2 fotky 
Očima 
Ještě před dvaceti lety by se vám odborníci vysmáli, že jste viděli barevnou verzi Cesty na Měsíc. Považovali ji totiž za spálenou. Díky restaurátorům a velké dávce štěstí se však nakonec přece jen podařilo dát ji dohromady – a může se na ni podívat i český divák.
Psal se rok 1902 a film jako médium byl ještě v plenkách. Přesto však žil umělec, který dokázal do té doby nevídané. Jmenoval se Georges Méliès a nechal narazit raketu do oka Měsíce. Ne každý viděl onen slavný krátkometrážní film, jeho typický symbol se však stal legendárním. Mělo se za to, že naživu zůstala jen černobílá verze. Nyní ale míří do kin barevná, kterou se podařilo objevit a zachránit.
Georges Méliès je jedním z nejslavnějších otců filmu. Jako první si uvědomil sílu iluze a pracoval s ní tak, že dokázal vytvořit i krátkometrážní sci-fi. Ve své slavné Cestě na Měsíc tak vystřelil raketu dříve, než se to podařilo Sovětům či Američanům, objevil Měsíčňany, ale také se potýkal s prvními piráty. Neustálé kopírování jeho filmů, na které ještě neexistovaly pořádné právní úpravy, ho nakonec tak zdeptalo, až skončil v obchodě s hračkami a své dílo spálil.
Jen těžko se hodnotí 110 let starý film, který ve své době měl jiný smysl než nyní. Když se promítal němý snímek a hrála k němu živá hudba, bylo zcela běžné, že se v sále nahlas mluvilo a vše na plátně se komentovalo. Také můžeme zapomenout na digitální, precizně čistý obraz. Proto se budeme v textu soustředit spíše na barevnou Cestu na Měsíc tak, jak ji můžeme vidět nyní v českých kinech.
Kdo by nechtěl mít takový kotouč doma? Zdroj: Film Europe
Především je k ní přidružen dokument, který se z části věnuje těžké restaurátorské práci a také životu Georgese Mélièse. Není totiž možné jen tak v českých kinech promítat film kratší než hodinu. Spojení s dokumentem Podivuhodná cesta však vyjde na krásných 76 minut, což už možné je.
Očima Oldřicha Mánerta: Téměř patnáctiminutový hlavní chod vás zavede do pradávných věků kinematografie, kdy praví pionýři filmového umění spoléhali na čiré okouzlení filmovým vyprávěním, které vás přenese do jiných světů. Mélièsova Cesta na Měsíc funguje do poslední sekundy i více než sto let po svém vzniku a svou, pro dnešního diváka roztomilou naivitou rozloží na molekuly každého, kdo se jí jen letmo dotkne. A to všechno v původním lesku a barvě.
Pokud ve vás dříme alespoň trocha lásky k filmu, podobného roztátí se dočkáte i u dokumentu Podivuhodná cesta, který vás provede jak po samotné osobnosti jednoho z nejslavnějších režisérů počátků kinematografie, kterým Méliès bezpochyby byl, tak složitým procesem restaurování jedné nenápadné barevné kopie Cesty na Měsíc. Jiskřičky v očích současných režisérských hvězd v čele s Michelem Gondrym nebo Michelem Hazanaviciem, kteří o genialitě a odkazu Mélièse horlivě debatují, vás svou upřímností dozajista dostanou.
Hodnocení: 5*****
Jako první je promítáno samotné dílo, až poté následuje teorie. Barevná verze Cesty na Měsíc uchvátí i ty, kteří už dříve viděli černobílou verzi. Sice nejde o klasický barevný snímek, přesto o to více zapůsobí fakt, že všechna ta políčka musel někdo jedno po druhém vybarvit.
Stejně úchvatně působí i práce restauratérů, když divák po slavném filmu nahlédne i do jejich lopotné činnosti, kdy slepovali okýnko po okýnku, hledali roztrhané části jako to nejsložitější puzzle, a když už to nešlo jinak, museli dohledávat stejná okýnka v černobílé verzi a narafičit to tak, aby nikdo nepoznal rozdíl.
Historická část o samotném Mélièsovi je sice krátká a stručná, ovšem jako základ pro případné další studium jeho života postačí. Kdo viděl nedávný Scorseseho snímek Hugo a jeho velký objev se sice nedozví nic nového, protože stručnou formou je to dost podobné, ovšem kdo by to neprominul, když má právě za sebou přes sto let staré dílo, které ale vůbec nezestárlo.
Cesta na Měsíc (Voyage dans la Lune, Le)
Krátkometrážní / Sci-Fi / Dobrodružný / Fantasy
Francie, 1902, 16 minRežie: Georges Méliès
Hrají: Georges Méliès, Victor André, Henri Delannoy, Bleuette Bernon, Jeanne d’AlcyHodnocení: 5*****
