3 fotky 
Franz Kafka svůj Zámek nikdy nedokončil, ale režisér divadelní adaptace dotáhl všechny detaily. Děj známého dramatu o individuální volbě totiž zasadil do současnosti, a tak ještě více vynikl rozpor mezi vůlí hlavního hrdiny a nepříznivým systémem.
K je sám proti všem i zaběhlému systému. Zdroj: HaDivadlo
Zda se člověk má podřídit všudypřítomnému systému, nebo se snažit být sám sebou. Základní teze, která prolíná celým divadelním představení. V něm se hlavní postava K zaplete do podivného kolotoče formalit zavedeného řádu, který jej nakonec pohltí.
Hrdina v šedém tičku, obyčejných kalhotách a teniskách se vzdá své původní profese, své osobnosti. Nechává se unášet systémem, který vede člověk jménem Klamm. Už proti němu nedokázal protestovat. Jeho původně odhodlaná, zásadová povaha vyprchala a on se změnil v hadrového panáka, který žije z toho, co mu ti nad ním dali.
I silný a odhodlaný jedinec nakonec podlehne řádu, kterému nejde uniknout.
Díky časovému prolnutí s moderní dobou se s ním divák zcela ztotožní. Sám sebe si představí jako drobnou loutku v rukou druhých, která se marně snaží dopídit alespoň toho, kdo jej ovládá. Vzpomíná s K na dobu dětství, dobu snů a bez hranic. Stejně jako on se strachuje o své třicáté narozeniny, zda do nich stihne splnit vše, co si přislíbil.
Krize třicátých let dolehne i na K. S mizernou prací, nespokojenou ženou a bez lepších vyhlídek. V momentě, kdy se už K chystá znovu vzepřít řádu, si jej opět podmaní. K neprotestuje, stává se z něj stroj.
Právě nyní se při tak vyhrocené situaci objevuje nadsázka, která mění pohled na probíhající konflikt. „Co tam spadlo? Tvoje vyhlídky na zvýšení platu tam spadly!“ Místo K totiž systém demonstrativně potrestá jeho nadřízeného, aby měl hrdina pocit, že je důležitý.
Systém pro udržení K v kruhu formalit trestá jiné.
Nedokončená, více než dvouhodinová hra o několika hercích a skladných ale užitečných rekvizitách by se mohla zdát příliš zdlouhavou. Život K se ale neodehrává pouze na menším jevišti HaDivadla, nýbrž v celé budově.
Herci pobíhají po chodbách, šatnách i kanceláří. Následuje je i kamera, které vše přenáší na plátno do divadelního sálu. Nezvyklé oživení nedopustí, aby divák ztratil zájem nebo i přehled o napjaté situaci.
Gesta, grimasy i ticho přerývané hlasitým dechem. To vše dokresluje atmosféru neviditelného a přitom všeobjímajícího nekonečného a nechybujícího řádu, který člověka vtáhne a již nepustí. Vrcholem napětí a emocí jsou monology a dialogy postav, které od začátku až do konce jsou naplno skutečné.
Zámek, HaDivadlo, režie: Ivan Buraj, kameraman: Matěj Nytra, hrají: Jiří M. Valůšek, Kamila Valůšková, Simona Peková, Jan Lepšík, Jan Grundman, Marie Ludvíková, Sára Venclovská a další
Hodnocení: 90 %
