4 fotky 
Nový cirkus s němou groteskou a sonátami Wolfganga Amadea Mozarta. To všechno slíbila propojit Slapstick Sonata v podání souboru La Putyka. Slib dodržela a výsledný mix obohatila i dalšími prvky.
Slapstick Sonata splňuje všechny atributy alternativního divadla. S divadlem v klasickém pojetí má pramálo společného, jde spíše o sportovní podívanou. Většina diváků odchází sice velmi dobře pobavena, nicméně hlubší myšlenka projektu jim zůstává skryta. A v neposlední řadě se na jevišti objeví naháči nebo alespoň herci ve spodním prádle.
Alternativa bez nahoty?
Řekněte sami, co by to bylo za alternativní kus bez nahoty. Ta už je dnes sice častou součástí i klasického divadla, ale publikum ji stále vnímá jako nepostradatelnou součást alternativy.
A o čem že vlastně Slapstick Sonata je? O ničem. O ničem, ale i o všem. Čtyři herci a dvě herečky, nebo spíše akrobaté a tanečnice, nabídnou divákům plejádu optimismu, melancholie, egoismu, vyrovnanosti i nudy, ale v součtu jde vždy o dokonalou souhru a spolupráci. Zkrátka individuální i kolektivní hrdina v jednom.
Cirk La Putyka jako jeden muž. Zdroj: Pavel Kolský, La Putyka
Už jste někdy viděli, jak toká labuť s pávem? Máte jedinečnou příležitost. A nudit se určitě nebudete. Akrobaticko-gymnastické pasáže jsou proloženy krátkými skeči v duchu grotesky němého filmu. U diváků se tak pravidelně střídají stavy neřízeného veselí s napětím, očekáváním a údivem. Mnohdy jsme ani nevěřili, čeho všeho je ještě lidské tělo schopno.
Divadlo, nebo tělocvična?
Podívejme se teď na některé prvky inscenace podrobněji. V momentě, kdy je zástup diváků vpuštěn do divadelního sálu, se všem přítomným naskytne pohled na otevřenou scénu. Žádná opona, všechno pěkně na očích. První dojem? To je přece tělocvična.
Na jevišti jsou rozmístěny hrazdy, lana, houpačky a záhadné dřevěné konstrukce, které od počátku dávají tušit, co se bude dít. V průběhu představení si herci ještě vypomohou několika dalšími prkny, sportovním vybavením a pár hudebními nástroji. Inscenace tak není příliš náročná na dekorace a rekvizity a přesto i s málem dokáží akrobaté vykouzlit neuvěřitelnou podívanou.
Jako z Chaplinových grotesek
Kostýmy by potřebovaly důkladnou kontrolu
Kostýmy jsou na počátku věrny třicátým létům minulého století, aby korespondovaly s avizovaným němým filmem. Ve volných kalhotách s kšandami a čepicích s kšiltem opravdu herci vypadají, jako by utekli z natáčení Chaplinovy grotesky. Ačkoliv modely působí velmi neforemně, hercům nebrání ve vytváření nejroztodivnějších kreací.
Ke konci, kdy se fyzická aktivita všech vystupujících blíží vrcholu, se vysvlečou do spodního prádla. To už pravda nebylo ve stylu třicítek, ale o to lépe pasovalo k novému cirkusu. Kostýmům tedy nelze vytknout takřka nic. Ale jen takřka. Celkový dojem meziválečného Hollywoodu výrazně narušují červené podrážky jedněch jediných bot. Při obyčejné chůzi by se ještě daly odpustit, ale v momentě, kdy se při provádění cviků na štaflích objeví hned několikrát a na delší dobu, narušují celkovou industriální šeď a degradují veškerou stylizaci ve stylu němého filmu.
Čtěte také: La Putyka – Inscenace roku, nebo pražská hospoda?
Herci byly pro své role vybráni velmi citlivě. Kdo by lépe ztvárnil páření chtivého páva než drobný hubený akrobat? Všichni účinkující jsou mladí, zdatní a především fyzicky krásní. V závěrečné části je radost sledovat, jak jim na těle hraje každý sval při náročných cvicích. Mimo to, že jsou zdatnými sportovci, jsou především velmi talentovanými herci. Divák jim věří každou minutu na pódiu. Od neurotického tenisty, přes nesmělého asistenta, lehce narcistního technika, sebevědomou a právem naštvanou violoncellistku až po nadrženého páva a prchající labuť.
Co by to bylo za alternativní kus bez košíčků na jevišti.
Oproti němé grotesce má Slapstick Sonata přidanou hodnotu v občasných vzdeších a citoslovcích, které se dostanou až k divákovi. Převážná část představení je doprovázena hudebním základem, ale najdou se i části, které jsou opravdu naprosto němé.
Na počátku tyto pasáže vzbuzovaly rozpaky, jelikož při nich bylo o to víc slyšet reakce publika a nikdo se nechtěl příliš projevovat, ale tato ostýchavost se po chvíli rozplynula a sálem se nesl srdečný smích.
Hudba od Mozarta i ta současná
Avizovaná byla hudba Wolfganga Amadea Mozarta, konkrétně jeho sonáty. Několik se jich objevilo, ale byly proloženy i hudbou naprosto jiných žánrů, především pak současnou tvorbou.
Slapstick Sonata jako celek působí velmi harmonicky a nebýt těch jedněch podrážek, dala by se považovat za precizně propracované dílo. Nicméně všechny ostatní prvky se nesly v naprosté souhře a i spolupráce herců byla při fyzických aktivitách obdivuhodná. Zkrátka nejde o představení, ve kterém hraje ten, ten a ta, ale Cirk La Putyka.
Slapstick Sonata
Nová Scéna
Režie: Maksim Komaro
Účinkují: Jiří Weissmann, Vojtěch Fülep, Anna Schmidtmajerová, Dan Komarov, Michal Boltnar a Šárka Bočková
Hodnocení: 90 %
