmítá, příběh Josefa ji zasáhne víc, než sama čekala. Právě její babička Minka přežila hrůzu v osvětimském táboře. A možná si Josefa pamatuje…
Historie zhmotněná v přítomnosti
Ústředním tématem románu Jodi Picoultové je otázka viny a následného spravedlivého trestu, to vše v kontextu historických událostí druhé světové války. Ovšem jestli autorka něco nenapsala, pak tradiční, už mírně ohraný příběh o zvěrstvech nacistického Německa, jehož ústřední postava vzpomíná na svůj život v koncentračním táboře. Takový, kterých známe stovky, nic inovativního.
Picoultová se tomu chytře vyhnula. Lépe řečeno: i v její knize stojí ve světle reflektorů žena – babičky Sage Minka, které nacistický režim zabil celou rodinu a ona několik let přežívala v koncentračním táboře v Osvětimi.
Jenže román Vypravěčka má více vrstev: odehrává se i v současnosti, kde ústřední hrdinkou je pro změnu vnučka Sage. Ta se potýká nejen s vlastním společenským vyloučením. Právě skrze její osobu dochází ke střetu života její babičky Minky s Josefem, k nejen pomyslnému konfliktu minulosti a současnosti.
Jodi Picoultová, autorka mnoha bestsellerů. Zdroj: Adam Bouska; Nakladatelství Knižní klub
Navíc ani sama Sage není klasickou hrdinkou, jakou vídáme v románech. S některým jejím jednáním bude pro čtenáře a čtenářky těžké ztotožnit se, některé její činy možná zcela odsoudí. Jak už bylo řečeno výše, kvůli svým jizvám se straní lidí. Udržuje poměr s ženatým muže. Je to otec dvou dětí, který pracuje v pohřební službě. To aby toho podivínství u Sage nebylo málo.
Nejsem psychopatka. Nejsem na svůj vztah hrdá…
A tato nonkonformní hrdinka se začne přátelit s devadesátiletým starcem, bývalým příslušníkem SS. Svou pravou identitu ale Josef před svým okolím tají. Všichni ho znají jako bývalého učitele, děti i rodiče na něj vzpomínají jako na výtečného a nápomocného profesora.
Přesto ale příběh místy působí trochu zbrkle, lépe řečeno až příliš uměle. Sage jde například Josefa udat poté, co jí prozradí, kdo opravdu (či údajně?) je. A to aniž by ho vyslechla či znala celý jeho příběh, anebo si vůbec ověřila, zdali mluví pravdu. Pravda, je to jen berlička k tomu, jak se Picoultová přesouvá k další části příběhu. Přesto si mohla dát o trochu více záležet a pokud má kniha zhruba 500 stran, snesla by klidně o fous víc.
To, co dělá Vypravěčku specifickou a umocňuje zážitek ze čtení, je, že Picoultová střídá perspektivy. Jednou píše z pohledu Sage, pak optiku vystřídá a hle, čtenáři a čtenářky sledují myšlenkový pochod Minky, Josefa nebo agenta Lea, který Sage pomáhá usvědčit starce z válečných zločinů. Příběhu její strategie pomáhá, je o to více živý a dynamický.
Spíše než výpověď o historické události je také Vypravěčka o střetu generací, o tom, jak se má současná společnost postavit k nacismu. Jak pracovat s něčím, co většina z nás zná z vyprávění, přestože to není zase až tak dávná historie. Nedává ale jednoznačnou odpověď. Ani nemůže, není to v silách textu ani autorky, a vlastně ani není třeba. Vždyť kniha nabízí pohled každého z hrdinů zvlášť, zcela ojedinělým způsobem. Takže interpretace, rozluštění, hodnocení, jakkoli tomu chcete říkat, je už čistě na vás.
Zkrátka: Vypravěčka od Jodi Picoultové? Jedním slovem: skvělé. A možná ještě výstižněji: smekám klobouk.
Jodi Picoultová: Vypravěčka. Přeložila: Ivana Nuhlíčková. Vydalo nakladatelství Ikar, 2014. 512 stran. Doporučená cena: 399 korun.
Hodnocení: 95 %
