3 fotky 
Říká vám něco dívčí skupina 5Angels? Pokud ne, možná nejste ta správná věková kategorie nebo nesledujete muzikály Michala Davida. V dokumentu Bohdana Bláhovce se podíváte do zákulisí takové kapely.
V posledních letech začíná v Česku nabírat na síle tzv. autorský dokument, především pak spolu s projektem Český žurnál dvojice Víta Klusáka a Filipa Remundy. Tento formát se většinou věnuje palčivému problému blízkému většině diváků – k tématu ale přistupuje výrazně investigativně a nebojí se zapojit názor samotných autorů.
Přesně opačným způsobem se ale rozhodl přistoupit ke svému námětu Bohdan Bláhovec, který posléze na festivalu v Jihlavě získal diváckou cenu za nejlepší dokument. Jeho Show! si diváky patrně získala už samotným nápadem, kdy režisér sledoval po určitou dobu skupinu pěti puberťaček, jejichž idolem je Miley Cyrus (tedy, ještě v dobách, kdy nosila blond paruku a nehoupala se na kouli).
Splněný sen jednoho manažera
Složení skupiny 5Angels se neustále mění podle toho, kdy se která z dívek (případně její rodiče) rozhodne skončit. Od počátků až doteď se v ní ale drží Nikola, dcera manažera skupiny. Právě na něj se dokument ještě více soustředí než na samotné dívky – na muže, který si prostřednictvím dcery a dalších čtyř dívek plní své sny a víří vlny showbyznysu.
Dívky v dokumentu jsou spíše ještě děti. Zdroj: AČFK
Problém ale je, že pouhý nápad nestačí. Režisér se totiž ke svému absolventskému dokumentu rozhodl přistupovat zcela objektivně, a to observační metodou, kdy zobrazované události minimálně komentuje. Ukazuje tím poměrně divoký svět, do něhož jsou hozeny dívky ve věku 11 až 14 let, aniž by si zcela uvědomovaly, co to znamená pro jejich budoucí život.
Na jednu stranu tato metoda filmu perfektně padne, a to když cílí na ústředního hrdinu, manažera 5Angels a otce jedné ze zpěvaček. V jeho případě komentář skutečně není potřeba, jde o dospělého muže, který v dokumentu často mluví (a to nejen ke svěřenkyním, ale i sám sobě cynicky pod fousy, což má největší vypovídací hodnotu), a jeho myšlenkové pochody jsou poměrně jasné. Není potřeba ho nijak odsoudit či vyzdvihovat jeho snahu něco dokázat, na to si divák dokáže snadno udělat názor sám. S čím si však nemůže vědět tolik rady, jsou samy dívky.
Chybí mluvící hlavy
Je to až paradoxní. Ve spoustě dokumentů se často kritizuje, že obsahují až příliš tzv. mluvících hlav. Že si k některým skutečnostem autoři nedokáží vypomoct jinou formou, a tak mění své filmy chvílemi až v přednášky. Ve 5Angels je to ale přesně naopak.
Nepřibrala jsi? Musíš dodržovat dietu, děvenko!
Zde mluvící hlavy chybí, a to dost citelně. Přitom by nebylo potřeba nějak složitě zpovídat pětici dívek. Stačily by klusákovské otázky, kterými je tento dokumentarista známý (mimochodem pomáhal i s kamerou na tomto filmu) – například když natáčel reportáž pro ČT o hokejovém finále, ptal se lidí na Staroměstském náměstí, proč tam vůbec jsou. Proč vlastně fandí. Na podobné elementární otázky se dívek nikdo neptá, ačkoliv by to pro poznání jejich role ve filmu bylo potřeba.
Jednou bychom chtěly vyprodat Madison Square Garden
Stačilo by se jednoduše zeptat: Co chceš jednou dělat, až budeš dospělá? Skutečně si myslíš, že budete pořád spolu a zpívat? Myslíš, že je tvůj největší sen, vyprodat Madison Square Garden, splnitelný? Víš, kdo tam kromě Justina Biebera také kdysi vyprodal halu?
Že nejde o mé plané přání, dokazuje i sám snímek – jen výjimečně dojde na jakous takous diskusi, ať už mezi hlavními postavami nebo mezi dokumentaristou a protagonisty. Právě tyto momenty jsou ale nejsilnější. Například když manažer-otec mluví se svou dcerou a z jejich vztahu je cítit napětí a vyprchaná rodičovská atmosféra nahrazená drilem. Nebo když matka jedné ze zpěvaček kritizuje počínání manažera, ale sama uznává, že na její dceru je nahlíženo jako na zboží – a je to (prý) v pořádku.
A ještě fotečku s Michalem Davidem…
Bohužel pak dokument působí jako celek mírně povrchně, protože zcela pod kůži se dostaneme jen manažerovi, ale dívkám, které mohou, ale nemusí mít zničené dětství nikoliv. Přitom právě o povrchnosti snímek vypovídá.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Show! pěkně ukazuje, jak je české filmové pole možná vypleněné, ale stále se na něm dokážou urodit kvalitní dokumenty. Jen je škoda, že se autor nerozhodl pro osobnější rovinu, kdy by nepřinesl jen obraz o showbyznysu a jeho pozlátku, ale také sondu do duše dívek s nejasným pohledem na svět. Možná by mu takový film nikdy neprošel (manažer 5Angels si totiž původně naivně myslel, že si tímto snímkem udělá PR), možná takovou metodu předem odmítl. Pořád ale obsahuje mnoho výrazných momentů, kdy nechybí hořkost, trapnost ani humor – případně vše najednou jako třeba v momentu, kdy dívky, jindy nucené sportovat, protože sádelnice přece nikdo nechce, vzpomínají na výlet do Terezína a nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje).
Hodnocení: 70 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
Dobře zvolené téma může zachránit leccos a dvojnásob to platí u dokumentu. A právě námět je hlavní předností českého dokumentu Show! Náhled do tvorby mladé dívčí kapely podle všech obchodně úspěšných šablon je obsahově zajímavý, bohužel však postrádá jakýkoli autorský vklad a po většinu času jen klouže po povrchu. Chybí agresivita a snaha vytáhnout z protagonistů jejich myšlenky a názory. Přitom by stačila dávka mluvících hlav, několik delších a následně vhodně sestříhaných rozhovorů a mohlo být vyhráno. V této podobě bohužel držitel divácké ceny z festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě zůstává kdesi na půli cesty.
Hodnocení: 60 %
