2 fotky 
Smrtonosná past nikdy nebyla politické drama, které by aspirovalo na Oscara. Tentokrát se ale John McClane utrhl ze řetězu a celé jeho dovádění v pátém díle je zcela mimo tradici série.
Už čtvrtý díl naznačoval, že něco je špatně. Že koncept Smrtonosné pasti je výrazně narušen megalomanskými scénami a slabým záporákem. Tehdy jsme ale přimhouřili oko, sice byl film zcela podle moderních měřítek, ale pořád obsahoval nálož humoru a nadhledu, případně hektolitry krve rozpatlané po tílku Johna McClanea. Tomu je ale nyní konec.
První Smrtonosná past byla reakcí na svalnaté hrdiny typické pro 80. léta. Většinou je zosobňoval Arnold Schwarzenegger – ať už v Komandu nebo třeba Rudém horku. V žádném případě nešlo o špatné filmy, naopak. Ale John McTiernan přišel po Predátorovi se zcela novým konceptem akčního hrdiny. Co kdyby nebyl neprůstřelný, spíše než svaly hrál svými hláškami a na konci by byl na pokraji umření a celý od krve? Tak vznikl John McClane, zřejmě nejkultovnější postava Bruce Willise.
Z mrakodrapu k záchraně světa
V rámci série hrdina postupuje výš a výš. V prvním díle se pohyboval v rámci mrakodrapu, ve druhém zachraňoval letiště, ve třetím už celé město. Čtyřka a nyní pátý díl se ale obrací na téma typické pro akční filmy posledních let – hlavní hrdina musí zachránit celý svět.
Čtvrtý díl byl alespoň svěží v hrozbě, která visí nad osudem planety: šlo o počítače a sítě, kterým starý dobrý McClane nerozumí, a přizval si proto parťáka (ztvárněného Justinem Longem, jenž mu šikovně nahrával na hlášky). Nyní jsme se svým způsobem vrátili do 80. let, kdy Smrtonosná past vznikla. Ne však k původu této série, ale spíše k filmům typu Rudý úsvit a dalších podobných vymývaček oslavujících Ameriku ve studené válce.
McClane totiž tentokrát letí do Moskvy, kde mu zatkli syna. Na místě zjišťuje, že se synátor celkem potatil – pracuje pro CIA a má za úkol ochránit cenný zdroj informací, ruského disidenta Komarova (Sebastian Koch). Vše se ale zvrtne a diváci se spolu s filmem náhle ocitají v Černobylu, kde McClane pobíhá v bílém tričku a plave ve zcela neškodném bazénku.
Uran McClaneovi neublíží
Ani předchozí díly nebyly nijak realistické. Vždy se ale tvůrci pohybovali na hraně únosnosti a uvěřitelnosti a odpustili si až příliš nelogické prvky. Až ve čtvrtém díle McClane šplhal po letící stíhačce, ale stále to vše zastínil svěží styl snímku. Nyní se dozvídáme, že padouši mají jakousi surovinu, díky níž se dá po Černobylu bez problému pohybovat a spolknout nějaký ten lok z místního bazénu (je totiž plný dešťové vody, ta nikomu neublíží!). Také se jedna z přestřelek odehraje v místnosti plné uranu. Pohoda.
Nejde už tedy o jednotlivé málo uvěřitelné scény, ale celé prostředí, ve kterém se odehrává polovina filmu. Nepomáhá tomu ani zařazení McClaneova syna po jeho bok. Jako by se Jai Courtney inspiroval v herectví ze zmíněných 80. let. Jeho kamenný výraz a chatrné pokusy o přebíjení hlášek starého pardála Willise nepřesvědčí, že by nebylo lépe, kdyby byl McClane na to všechno raději sám.
Ono už když se objevily první zprávy, že novou Smrtonosnou past dostane na starost John Moore (Max Payne, Satan přichází), nikdo se příliš neradoval. Režisér, který za sebou zatím nemá vyloženě podařený film, tentokrát přinesl několik zajímavých nápadů, ale bez slow motionů bychom zřejmě byli úplně na suchu.
Může sice jít jen o stěžování si člověka, který na Smrtonosných pastech vyrostl, a tak nedokáže snést, co mu s jeho milovanou sérií provedli. Možná pátý díl uspěje u diváků, kteří se orientují spíše na moderní tvorbu plnou výbuchů a rychlého střihu. Ani v této kategorii ale Smrtonosná past 5 nepůsobí příliš sebevědomě, ale spíš jen jako zástupce průměru.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Byla by škoda vše na nové Pasti poplivat. Samozřejmě nejde o film, během jehož promítání byste se zvedli a uraženě opustili kino. Snímek odsýpá, jen bohužel nejde o nic, co by dělalo své sérii dobré jméno. Například ale takové počítačové efekty, na nichž spolupracovali Češi, jsou nesmírně vydařené a působí uvěřitelně (ani nepoznáte, že se právě díváte na klíčování). A taky, kde jinde uvidíte mezi komparzem Rytmuse?
Hodnocení: 40 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
John McClane má syna. Ten je velké zvíře v Rusku. Nejdřív naštve mafiány a pak neví, co si počít. To už mu ale před autem přistane jeho vypečený tatík a prohlásí, že mu teda s tou atomovkou pomůže. John Moore neumí vyprávět, nemá cit pro gradaci a o humoru a úderných hláškách ještě neslyšel. Jenže akce mu jde překvapivě obstojně a nic jiného v nové Smrtonosné pasti není, tudíž za slabou hodinu a půl v kin nehrozí ani jedno ublinknutí do pusy.
V závěru pak přijdou na řadu celkem tři opravdu vizuálně vypečené scény. V porovnání s původní nestárnoucí klasikou dílko Moora pokulhává, tváří v tvář současné akční produkci drží solidní průměr. Pochvala pro české UPP za obstojnou trikovou stránku.
Hodnocení: 50 %
