2 fotky 
Zahraniční lákadla v podobě kapel Kaiser Chiefs a The Smashing Pumpkins vévodila prvnímu dni slovenského festivalu Pohoda. Ačkoliv na pohled silná jména slibovala nezapomenutelný hudební zážitek, nedokázala s publikem udělat ani zdaleka totéž, co kapely menšího rozsahu.
Atmosféra na trenčínském letišti se přitom už od brzkých ranních hodin (i navzdory proměnlivému počasí) nesla v duchu vesměs kladných očekávání. Těžko posuzovat, zda se návštěvníci těšili více na indie-rockovou pětici z Walesu, nebo naopak na chicagské kvarteto, jež mimo nesporných hudebních kvalit nabízí (zejména pak mužské části publika) i příjemný pohled na atraktivní basistku Nicole Fiorentino.
Síly se každopádně jevily vyváženě, a tak se čekalo, který z vrcholů čtvrtečního line-upu se před téměř dvacetitisícovým publikem ukáže v lepším světle. Kdo by byl očekával, že se o nejsilnější zážitky postarají interpreti, u nichž by to protřelý posluchač a zkušený návštěvník festivalů rozhodně nepředpokládal?
Odvaz v podobě slovenského SKA a amerického Electra
O první překvapení se jednoznačně postarali bratislavští Polemic. Do karet kapele hrála nejen skutečnost, že SKA je na festivalech jedním z nejpopulárnějších a nejvyhledávanějších žánrů, ale i fakt, že pro Slováky se Polemic jeví coby podobná modla, jakou je pro našince třeba kapela Kryštof.
Rozjařené publikum nadšením a spontánností skutečně nešetřilo – ať už skupina servírovala songy jako Ona je taká z druhé studiovky YahMan!, coververzi skladby Get Lucky francouzské dvojice Daft Punk anebo skáčkovou hymnu všech festivalů Komplikovaná, jejíž text si pobrukovaly i skupinky cizinců, kteří se před napráskaným stanem octli často pouhou náhodou.
Dancehallový projekt Major Lazer na téže scéně o hodinu později jasně ukázal, že pořádná porce zábavy je tím hlavním, co festivalovému publiku může (a chce) nabídnout.Přestože by si náročnější posluchač při poslechu tracků amerického producenta Dipla mohl připadat, jako by zabrousil na diskotéku pro věkovou kategorii 13+, díky působivé show, plné oslepujících světelných efektů a stagedivingu jednoho z performerů, lze celý zážitek kategorizovat coby druhý největší kotel, který byl toho dne na festivalu k vidění.
Náboj postrádali oba z headlinerů
Velká škoda, že se totéž nedá říct o Kaiser Chiefs, jejichž publikum (mimo notoricky známých pecek Ruby a Every Day I Love You Less and Less) reagovalo spíše zaraženě a ospale, nežli rozradostněně. Dozajista se na tom podepsal nevýrazný zvuk, který zněl plytce, a postrádal důraz, což je jeden z předních atributů, díky kterým se desky Kaiser Chiefs těší takové oblibě.
O nic lépe na tom nebyli ani Smashing Pumpkins, od nichž si leckdo sliboval mnohé, ve finále však jejich vystoupení bylo záležitostí, která mnohým krátce po jeho začátku přestala stát za pozornost. A není divu – Bill Corgan i s kapelou z nepochopitelných důvodů s publikem takřka nekomunikoval, což už samo o sobě vtisklo jeho projevu nevýrazný a místy skoro až neochotou zavánějící nádech.
Jinak bezchybnému hudebnímu podání jednotlivých písniček to bohužel výrazně škodilo, stejně tak i náladě v zadních řadách, která se už v první třetině setu pohybovala pod bodem mrazu. Mnoho z těch, kteří na Smashing Pumpkins přišli spíše ze zvědavosti, tak raději obměnily hlavní scénu za některou z menších stagí, kde se o zábavu starali DJs s převážně drum´n´bassovým repertoárem.
Verdikt Adama Vrány:
Navzdory skutečnosti, že line-up prvního dne nabízel kapely světového formátu, z těžko vysvětlitelných důvodů nedokázaly předčit středně velké interprety. Statický Corgan ze Smashing Pumpkins budil dojem, že mu na výkonu vůbec nezáleží, kdežto Ricky Wilson z Kaiser Chiefs tlačil na pilu místy až příliš.
Větší porce zábavy zkrátka chyběla u obou headlinerů. Přitom především kvůli ní se příznivci hudby na letní festivaly sjíždějí. Nezbývá než doufat, že příští dny přinesou zvrat. V pozitivním slova smyslu, samozřejmě.
Hodnocení: 60 %
