Jestli na nějakou knihu čekají děti i dospělí, pak je to rozhodně Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti z pera Ransoma Riggse. Pozornost vzbudil už první díl, který nepochybně zaujal tajemnými fotografiemi opravdu divných stvoření. Jenže obsah knihy tehdy lehce pokulhával za slibovaným dobrodružstvím. A právě o to víc Ransom Riggs překvapil druhým dílem s názvem Podivné město.
Podivné děti jsou zpět. A slečna Peregrinová také. Zdroj: Nakladatelství JOTA
Silný čtenářský zážitek. Tak by se dal charakterizovat debut Ransoma Riggse s názvem Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, který česky vyšel v roce 2012. Byť obsah knihy nesplnil očekávání čtenářů a povětšinou byl zklamáním, s ohledem na cílovou skupinu to fungovalo. A jako kdyby se Riggs poučil z kritiky prvního dílu, druhá kniha s názvem Podivné město je totiž o poznání lepší.
Ransom Riggs vyrostl na Floridě, ale nyní je jeho domovem země podivných dětí – Los Angeles. Ransom Riggs se původně chtěl stát farmářem. Byl odchován duchařskými příběhy a britskými komediemi, což pravděpodobně vysvětluje, proč píše právě takové romány. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je jeho románovým debutem.
Jacob Portman, který má schopnost vidět a vycítit netvory, cestuje spolu s podivnými dětmi do Londýna. Jejich úkolem je najít lék pro záchranu milované ředitelky sirotčince slečny Peregrinové. Už nějakou dobu je uvězněna ve své druhé identitě, v podobě ptáka, a moc času už jí nezbývá. Toť k obecnému popisu příběhu.
Trochu moc zbrklý konec
Kdo jsou tajemné postavy na fotografii? Zdroj: Retro z knihy Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město, Nakladatelství JOTA, 2014
Ač stěžejním dnem života podivných dětí a slečny Peregrinové je datum 3. září 1940, Ransom Riggs si, jak známo, s jednou časovou rovinou nevystačí.
Ostatně v příběhu o nadpřirozenu, netvorech, stvůrách či podivných osobách s ještě podivnými schopnostmi je cestování v čase vlastně jen taková drobnost. A tak se čtenáři a čtenářky v jedné kapitole ocitají v 19. století, v další jsou zase v obležení LCD televizorů a rychlovlaků.
První díl se Riggsovi příliš nepodařil. Ukončil ho trochu nečekaně a pro mnohé možná až příliš zbrkle. O to větší tempo ale nasadil v Podivném městě.
Pokud už si nepamatuje, jak první díl skončil, radši si ho připomeňte. Pro jistotu. Přece jen jsou to dva roky. Riggs totiž v druhé knize nepolevuje a zkrátka jede dál: zdali se orientujete či nikoli, na to se neohlíží.
A jak ubíhá děj knihy, je stále čím dál víc jasnější, jaký pomyslný bič si na sebe Riggs upletl. Podivné město pojednává „jen“ o putování Jacoba a podivných dětí do Londýna. Proto jediný prostor pro manévrování, pro to, aby ukázal, že psát opravdu umí, má Riggs při cestě skupinky dětí do britské metropole. Za tu dobu musí stihnout čtenáře a čtenářky udržet v napětí, pobavit, postrašit, a hlavně: neunudit. Což, přiznejme si, je poměrně složitý úkol. Tedy pokud nejste J. R. R. Tolkien.
A přestože TOPZINE.cz v recenzi na první díl napsal, že Ransom Riggs zazdil nadějný příběh, v druhém díle se zlepšil hned o 100 procent. Samozřejmě, Riggs rozhodně nepatří mezi brilantní autory, kteří zaujmou svým osobitým stylem psaní, něčím, co ho odlišuje od ostatních. Navíc jeho příběh nepochybně stojí i padá na tajemných fotografiích.
Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město. Zdroj: Retro z knihy Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město, Nakladatelství JOTA, 2014
V Podivném městě ale více popustil uzdu své fantazii. Velkým plusem je to, že dal větší prostor hlavním postavám. Jeho vyprávění už není statické, popisné jako první díl, nýbrž získalo na akčnosti a napětí. Přesně to, co mu chybělo jako sůl.
A když už to vypadá na dobrý konec ve stylu „žili spolu šťastně až do smrti“, Riggs opět překvapí. Jako kdyby si to náhle rozmyslel a ejhle, vše se rázem opět komplikuje. Nečekaným zvratem si opět ponechává otevřená vrátka pro další díl, který má vyjít už brzy. Dělá to ale s větší ladností a umem, než tomu bylo v předchozí knize, kde konec působil spíše uměle a laicky.
Skutečnost, nebo photoshop?
Záhadné staré fotografie. Obrázky, na kterých příběh podivných dětí, jak už bylo řečeno výše, stojí i padá. Zachycují skutečné postavy a reálné situace, anebo jen někdo umí výborně pracovat s Photoshopem? Za pravost fotografií se zaručil sám Riggs. Na druhou stranu: skutečně záleží na tom, jestli jsou fotografie pravé? Příběh si čtenáři chtějí v první řadě užít, trochu lhaní či manipulace v literatuře Riggsovi jistě odpustí.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, druhý díl s názvem Podivné město. Zdroj: Retro z knihy Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město, Nakladatelství JOTA, 2014
A nutno zmínit ještě jednu věc. Jedničku i s hvězdičkou si opět zaslouží nakladatelství JOTA. Design a provedení knihy skvělým způsobem dokresluje celý příběh. Reliéf starodávné tapety, ve kterém je kniha opět provedena, je mnohem temnější než v prvním díle a o podivné fotografie podivných lidí není vůbec nouze. Doplňují snad každou třetí či čtvrtou stránku.
Zkrátka: pokud hledáte neotřepaný dárek k Vánocům, Sirotčinec slečny Peregrinové určitě nikoho neurazí. Alespoň druhý díl už ne.
Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město. Překlad: Bronislava Grygová. Počet stran: 424. Vydalo nakladatelství JOTA, 2014. Doporučená cena: 368 korun.
