2 fotky 
Očima 
Poslední dobou se v českých kinech objevuje nový žánr lechtivé komedie. Muži tu jsou v pokušení, ženy ukazují prsa a všichni bez mrknutí oka schvalují nevěru. Svou troškou do mlýna přispěl i Jan Hřebejk, byť v trochu jiném kabátu.
Původně byly kolem filmu Svatá čtveřice velké tajnosti. S odkazem na to, že jde o první autorský scénář Michala Viewegha (tedy už ne podle knihy, kterou byste našli na poličce), se odmítalo prozradit trochu více k ději. Divák tak měl být překvapen. Kdo ale čekal nějaké spektakulární odhalení, zřejmě ho zklamu. Stačí se podívat na plakát, přečíst si název a použít fantazii. Přesně tohle v kině dostanete.
Jan Hřebejk je jedním z nejvýznamnějších současných českých režisérů. Má za sebou oceňovaná Šakalí léta, Pelíšky či Musíme si pomáhat. I v poslední době střídá letní komedie (Nestyda, U mě dobrý) s vážnějšími dramaty (Nevinnost) a jeho jméno se neustále objevuje na Českých lvech. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, na příští rok chystá další film s Annou Geislerovou.
Na laškovném plakátu se k sobě tulí dva páry a nad nimi je záběr na exotickou pláž. Nepřekvapivě se tak film věnuje dvěma manželským dvojicím, které se začínají v posteli nudit a naskytne se jim příležitost vyjet si do Karibiku. Zde si prohodí své partnery a vyzkouší si čtyřku. A to je všechno. Víc nečekejte.
Svatá čtveřice je stejně asexuální jako Výměna manželek. Zdroj: Bontonfilm
Vyvstává tak otázka, co muselo být na snímku tak tajné (a odpovědi nejsou zrovna lichotivé). Poté, co se svatá čtveřice vrátí zpět do Česka, ve svých hrátkách pokračuje a snímek pak vychází do ztracena morálním ponaučením. To, že nakonec nedojde k žádnému vyvrcholení (tedy alespoň snímku), se ale rozhodně nedá připsat na adresu střihače, protože ten dělal, co mohl. Nakonec se z materiálu vylouplo krátkých 78 minut, v nichž se ale přesto stále nachází spousta přebytků.
Očima Oldřicha Mánerta: Jan Hřebejk vždy platil za jednu z mála jistot na jinak kvalitativně turbulentním písečku českých filmů. A pak přišel Michal Viewegh se scénářem na tři a půl strany. „Bude se tam řešit grupáč a všechno se to bude odehrávat někde v prosluněné tramtárii,“ musel se chechtat autor Románu pro ženy. „A tak to natočíme,“ souhlasil Hřebejk.
A tak to natočili. Sled vyvoněných a technicky krásných obrázků bez jediného smyslu, na míle čitelný a upřímně komerční podprůměrný flák. Autorský krok vedle a katastrofa na všech frontách. Vieweghu, pryč a vy, pane Hřebejk, se vraťte tam, kde vám to jde nejlépe – do kreativního dialogu s Jarchovským.
Hodnocení: 1*
Těžko hovořit o scénáři, když ho člověk nečetl. Zde to ale působí, že velice pravděpodobně je právě on důvodem toho, jak film dopadl. Děje je tu totiž na krátkometrážní snímek, který by mohl být šikovně vpasovaný do povídkového celovečeráku. Sám o sobě ale neobstojí. Psaní úspěšné knihy a úspěšného scénáře holt není to samé.
[youtube_660]BhLZ7CFo6is[/youtube_660]
Například leckteré samostatné vtípky jsou vydařené. Odmítání sexu ze strany pobožné manželky či průpovídky postaršího páru Luďka Munzara a Jany Gýrové jsou osvěžující, ale očividně navnadí příliš. Jakmile se totiž dostane na stůl zápletka co kdybychom si ty ženské vyměnili, vše začne pokulhávat.
Svatou čtveřici nehrají nějací začátečníci. Jeden pár je v podání Jiřího Langmajera (netřeba představovat) a Mariky Procházkové (často viděna v seriálech), druhý pak ztvárňují netradičně sourozenci Hynek Čermák (držitel Českého lva za Nevinnost) a Viktorie Čermáková (tajemná kráska v Hlava-ruce-srdce).
Přesto ale jejich rozhovory působí nepřirozeně, chybí v nich jakékoliv jiskření a o sexu ve čtyřech, což má být jakýsi vrchol filmu, ani nemluvě. Je to všechno příliš uchechtané, nemotorné a dialogy jsou bez náboje. O prostřídání partnerů se mluví jako o tom, co se koupí na nedělní večeři. Ačkoliv má být snímek vášnivý a smyslný, je spíše asexuální.
Všechno podezřele připomíná Jiřího Vejdělka
Za to může i fakt, že podobně jako v Mužích v naději nebo Románu pro muže se tu střídání partnerů bere jako zcela běžná praxe. Nakonec se o tom začnou bavit i vedlejší postavy a uznají, jak je to vlastně normální. I kdybych nijak nehodnotila toto téma, které se začíná postupně vkrádat do mnoha českých komedií, působí až podezřele, jak se ho chytá i Jan Hřebejk. Ani Nestyda nebyl žádný andílek, ale pohodový náhled na nevěru tu příliš připomíná v poslední době nesmírně úspěšného Jiřího Vejdělka.
Ať se holky klidně líbaj, chlapům přece stačí pivko, ne?
Je to přitom velká škoda. Divák a fanoušek Hřebejkových filmů by bez problému přivřel oko nad podmínkami natáčení, které umožňuje hollywoodská produkce, zatímco ta česká příliš ne. Jenže v případě Svaté čtveřice je tomu snad naopak.
Kameraman Martin Šácha přinesl velice vydařené záběry se záblesky slunce a rozdílným tónováním mezi zachmuřeným Českem a nažloutlým Karibikem. Naopak ale scénář a samotný nápad, u kterých na penězích tolik nezáleží, dopadl takto. Nejen že nic nového nepřináší, ale jak se snaží být free se svou závěrečnou myšlenkou, tak trochu zapomíná, že je ve skutečnosti mírně sexistický. Samozřejmě, že ženy tu uvidíme se několikrát líbat, ale muže? Fuj, to přece nikdy!
Svatá čtveřice
Romantický / Komedie
Česko, 2012, 78 minRežie: Jan Hřebejk
Hrají: Jiří Langmajer, Marika Procházková, Hynek Čermák, Viktorie Čermáková, Luděk Munzar, Jana Gýrová, Valerie Šámalová, Jenovéfa Boková, Gregor Bauer, Barbora PolákováHodnocení: 2**
