2 fotky 
Do kin míří český film se slibným názvem Všiváci, obsazený hvězdami české herecké scény. Jak se režiséru Romanu Kašparovskému vydařil debut na českých filmových plátnech?
Každý se někdy zachoval jako všivák a historie si to dobře pamatuje. Snad všechny postavy v dramatu režiséra Romana Kašparovského o tom vědí své, tenhle motiv je totiž provází celým životem. Směs pocitů nenávisti a křivdy jim nedá spát tak dlouho, dokud se je nerozhodnou ventilovat. A to někdy docela svérázným způsobem.
Film Všiváci vypráví příběh dvou bratrů, odlišných, jak jen to jde. Ricky Rohan (Ondřej Vetchý) léta sloužil jako voják v Afghánistánu a za tu dobu si prošel peklem, které se podepsalo na jeho psychice. Po návratu se snaží zapojit do normálního života a spořádaně vychovávat dvě dcery za dozoru mírně despotické babičky (Iva Janžurová).
Bratři, jak se patří
Jeho bratr Miki (Jiří Langmajer) je oproti němu pěkné kvítko. Sice se z něj stal špičkový neurochirurg, pro kterého si posílají vrtulník, když je třeba, moc se ale neví, že ho následně posádka budí s už namíchaným vyprošťovákem v ruce. Miki totiž nežije úplně asketickým životem, typickým pro chirurgická esa. Místo toho kombinuje operace s alkoholem a milostnými avantýrami, samozřejmě často a ve velké míře.
Oba bratři tak mají společné jedno, a to je problém s fungováním v reálném světě. Jejich strasti navíc podkreslují emotivní flashbacky do období jejich dětství a dospívání. Ze začátku je tedy zápletka rozehraná velmi slibně, krásné kameře Vladimíra Smutného nelze nic vytknout a herci si zaslouží uznání za výborné výkony oproštěné od zbytečného přehánění.
Že ale nepůjde o žádné psychologické drama, pochopíme ve chvíli, kdy začne prostor dostávat několik neobvyklých postav, ať už je to retardovaný zlodějíček (Jiří Mádl) nebo pošahaný zelený mozek (Ondřej Malý), které posouvají děj do jiných rovin.
A tak se dočkáme nejen komických situací, ale také akce a speciálních efektů, to vše v kvalitě, na kterou jsme u českých filmů zvyklí. Což, jak víme, nemusí být vždy pochvala. Sami jsme se v uplynulých letech přesvědčili, že komediální talent máme, ale s akčňáky a thrillery už je to trochu slabší.
Změť žánrů Všivákům uškodila
To se tentokrát potvrdilo jen částečně, protože Rickyho vzpomínky na život i boj v Afghánistánu působí autenticky. Za to do velké míry filmaři vděčí i atraktivnímu prostředí, ve kterém se natáčelo, zatímco o scénách odehrávajících se v českých ulicích se to samé úplně tvrdit nedá. Holt v Česku po sobě výbušniny za denního světla běžně neházíme…
A kdyby to pánskému publiku nestačilo, mají filmaři v rukávu ještě jeden trumf. Tím je překvapivě sex, a to ve své divoké a chvílemi téměř psychedelické formě včetně náznaků lesbického soft porna.
Válka v Afghánistánu patří mezi vydařenější akční scény. Zdroj: Bontonfilm CZ
Ale pozor! V téhle zběsilé směsici žánrů dostává svůj prostor i romantická zápletka. Oba bratry rozdělila femme fatale, ztělesněná vcelku bizarní postavou slovenského anděla (Andrea Kerestešová).
V tu chvíli se z dramatu stává obdoba latinskoamerické telenovely, i když samotný anděl za to tak úplně nemůže. Dějové zvraty, u kterých by ženy v domácnosti proplakaly stovku odpolední, jsou smrštěny do posledních pětadvaceti minut. Ano, překvapivé jsou, takže cíl splněn, ale brát je vážně dá trochu víc práce… A to samé platí pro celé Všiváky.
Verdikt Nely Christovové:
Skoro to vypadá, jako by se režisér Roman Kašparovský snažil do filmu napasovat úplně všechno. Romantiku, napětí, komedii, závislost prakticky na čemkoliv, skvělé herce, složitou psychologii i osvědčené motivy typu krev není voda. Jenže jak se kdysi přesvědčili i pejsek s kočičkou, často platí, že míň je víc. Třeba si z toho i Kašparovský vezme ponaučení.
Hodnocení: 50 %
Verdikt Kateřiny Sýsové:
Dva synové, jejichž osudy řídí jejich matka, čeští vojáci na misi v Afghánistánu nebo Jiří Mádl v roli postiženého mladíka. Film obsahuje řadu dobrých nápadů, kterých je až moc a jsou křečovitě vtěsnané do scénáře. Na konci dokonce film emočně vrcholí v takovém toku smrti, odpuštění a vykoupení, že působí parodicky.
Režisér Roman Kašparovský ve své prvotině mířil doopravdy vysoko k čemuž přispívalo jak osazení filmu, tak štáb včetně kameramana Vladimíra Smutného. Tvůrce vysněného cíle ale nedosáhl. Chtěl toho říct zkrátka až moc a slátanina thrilleru, dramatu, teenager filmu, komedie a válečného snímku se tak stává spíš parodií na současné americké akční střílečky.
Hodnocení: 50%
