3 fotky 
Očima 
Když podzim života není babím létem, ale spíše bouřkovou plískanicí, málokomu je z toho do smíchu. Přesto se u nového filmu Jiřího Stracha pobavíte.
Sympatický film sympatického režiséra není přehnaně dlouhý, má dobře napsané dialogy a skvělé obsazení. Snad proto zamrzí, že se tvůrci více nesnažili ukázat důchodce v trochu jiném světle, než jak jim velí mediální stereotyp a zažité představy všech lidí pod padesát. Vrásky z lásky jsou obrazem společnosti, kde se po překročení určitého věku z rodičů stávají děti a naopak, kde je každý důchodce vyšoupnut do ústavu a obrán o všechny peníze.
Jiří Strach, kterého většina diváků zná jako ušatého loupežníka Lotranda, režíruje již bezmála dvacet let. Přesto jsou Vrásky z lásky jeho teprve druhým filmem v kinech. Tím prvním byla kouzelná pohádka Anděl páně (2005). Jinak Strach pracuje většinou pro televizi, na kontě má celou řadu televizních filmů a seriálů.
Ota (Radoslav Brzobohatý) se musí před operací, která ho čeká, přestěhovat ke svému synovi (Ivan Trojan) a snaše (Lenka Vlasáková). Ačkoli o něj oba pečují, se starým pánem není snadné pořízení, a jednoho rána dokonce najdou jeho postel prázdnou. Ota se totiž vypraví za svou dávno ztracenou láskou, herečkou Janou (Jiřina Bohdalová).
Ta bydlí v domově důchodců, kde pro krácení dlouhé chvíle pořádá dramatické a hudební kroužky pro své spolubydlící. Když jí ale vrchní sestra nedovolí odjet do Prahy na vysněný konkurz, Jana se rozhodne, že je na čase odejít.
Na cestě za slávou dojde i na autostop. Zdroj: distributor filmu
Snímek má z části podobu road movie, když se Ota s Janou snaží různými dopravními prostředky dostat z Jeseníku do Prahy. Většina dějových situací se točí okolo střetu rozdílných povah, přání i životních představ dvou ústředních hrdinů. I když si Otův syn myslí, že je jeho otec ve své mrzutosti sobecký, nedá se vůbec srovnat s Janou, se kterou díky její nesnesitelné povaze v domově nikdo nemluví. Když se Ota u Jany objeví, neváhá ho stárnoucí herečka využít a následně zapojit do svého zběsilého útěku.
Očima Pavlíny Nouzové: Spojení Jiřina Bohdalová a film o rozverném stáří už na první pohled nezní lákavě. Zvlášť pro ty, kteří považují artrózu za sci-fi a ani si neumí představit, jaké to s nimi bude za padesát let.
Paradoxně ale Vrásky z lásky umí oslovit nejen jednu cílovou skupinu. Sice se pořád díváme na skotačení dvou důchodců, zároveň se ale naivnímu humoru s chutí zasmějeme. Navíc má Jiří Strach skvělý cit pro atmosféru a práci s herci, a tak peníze za tento film ani nemůžou být vyhozenými z okna.
Hodnocení: 4****
Hlavní postavy tak zároveň kopírují dva hlavní způsoby zobrazování starých lidí v současných seriálech a filmech. Otova rodina se sice stará, ale naráží na to, že Otovi se protiví být někomu na obtíž. Naproti tomu Jana se se svou rodinou již léta neviděla, a přitom stále platí byt, ve kterém bydlí její vnuk.
[youtube_660]BUmC1FGiYyI[/youtube_660]
Vrásky z lásky se jen hemží známými tvářemi. Tvůrci obsadili snad každého herce a herečku, které měli v telefonním seznamu, takže ve vedlejších rolích vystupují ti, kteří obyčejně táhnou celý film (Aňa Geislerová, Viktor Preiss, Jiřina Jirásková). Z toho vyplývá i fakt, že po herecké stránce nelze snímku nic vytknout. Bohdalová i Brzobohatý jsou skvělí, a to nejen proto, že role jim byly napsány takříkajíc na tělo.
Kapky v rytmu blues
Scenárista Marek Epstein ukazuje, že dialogy jsou jeho silnou stránkou. Většina vtipů spadá do škatulky konverzačního humoru. Slabou stránkou scénáře tak jsou výše zmiňované problémy se stereotypy, které Epstein nemá snahu nijak narušit ani rozkrýt. Bere je jako danou věc a na nich staví dějovou zápletku a chování podstav. Jedinou scénou, ve které se více zrcadlí realita, je konkurz na filmovou roli, jenž Jana absolvuje. Ve zbytečném ponížení, které jí filmaři připraví, divák ochutná skutečnou hořkost stáří.
S podzimem života hlavních představitelů koresponduje i prostředí. Ve filmu například téměř nepřetržitě prší a jeho většina se odehrává na podzim nebo v zimě. Tuto deštivou atmosféru doplňuje téměř neustále znějící hudba. České filmy občas mají sklon soundtracku nadužívat (Lidice), ale Vrásky z lásky jsou skutečným extrémem. Zpočátku mile znějící náladovka se během půl hodiny stává otravnou až rušivou.
Svět filmu umí být pěkně krutý.
Důležitým aspektem snímku je samozřejmě otázka cílové skupiny. Už samotný fakt, že zde vystupuje jen minimum herců mladších čtyřiceti let a naopak téměř celá stará herecká garda, napoví, že nejde o film, který by si užila celá rodina. Mnohem spíše zaujme diváky nad padesát let.
Opětovné setkání bývalých manželů Bohdalové a Brzobohatého na stříbrném plátně (naposledy spolu hráli v sedmdesátých letech například ve filmech Ucho nebo Pěnička a Paraplíčko) v sobě má určitý bulvární potenciál. Vrásky z lásky koneckonců vznikly právě proto, aby se herci sešli. Pro diváka snímek reprezentuje přinejmenším jeden fakt – nikdo nemládne a na většinu nejlepších českých herců již mnoho rolí nečeká.
Vrásky z lásky
Drama / Komedie
Česko, 2012, 101 minutRežie: Jiří Strach
Hrají: Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, Ivan Trojan, Lenka Vlasáková, Jiřina Jirásková, Taťjana Medvecká, Viktor Preiss, Aňa Geislerová, Josef SomrHodnocení: 3***
