3 fotky 
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana přivítalo v rámci Žižkovské štace Těšínské divadlo. To vybralo inscenaci Každý rok ve stejnou dobu kanadského autora Bernarda Sladea. Režie se chopil ředitel Těšínského divadla Karol Suszka.
Kouzlo prvních společných okamžiků je opojné. Zdroj: Těšínské divadlo
Dva mladí lidé, Doris (Jolana Ferencová) a Georgie (Zdeněk Klusák), se náhodou potkají v baru. Na první pohled jsou si sympatičtí. Další události na sebe nenechají dlouho čekat.
Bernard Slade (1930) je kanadský dramatik a scenárista. Původně se věnoval tvorbě sitcomů a televizních seriálů. Výrazněji jej proslavil až divadelní debut, inscenace Každý rok ve stejnou dobu. Slade se podílel i na vzniku neméně úspěšného filmu, kde hlavní role ztvárnili Ellen Burstyn a Alan Alda, kterého znají čeští diváci jako Hawkeyeho Pierce ze seriálu M.A.S.H. Mezi Sladeovy další hry patří Pocta, Romantická komedie, Zvláštní příležitosti či Stará láska nerezaví.
Ráno se probouzejí v jedné posteli. Naneštěstí mají každý svou rodinu, kterou nechtějí opustit. Možnost nezávazně se shledávat nadále láká oba, a tak se domluví, že se budou pravidelně potkávat. Jednou za rok, vždy ve stejný den, ve stejném hotelu.
Různé zákruty životních osudů zkouší trpělivost obou hlavních protagonistů.
Zápletka příběhu se primárně točí kolem opakovaného setkání dvou lidí. Obě hlavní postavy řeší ve všedním životě problémy, které pro jeden víkend v roce odsouvají na vedlejší kolej, aby se odreagovali. Osobní starosti však odsunout úplně nelze, a tak společně hledají způsoby, jak druhému pomoci. S postupujícím časem se mění nejen oni, ale také doba, v níž žijí.
Očima Anny Kottové: Na jedné dvojici, která se potkává v hotelovém pokoji jednou ročně, se ukazují nejen změny povahy, ale i změny doby. Rozpoznáte módu hippies i vypjaté období voleb. Za jediný rok života se u obou z milenecké dvojice uděje něco zlomového, čímž naplní další z divadelních obrazů. To je ale vše, co inscenace může nabídnout. Jinak se připravte na průměrné herecké výkony, nepříliš výrazné zvraty, klasickou režii a jeden hotelový pokoj.
Hodnocení: 40 %
Proměny času zdařile reflektuje nejen volba kostýmů u obou protagonistů, ale také výběr hudby. Hned v úvodu inscenace uvádí diváka do časových souvislostí několik kulturně-historických narážek. Tu padne zmínka o tom, že Rusové už také mají atomovou bombu, tu se Georgie zmíní o románu Kdo chytá v žitě.
V závěru inscenace podlehne Doris vlivu hnutí hippies, aby se vzápětí stala úspěšnou podnikatelkou. Osudy Doris i Georgieho se proměňují, mnohdy se i míjí, ale jedinou konstantou zůstává jeden víkend v roce.
Doris, uvidím tě ještě někdy? Pomyslí si Georgie a dostane spásný nápad.
Až potud zůstává inscenace Každý rok ve stejnou dobu zajímavou. Chybí jí ale dějový prvek, který by jednotlivé vstupy sjednotil a dal tak inscenaci sevřenější rámec. Bez něho se rozpadá do několika drobných scének, zejména v druhé polovině inscenace. Příkladem budiž konfrontace Doris ovlivněné hnutím hippies a Georgieho jako úspěšného a prosperujícího obchodníka. V dalším vstupu se role náhle obrací. Mezi nejdějovější pasáže paradoxně patří scéna, kdy Doris rodí.
Ani po herecké stránce nenabízí inscenace Každý rok ve stejnou dobu převratné výkony. Vzhledem k roztříštěnosti dějové linky do drobných epizodek nedostává se hercům dostatek prostoru pro podrobnější rozpracování charakterů obou hlavních postav.
Tvůrcům inscenace Každý rok ve stejnou dobu se nepodařilo z nabízející se látky vymáčknout to nejlepší. Ačkoli skrývá inscenace několik zdařilých a vtipných míst, nenadchne. Absence napětí a důraznějšího tahu na branku ji drží po pás v průměrnosti.
Každý rok ve stejnou dobu, Těšínské divadlo, autor: Bernard Slade, překlad: Ivo T. Havlů, režie: Karol Suszka, hrají: Jolana Ferencová, Zdeněk Klusák, Jindřich Tesarczyk
Hodnocení: 50 %
