2 fotky 
Dvě velká písmenka a na první pohled nepříliš přístupní hudebníci. The XX však na předsudky nedali a do Ostravy přivezli to nejlepší. A nejen hudebně. Ukolébání, očekávání a kytarová exploze. Jaké bylo sobotní noční dostaveníčko s The XX?
Romy Madley Croft zahalena kouřovou clonou. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Více než dobré. Tečka. Konec recenze. Tak tedy ne a trochu obšírněji. Při pohledu na server last.fm by si člověk mohl myslet, že britští indie popoví The XX musí být zákonitě hlavními hvězdami celého festivalu. Za poslední měsíce strčí do kapsy co do počtu poslechů všechny ostatní interprety z letošního festivalu. V Česku se však nějaké gigantické slávě příliš netěší. Po sobotním vystoupení se to však zřejmě změní.
Na hlavní stagi tou dobou ještě řádili divocí a hudebně pokulhávající The Knife, o pár stovek metrů dál už se pomalu ale jistě schylovalo k o něco málo, nebo spíše více, uchu lahodícímu vystoupení. A pak se na velkoplošných obrazovkách rozsvítila dvě obří X. O pár sekund později už byli na pódiu a za agresivního blikání světel přímo do publika spustili rytmicky překvapivou a naefektovanými kytarami prodchnutou hudební pouť.
Na velkou komunikaci s publikem se tu moc nehrálo, muzika mluvila sama za sebe. A proč by také ne, když to zvládala více než dobře. Melodie jak od Explosions in the Sky čechrané tu zádumčivým, tu rozervaně vysokým zpěvem během několika minut rozehřály ztuhlé přihlížející. Na vyvýšeném pódiu nad ústřední dvojicí řádil bubeník, poddruh elektro samplovací machr a minuty ubíhaly až moc rychle.
The XX měli svou show vypiplanou do nejmenšího detailu. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Pohled na hodinky. Chybí patnáct minut do konce. Chyběly i velké hity. A pak na ně došlo. Infinity. Hypnoticky zastřené vokály uváděly do transu. Kdo tupě nekoukal před sebe, válel se na zemi s přiblblým úsměvem na rtech. A když to všechno skončilo, nebyl čas na nějaký odpočinek. Na zpěv se na chvíli zapomnělo a z reproduktorů se začalo linout…
…Intro. K nerozeznání od studiové verze. Dokonalá tečka za hodinovým nočním hudebním snažením, říkal jsem si. A dokonce to tak i vypadalo. Rozloučení, uklonění a zhasnutí světel. Konec to však nebyl. The XX se vrátili s poloukolébavkou Angels a za tichého šeptání love, love, love se definitivně odebrali ke spánku.
Možná chybělo trochu více práce s publikem, horkokrevná vřelost nebo ten pověstný faktor X, který by jinak do posledního detailu vypiplanému vystoupení dal punc výjimečnosti. I tak se však jednalo o zatraceně naplňující hodinku. Přeci jen, ne každý má k dispozici nekonečnou energii jako černošští supermani (zdravíme Gangstagrass!).
Hodnocení: 80 %
