4 fotky 
Otec, matka a dvě dcery, dvojčata. Na první dojem obyčejná rodina. Hlubší pohled nám rozkryje kritickou situaci, o které se na veřejnosti nemluví. Tetování v Divadle v Celetné se týká incestní zápletky v jedné rodině.
Dvojčata Černodrinských ztvárnila stejnou roli i na jevišti. Zdroj: Michal Hladík, Divadlo v Celetné
Otec Wolfgang svoji nervově labilní manželku nenávidí a veškerou pozornost, i tu sexuální, přenesl na dceru Anitu. Vyrývá jí pod kůži tetování, kterého se do konce života nezbaví. Už nikdy nesmyje z povrchu těla jeho doteky a nedokáže se odprostit od jeho vlivu.
Recenzujeme: Celetná vsadila na napínavé drama Něžná je noc. Vyplatilo se
Anita se navíc ptá, proč si otec z dvojčat vybral zrovna ji. Zároveň ale svůj osud přijímá, protože chce sestru Lulu ochránit. Poté, co Anita pozná květináře Paula, odchází z domu těhotná. Neví ale, komu patří dítě, které nosí pod srdcem. Ani její láska k Paulovi nedokáže zpřetrhat otcovo pouto podpořené tichým dítětem v kolébce.
Anita nepřemýšlí o změně, dokud nepozná Paula.
Výběr dvojčat do hlavních rolí a jednotné oblečení podporuje uniformitu obou dcer a zároveň Anitinu otázku, proč si otec vybral zrovna ji. Přestože všechny náznaky a charaktery postav dokládají zneužívání dcery otcem, nenajdeme v inscenaci jedinou scénu s perverzním nádechem. Tetování se nesnaží šokovat, pouze se snaží vyvolat ponurou atmosféru nešťastného lidského příběhu. To se mu ale nedaří hned z několika důvodů.
Zaprvé nepostihuje problém komplexně, soustředí se především na domácí prostředí a vykreslení charakterů postav otce, matky a Anity. Otec sexuálně netouží po manželce, ale své dceři. Matka tiše trpí, nedokáže se vzepřít a naopak hledá útěchu u Anity. Anita je se svým osudem smířena, a dokud nepotká Paula, neuvažuje nad možností změny kvůli matce a sestře.
Maminka zvaná Psí Julka má alergii na chemické prostředky, protože pracuje v salonu pro psy.
Zadruhé inscenaci chybí emocionalita, která je dle mého u podobného tématu nutná. Nedostaví se jednak u projevu hlavních představitelek Sandry Černodrinské jako Anity a Violy Černodrinské jako Lulu, ale ani v inscenaci samotné. Rodinní příslušníci se chovají chladně, apaticky vůči svým problémům a jsou smířeni s osudem. Tetování problém nastíní, ale nevtáhne diváka do centra hrůzostrašného dění. Jediná hudba Radka Pastrňáka se snaží navodit temnou atmosféru napětí. V zápětí ji ale nic nepodpoří, a tak snaha o špetku emocí vyšumí do ztracena.
Prostředí bytu nápaditě dokresluje scéna Karla Špindlera. Barevně vybarvená potrhuje první dojem normálnosti rodiny, a přestože je scéna rekvizitami poměrně přeplněná, několik postelí, stůl, židle, dokáže se mezi rekvizitami pohybovat i Jan Potměšil. Ten jediný vnáší do své postavy otce silnější emoce, i když i jemu chybí charakter záporné postavy, kterou byste neměli rádi. Nakonec to vypadá tak, že s hrdinkou nesoucítíte a záporák je vám sympatický.
Wolfgang zneužívá svou dceru Anitu.
Obsazení dvojčat byl výborný nápad Jakuba Špalka, jak dodat inscenaci na autentičnosti. Mohl ale vybrat dvojčata s lepším hereckým umem. Přestože každá z nich má něco do sebe, Sandra Černodrinská melancholii a smutek, které jsem viděla u Evy Elsnerové, Viola Černodrinská energii a vnitřní sílu, jaká se vidí u Jana Potměšila. Zajímavé herecké výrazy se probleskovaly zřídka a zůstaly schované pod maskou nervozity
Silný příběh zabila nízká emocionalita. Tetování působilo roztříštěně jako epizodický slepenec několika příběhů, kterým chybí lepidlo, aby držely pohromadě. Inscenace se ale nerozpadla úplně, zbylo několik dílčích trosek.
Tetování, Divadlo v Celetné, autorka: Dea Loher, režie: Jakub Špalek, hrají: Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská, Miroslava Georgievová, Jan Potměšil a Míla Tichý
Hodnocení: 40 %
