Ačkoli ve snímku figuruje Channing Tatum, na polonahé fešáky se tentokrát těšit nemůžete. Přesto stojí nejnovější film Stevena Soderbergha za vidění.
Steven Soderbergh si v poslední době libuje v nemocech. Poté, co nechal smrtelným virem onemocnět téměř všechny herce s platem okolo 20 milionů dolarů, zkoumá hlubiny lidské duše i temné stránky reklamního byznysu. A pokud jde o hvězdnou stáj, režisér opět nešetří. Ve snímku je k vidění Jude Law, Catherine Zeta-Jones, Channing Tatum a Rooney Mara.
Scenárista Scott Z. Burns, který má na svědomí také výše zmíněný Soderberghův snímek Nákaza (2011), zahrnul do příběhu téměř všechny nemoci, jimiž trpí současná civilizace. Emily (Rooney Mara) trpí odloučením poté, co jejího milovaného manžela Martina (Channing Tatum) odsoudí za zneužívání informací při obchodním styku (kde jinde než na Wall Street). Začne proto navštěvovat psychiatričku (Catherine Zeta-Jones).
Její stav se ale nelepší ani poté, co se manžel vrací domů. Trpí depresemi, které ji jednoho dne dovedou až k pokusu o sebevraždu, a právě tehdy nastupuje na scénu doktor Banks (Jude Law). Ten se snaží Emily pomoci a předepíše jí nový zázračný lék.
[youtube_660]aey-jV6woU0[/youtube_660]
Stejně jako v Nákaze, i zde zaujímá Soderbergh značný odstup od svých postav. Tentokrát však tuto techniku lze do značné míry přisoudit tomu, že sama hlavní hrdinka Emily se nachází v emocionálně velmi utlumeném stavu. Sama neví, co se s ní děje, proč se neraduje z návratu manžela, a tak je víc než logické, že to neví ani divák. Do toho všeho navíc vstupuje její nový psychiatr, který uzavřel velmi výhodnou dohodu s farmaceutickou společností, jejíž nový lék bude v rámci studie předepisovat.
Soderbergh snoubí psychologický žánr s thrillerem. Spleť vztahů i příběhů se zamotává a obyčejné předepisování léků se najednou stává vědomou manipulací. Skutečně se žena na plakátu usmívá, protože jí je dobře? Bude mi také lépe?
Tentokrát s kalhotami
Odtažitý přístup k postavám podporuje ve dramatu Vedlejší účinky také barevné ladění obrazu, které stejně jako u nákazy dává přednosti spíše tlumeným studeným odstínům. To tam je barevné spodní prádlo z Tatumova životopisného snímku Bez kalhot (2012). V podobném se duchu se nese také strohý hudební doprovod, který pomáhá vcítit se do Emilyina duševního zmatku.
Vedlejší účinky tedy v mnohém navazují na Nákazu, rozvádějí některá její témata a otevírají nová. Opět se zkoumá, kam až sahá lékařská přísaha, jakou váhu mají mezilidské vztahy, do jaké míry jsou naše životy ovládány trhem, a mnohé další otázky. Soderbergh sice nabízí správný pohled na všechny tyto problémy, ale zároveň každý z nich jen lehce naťukne. Ve svém přístupu zůstává nezúčastněným pozorovatelem.
Verdikt Lucie Šimůnkové:
Jen těžko dokážeme v běžném kontaktu rozkódovat příčiny chování lidí kolem nás. O to hůře potom lze vidět do mysli duševně nemocného člověka. Tento fakt činí z psychologů a psychiatrů lékaře, kteří se mohou jen těžko spolehnout na exaktní data. Důvěra se pak stává základním předpokladem jakékoli léčby. Také reklamní průmysl je ve svém základu založen na důvěře zákazníků v propagovaný produkt. Tato shoda je vlastně základním východiskem snímku Vedlejší účinky.
Soderbergh vsadil na osvědčený recept kombinace nelichotivého zobrazení (šedé barvy, minimum emocí) hollywoodských hvězd v silném a velmi překvapivém příběhu. Byť se opět nevystříhal jistého sklonu ke klišé a příliš uspěchaného závěru, zvládl vše ukočírovat velmi dobře. Věřím tomu, že řada diváků se pro příště svého lékaře raději dvakrát zeptá, na co by měli brát ty malé bílé pilulky.
Hodnocení: 80 %
