3 fotky 
Režisér Peter Chmela a dramaturg Jiří Roth se rozhodli uvést v Divadle D21 inscenaci Strakonický dudák podle předlohy od Josefa Kajetána Tyla. Některé postavy úplně vyškrtnuli, někteří herci ztvárnili více postav. Inscenace převzala jednoduchou dějovou linku, která měla divákovi přinést určité informace a poučení, což se povedlo.
Kalafuna a Kordula ve Strakonickém dudákovi. Zdroj: Divadlo D21
Kdo by neznal příběh Švandy dudáka ze Strakonic. Divadlo D21 z Tylovy hry nepřevzalo všechna poučení, která nabízí. Vybralo si postavy zapadající do zamýšlené koncepce, které měly předat požadované informace.
Podtitul Hody divých žen není u této inscenace na místě, neboť právě tyto a další nelidské bytosti, které se v Tylově hře vyskytují, se v inscenaci vůbec neobjevují. Důvodem může být nedostatek herců, ale i to, že tvůrci chtěli poukázat pouze na některá z témat, která lze ve hře nalézt. V inscenaci vystupuje pět herců, kteří se během přestavení objeví v několika postavách, takže ještě další zmnožení jejich rolí by možná bylo ke škodě.
Vocilka, manažer Švandy dudáka.
Petr Strnad v roli Strakonického dudáka Švandy byl chudákem i naivkou od pohledu. Velmi zdařile se mu podařilo zahrát nicku, která si myslí, že ve světě prorazí, ale nakonec se musí se sklopenýma ušima vrátit zpět a vyčítat si, co všechno udělal špatně.
Dorotku ztvárnila Hana Mathauserová. Milá, zamilovaná a zároveň svéhlavá a za svým cílem jdoucí dívka. Naprosto exceluje při střílení zvěře, které se promění v lov zrádných chlapů, kteří myslí jen na sebe, a nakonec „zastřelí“ i samotného Švandu.
Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Strakonický dudák v D21 svérázným způsobem aktualizuje klasickou předlohu. V podstatě minimalistické pojetí se současnými kostýmy se sice místy pere s původní ideou vyrazit do světa na zkušenou, ale ve všech ostatních detailech je inscenace dotažená do konce.
Velice zajímavý je například popěvek Let’s do Švanda, který má chudáka dudáka lákat k dalším a dalším dobrodružstvím. Zajímavé bylo také využití některých rekvizit, například jídelních stolů, se kterými se postavy nakonec praly coby s hordou vojáků, nebo dětské botičky namísto malých herců.
Hodnocení: 70 %
Vocílka v podání Samuela Neduhy je typickým úlisným vtěrkou, který se neštítí ničeho, jen aby se měl dobře.
Lukáš Šolc jako Kalafuna je rázovitý čecháček. Vždycky si nějak poradí, je kamarádský (občas až moc, a to hlavně k přítelkyni svého kamaráda), nic moc neřeší. Neustále má u sebe ledvinku s jídlem a na cesty vyrazí s ponožkami v sandálech. Musí samozřejmě dětem a své ženě přivézt nějaké dárky, takže vezme pár ubrousků, ubrusů, a prostě všechno, co je volné a nehlídané k dostání.
Marie Hodinářová jako Kordula je matka, co se musí starat o domácnost, děti a o ne vždy schopného manžela. Snaží se pouštět hrůzu, ale v jádru je zcela jiná. Jako Dorotka exceluje ve scéně střílení zvěře, Kordula vyniká, když se vyzpovídává ze svého trápení při neustálém skládání dlouhého kusu látky.
Strakonický dudák Petr Strnad.
O scénografii se postarala Agniezska Pátá, která ji zcela přizpůsobila prostoru divadla a počtu herců. Ti se během přestavení neustále vyskytují na scéně, kdy každý má u stěny židli s jakousi šatnou, kde se převlékají, aby ztvárnili jiné postavy.
Velký obdiv si zaslouží přeměna obyčejného stolu, který herec vezme do ruky a couvá s ním. Stůl zosobňuje strážce, kteří vlečou herce do vězení. Vězeňská cela je jednoduše ztvárněna položením stolu nohama vzhůru a usazením herce uprostřed. Nedostatek herců je též velmi hravě vyřešen pojetím dětí Kalafuny a Korduly jako dětských botiček.
Švandovi na krku místo dud visel gumový model srdce, který dudy připomínal. Bylo vidět, že neví, jak toto srdce/tyto dudy nosit a kam je na těle dát. Zajímavá ale byla s touto rekvizitou poslední scéna. Strakonický dudák se v ní má rozhodnout, zda půjde za svým srdcem, Dorotkou, nebo za dudáckým srdcem, které uchvátil Vocílka.
Strakonický dudák, Divadlo D21, režie: Peter Chmela, hrají: Petr Strnad j.h., Hana Mathauserová, Samuel Neduha, Marie Hodinářová, Lukáš Šolc
Hodnocení: 80 %
