7 fotek 
Divadlo pod Palmovkou uvedlo inscenaci amerického dramatu Tramvaj do stanice Touha. Více než půlstoletí staré byť aktuální téma se dočkalo kvalitního zpracování. V hlavní roli se předvedla Zuzana Slavíková.
Další harmonický pár inscenace Zdroj: divadlopodpalmovkou.cz
Námět pro inscenaci vzešel ze stejnojmenné hry, kterou roku 1947 napsal americký dramatik Tennessee Williams. Původně ji uváděla newyorská Broadway. Náročnou látku, jíž drama Tramvaj do stanice Touha bezesporu je, vzal pod svá křídla režisér Emil Horváth.
Čtěte také: Muzikál Chicago obsadil Divadlo pod Palmovkou
Drama vypráví příběh dvou sester z bohaté jižanské rodiny. Jedna z nich, Stella, se nevdala zrovna šťastně. Se svým hrubým mužem Stanleym navíc žije v chudinské čtvrti v New Orleans. Starší Blanche na tom není o moc líp. Zchudlá a bytím sužovaná se tak vydá do New Orleans za svou sestrou. Manžel Stelly naneštěstí není Blanchina krevní skupina.
Muž ženě vlkem
Konfrontace toho nejkrutějšího cynismu se světem bezbranné něhy. Jinými slovy střet nejanimálnější přirozenosti mužů a zranitelných žen osvobozených od všelijakých relativně mladých emancipačních tendencí. O tom je drama, z něhož vzešla inscenace Divadla pod Palmovkou.
Na scénu přichází žebrák se saxofonem a v potemnělé čtvrti rozehrává melancholickou melodii. Nedlouho poté do stanice Touha dojede tramvaj s Blanche alias Zuzanou Slavíkovou. Její následné žití u sestry Stelly, Kláry Issové, však není tím vysvobozením, které si vysnila.
Na slzy je drama bohaté.
Zuzana Slavíková představuje postavu, jejíž psychologii Williams rozepsal hodně do hloubky. Blanche je neurotická alkoholička. Ani ve chvílích, kdy září jako sluníčko, se nedá věřit nenucenosti jejích povrchních emocí. Přes příkoří, která jí byla v minulých časech činěna, se však drží svých zásad a uvědomuje si, že domácnost její setry symbolizuje past, v níž obě uvízly.
Slavíková jako hvězda inscenace
Slavíková charakter Blanche dokázala vyjádřit bravurně. Se všemi polohami literární předlohy si poradila. Sama v sobě věrně dovedla promítnout Blanchino nitro tak, jak ho autor dramatu stvořil, čili plné skrývané bolesti, jež v nestřežený okamžik vypluje na povrch.
Nejdřív nože, pak přijdou polibky.
Výkon Kláry Issové byl také dobrý, ale ztvárnění jednotvárně poddajné Stelly bylo výrazně snazší. Protipól ke dvěma ústředním ženám inscenace tvoří buran Stanley, jemuž se propůjčil Martin Stránský. Despotu uměl zahrát nanejvýš přirozeně. Když začal řvát, celý sál se otřásal a nebylo místa, kam by se stín strachu nedostal.
Očima Jany Fleglové: Palmovka se své úlohy zhostila uspokojivě. Za výborným hereckým zázemím však značně pokulhávaly osvětlení a scénografie. Scéna svým dobrým rozvržením sice nedovolila inscenaci, aby se stala statickou, přesto byla utopena ve značně viditelné nedotaženosti světelné úpravy. Vše ostatní se ovšem dalo prominout, jakmile se na scéně objevila Zuzana Slavíková, jež excelovala v hlavní roli neurotické alkoholičky. Místo na slunci získal i Ivan Jiřík, který zazářil nenuceným, byť přesvědčivým projevem. Stránský a Issová sice podali též dobré výkony, nicméně ve společnosti Slavíkové se stali na jevišti pouhými dekoracemi.
Hodnocení: 70 %
V insenaci najdete několik dalších postav, které dokreslují atmosféru prostředí. Předně jsou to Stanleyho přátelé, se kterými se schází u pokeru. Ty hráli Ondřej Kavan, Otto Rošetzský a Ivan Jiřík. Poslední jmenovaný si ukousl největší kus času na pódiu a v roli Mitche si střihnul nezanedbatelnou milostnou epizodu s Blanche.
Nezdařilá scénografie a spící osvětlovač
Děj se odehrává na nepříliš nápaditě vypracované scéně. Ta sice správně ilustruje klima chudinské čtvrti, je ale zbytečně přebujelá. Spíš než výplod divadelního scénografa připomíná rozestavěné torzo opravdového domu.
Rodinný idylka, v uvozovkách
Nepovedla se ani světelná choreografie. Světel bylo většinou zbytečně moc a jejich rozvrstvení postihoval značný chaos. Rozlišit noc ode dne někomu mohlo činit problém. Koncepce osvícení scény postrádala nápaditost. Mimoto osvětlovači mnohdy zaspali a reflektory, jimiž mířili na jednotlivé herce, přesouvali očividně se zpožděním. Nad tím se ale dají přivřít oči, v rámci prvního představení se málokdy povede všechny mouchy vychytat.
Bez Slavíkové by to nebylo ono
Saxofonistův výstup na počátku je libozvučný, ale působí samoúčelně. Jakmile se však vrátí muzikant na potemnělou scénu, na níž ještě všechno rezonuje po emocionálním výbuchu některé z postav, naskočí vám husí kůže. Melancholická hudební linka najednou zapadá do celku jako chybějící dílek puzzle. V tom okamžiku člověku dojde, jak významnou abstraktní hodnotu představení má.
Zuzana Slavíková roli Blanche zvládla.
Obecně slušný dojem maří jen neobratně provedená scénografie. Samotné drama je hlavně o vyjádření té nejchráněnější části nitra. O touze, jež člověku umožňuje dál žít. Minimálně tyhle aspekty se tvůrčímu týmu podařilo na jeviště převést. Především ale díky Zuzaně Slavíkové je škoda představení nevidět.
Tramvaj do stanice Touha
Divadlo pod Palmovkou
Režie: Emil Horváth
Autor: Tennessee Williams
Obsazení: Zuzana Slavíková, Klára Issová, Martin Stránský, Ivan Jiřík, Kateřina Lojdová, Ondřej Kavan, Otto Rošetzký, Jiří Havel, Jolana Běhounková, Tomáš Havlínek/Petr Šmíd
Hodnocení: 70 %
