Tři veteráni Divadla D21 se představili jako werichovská klasika v netradičním pojetí. Hlavní poselství se k divákům dostalo, ale inscenace balancovala mezi ztvárněním pro dospělé a zpracováním pro děti. Postrádala pevný dějový základ.
Tři veteráni, nebo tři mudrcové? Zdroj: divadlod21.cz
Groteskní styl lze považovat za dobrý nápad v případě, že chcete novátorsky pojmout několikrát přehranou klasiku. Ale střídání vleklých scén se scénami v uspěchaném tempu a balancování na hraně mezi divadlem pro děti a divadlem pro dospělé budilo rozporuplné pocity. V kontextu celé inscenace, kdy se některé scény doslova přeběhly, působí například hra na válku zbytečně roztahaně, ač důvod toho, proč chtějí Pankrác a Servác najít Bonifácovi nevěstu, šlo ztvárnit jednodušeji.
Dětský divák uvítá přítomnost loutek, které zastávají role krále, recepčního i vedoucího v hotelu. Vzhledem k možnostem divadla i k tomu, že představitelé nedrželi loutky v ruce poprvé, jevili se dřevění herci jako dobré řešení. A děti určitě pobaví i scéna, kdy se princeznin nos dostane tak daleko, že si ho někdo splete se zástrčkou, strčí jej do zásuvky a princezna se celá rozsvítí.
Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Tři veteráni v podání Divadla D21 jsou sice vtipným kouskem, bez znalosti předlohy ale zápletku nejspíš nepochopíte. Vše je poněkud uspěchané a známé pořekadlo méně je někdy více se tady nepotvrdilo. Všechny postavy jsou ztvárněny pouze třemi ženami, což je pozoruhodné především díky střídání různých poloh herectví.
Ovšem divák se ve snaze co nejrychleji odvyprávět celý příběh, nic nevynechat a příliš nezatížit rozpočet, musí zákonitě ztratit. Změny postav jsou sice naznačeny i logickou změnou kostýmů, ale přeci jen král nebo hospodský hraný jednou loutkou a jindy herečkou napáchají spoustu nepořádku. Oceňuji zmíněné zapojení loutek, škoda jen, že nebylo jejich využití promyšlenější. Pro pobavení je ale inscenace dobrou volbou, jen si nejdřív pusťte film.
Hodnocení: 60 %
Dětskému zpracování také nahrává méně náročný styl vyprávění i jednoduché písničky na oživení inscenace. Koneckonců absenci zbytečně složitých dialogů mohl ocenit i dospělý divák. Ale kdyby chyběl závěrečný monolog jednoho z trpaslíků, tak hlavní pointa příběhu o tom, že člověk může být šťastný, i když nemá moc a peníze, ale hlavně když má přátele, uteče do zaječích. Což se ukázalo jako jedno z hlavních úskalí. Inscenaci chybí pevná kostra příběhu. Tvůrci sice sázeli na to, že divák příběh zná, to ale neznamená, že by ději měl chybět pevný základ.
Pomohou kouzelné předměty veteránům ke štěstí?
Obsazení skládající se pouze z hereček představovalo zajímavý artikl. Jak tři veterány, tak i tři trpaslíky hrají ženy. Herečky místy působí v mužských rolích přirozeně. Nejvíce padne role dragouna Bimbáce herečce Stele Chmelové. Ale v některých scénách přehrávají, a to nevypadá ani dobře ani zábavně.
Ve výsledku lze najít ve Třech veteránech od každého kousek. Loutky, hudbu, herce, zápletku i vyústění. Ale každý kousek ne zcela navazuje na ten předchozí. Inscenace mohla mít ambice originálně zpracovat známé Tři veterány. Výsledek je spíše groteska pro děti, která ale vyloženě neurazí.
Tři veteráni, Divadlo D21, autor: Jan Werich, režie: Jiří Ondra, hrají: Marie Hodinářová, Stela Chmelová, Hana Mathauserová
Hodnocení: 70 %