4 fotky 
Divadlo na Vinohradech uvedlo druhou premiéru letošní sezony. To byla moje písnička! se nestane hitem opěvovaným kritikou. Pro koho je ale určena? Pro herečky, či diváky? Pojďme se na ni podívat bez růžových brýlí a předsudků. Divadlo na Vinohradech se vrací zpět ke staré škole. Nový ředitel Tomáš Töpfer v únoru stál za zrušením Amadea připravovaného režisérem s osobitým rukopisem Vladimírem Morávkem. Nezapadl by prý do nové poetiky, kterou Vinohrady přinesou.
Recenzujeme: Preiss a Žilková válí na jevišti Vinohrad
Divadelní kritici se hlasitě smějí „výprodeji stárnoucích hereček“, jak označil první dvě premiéry Vojtěch Varyš v časopisu Týden. Už teď můžeme říct, že staronovou poetiku Vinohrad nebudou doprovázet pochvalné kritiky. Otázkou zůstává, jak na hardcore klasické pojetí divadla zareaguje publikum.
Staré herečky nejsou synonymem pro špatné herečky. Zdroj: Roman Černý, Divadlo na Vinohradech
Nikdy jsem ale nezažila delší potlesk jako na premiéře inscenace To byla moje písnička! a k tomu samozřejmě patřil i standing ovation. To byla moje písnička! působí jako pocta starší generaci hereček, pro které se stěží hledají větší role a jejich lesk pomalu upadá do zapomnění dějin. Tomáš Töpfer jim ale umožnil na jeden večer ovládnout jeviště Divadla na Vinohradech.
„Myslete na diváky,“ napsal autor inscenace Noël Coward několik esejů do Sunday Times. Stejným heslem se bude řídit i ředitel Tomáš Töpfer. Režie se chopil Petr Kracik. Ten je uměleckým šéfem a ředitelem Divadla pod Palmovkou, které se také kloní ke klasickým zpracováním her.
Podívejme se na to objektivně
Domovu pro zkušené vysloužilé herečky vládne zpočátku sedm slavných důchodkyň. Mezi ně má záhy přibýt nová členka, Lotta Bainbridgeová. S Lottou už dvacet let nepromluvila May Davenportová. Přestože mají herečky mezi sebou dávno nevyřešený spor, musí teď bydlet pesimistka May a optimistka Lotta pod jednou střechou.
Spřátelí se May a Lotta?
Druhou zápletku tvoří nápad Perryho Lascoea, mladšího společníka dam, jak získat peníze na zasklení terasy. Inkognito přiveze do domova bulvární novinářku a umožní jí napsat o životě stárnoucích hvězd. Jak dlouholetý spor, tak téma bulvárního článku nepatří mezi nosné zápletky, proto působí rozdrobeně. Inscenaci chybí jednotná dramatická linie a vlní se jako rozbouřené moře. Sotva dosáhne vrcholu, už zase klesá do nejhlubších temnot. Navíc mě zklamala finální gradace, která učinila tečku za inscenací nedůraznou.
Očima Jany Kumherové: Divadlo na Vinohradech tentokrát přineslo poklidnou komedii z melancholického prostředí. Osudy zašlých hvězd se střetávají v jednom místě a bezútěšně vzpomínají na časy, kdy o ně ještě někdo jevil zájem. Ze začátku děj neodsýpá tak rychle, ale brzy nabere dynamiku a publikum se může těšit na sled zajímavých událostí.
Starobylý pokojík je propracován do nejmenších detailů, přičemž kulisáři neopomněli ani balkónek a scenérii v dáli za vilou. Kostýmy výrazně odlišují charakter každé postavy a krom hereckých výkonů můžeme od představitelů očekávat i pěvecká a taneční vystoupení. Poslední část inscenace To byla moje písnička! je už spíš druhým koncem, který by divák ani nepotřeboval. Z celkového hlediska se ale malé chybky inscenace ztratí mezi množstvím kvalit.
Hodnocení: 70 %
Jako trn na růžích vykukuje Jan Šťastný mezi staršími herečkami. Fešák s přátelským úsměvem a staromódní galantností ale do klubu mezi vrtošivé dámy zapadá. Jana Štěpánková jako bláznivá pyromanka Sarita Myrtlová opanovala jeviště. Ačkoliv byla několikrát na scéně sama, dokázala na sebe strhnout pozornost a z velkého prostoru udělat komorní scénu.
Pyromanka v akci.
Daniela Kolářová si udržovala fazónu precizní dámy, a to rovným postojem, bradou vystrčenou dopředu a hlavou zvednutou do výšin. Lilian Malkina podpořila svojí energií a výraznými gesty vtipnou glosu v každé situaci.
Nepřehlédněte: Měsíc pro smolaře plyne volně. O’Neill dorazil na Vinohrady
Scénu vystavil Ivo Žídek do nejmenšího detailu. Ačkoliv celá zastavěná působí těžkým dojmem, Žídek odvedl pečlivou práci. Scéně vévodí velké křídlové dveře na terasu a doplňuje ji deset lampiček s různobarevnými stínidly. Nechybí krb, několik obrazů, piano a dřevěné schody.
Lilian Malkina vnesla do inscenace vtip tak, jak to umí jen ona.
Za největší hřích inscenace považuji nevyváženost. Hluchá místa střídá konverzační humor, kdy jeden vtip následuje další. Na druhou stranu má tendenci bilancovat, ohlížet se do minulosti plné slávy a filozofovat nad stářím. Snaží se ze sebe na jednu stranu udělat komedii a na druhou vzpomínkové album pro starší generaci. Tříhodinová délka inscenaci také nesluší, protože nedokáže utáhnout pozornost diváků.
V inscenaci rozhodně nehledejte žádné inovativní prvky. Přesto dokáže To byla moje písnička! zaujmout, a to nejen tříhodinovou délkou, ale i scénou a vybranými hereckými výkony. Konzervativní divák sází s koupí lístku na jistotu. Neodejde nadšen, ani zklamán. Pokud ale Divadlo na Vinohradech brzy nepřijde v novém plánu s výraznější inscenací, nevybuduje si charakteristický face a zařadí se do šedivého průměru ostatních pražských divadel s konzervativní tvorbou.
To byla moje písnička!
Divadlo na Vinohradech
Autor: Noël Coward
Režie: Petr Kracik
Hrají: Daniela Kolářová, Marta Vančurová, Jana Štěpánková, Gabriela Vránová, Libuše Švormová, Carmen Mayerová, Lilian Malkina, Jan Šťastný, Václav Vydra a další
Hodnocení: 70 %
