3 fotky 
Terry Pratchett, Zeměplocha? Nebo Smrť, Truhlík, Zuzanka, Mort? Staří známí? Naprosto neznámé postavy? Ať už odpovídáte tak či tak, nebojte se, jedinou jistotu, kterou v tuto chvíli máte, je to, že vás to jednou potká, ať už se vám to bude líbit nebo ne.
Divadlo D21 vsadilo na motivy knih Terryho Pratchetta, jehož příběhy jsou známé po celém světě. Inscenovat Pratchettovy příběhy není žádná legrace, pořád je to fantasy, kde se nejen autorova fantazie vydává netušenými cestami. Vzpomeňme například inscenaci Soudné sestry v Divadle v Dlouhé. Nákladné a bohaté kostýmy, kouřové efekty a velmi členitá scéna, která musí vyhovovat Pratchettovu výraznému členění textu do kapitolek.
To je obrázek, který se u Pratchettových inscenací objevuje často. V Divadle D21 se však vydali cestou jinou, pro české pratchettovské inscenace netypickou. Místo barevných scén, bohatých kostýmů a strašidelných efektů pracují inscenátoři v D21 s jednoduchou, prostou a bílou scénou, na níž se vyskytuje pouze několik málo rekvizit. Tyto rekvizity trefně odkazují ke světu, jenž má být zobrazen, světu, v němž kraluje Smrť. A díky minimalismu, který navzdory veškerým očekávání Pratchettovu světu sedí a který neruší divákovu pozornost a neodnáší ji směrem k příběhovým zákrutům, může vystoupit do popředí otázka stará jako lidstvo samo. Co bude, až tady nebudeme?
I Smrť (Michal Dudek) může pocítit potřebu vybrat si dovolenou. Co se však stane, netuší. Zdroj: D21
Autorský tým zvolil pro svůj záměr nejlepší inscenační způsob, jaký mohl najít. Upozadil narativní linku a díky tomuto kroku stranou se dostávají do popředí palčivé otázky, které by se pod přemírou efektů ztratily. Tvůrci nešli ani tradiční cestou, kdy se inscenuje jednotlivá kniha s ukončeným příběhem. Nechali se volně inspirovat příběhy Smrtě, Morta a zejména Zuzanky.
Vše se točí kolem dívky Zuzanky. Její dědeček je všude známý jako Smrť, to ale Zuzanka zatím netuší, protože ji od něj rodiče odvedli, když byla ještě malá holčička. Smrť se jednoho dne rozhodne, že chce také poznat, jaké to je být člověkem. Vystoupí tedy ze své primární role a odhodí identitu antropomorfní personifikace.
Zuzanka (Stela Chmelová) odkrývá zapomenutá tajemství rodiny a přebírá dědečkovy úkoly.
Najednou však není na světě nikdo, kdo by se Smrťova úkolu zhostil. V tu chvíli nastupuje na scénu Zuzanka, aby rázem dospěla a chopila se nelehkého úkolu, který jí kvůli dědečkovu rozhodnutí spadl do klína. Zuzanka je však až příliš člověk, než aby na nelehký úkol sprovodit někoho ze světa (také se jí to v případě rockera nepodaří) stačila, proto musí urychleně dědečka najít, aby se vše vrátilo k normálnímu pořádku.
V Divadle D21 se podařilo přenést na jeviště Pratchettův typický ironický humor. Také herci trefně vystihli charaktery svých postav. Zejména Hana Mathauserová prokázala hned v několika svých rolích velkou flexibilitu a komediální talent. Za vyzdvižení stojí ztvárnění trpaslice a trolí slečny v jeden okamžik, kdy obě postavy společně dokonce vedou dialog, zapomenout nesmíme ani na roli Krysího Smrtě, v níž dokázala vyjádřit široké spektrum významů za pomoci intonace jediného slova – kvík.
„Kvík“ a „krrrá“. Krysí Smrť a havran si spolu skvěle rozumí. Rozumí i diváci díky bravurní intonaci obou herců.
Žádné opulentní představení se v Divadle D21 nekoná, na oplátku vám však nabídnou precizně zpracovanou, pochopenou a zahranou látku, která polechtá bránici. I proto, že cítíte ze strany herců ztotožnění s Pratchettem, je vám v jejich přítomnosti příjemně. To, že hercům dělá problémy vyslovit sousloví antropomorfní personifikace, jim odpustíte, stejně jako Smrťovi jeho dočasnou unavenost profesí.
Sekáč dědeček, Divadlo D21, autor: Terry Pratchett, režie: Peter Chmela, hrají: Hana Mathauserová, Stela Chmelová, Petr Pochop, Samuel Neduha, Michal Dudek
