3 fotky 
Román Sestry sudičky vypráví o životních cestách tří sester, které se po letech nečekaně propojí. Hrozba smrti jejich matky je změní. Donutí je vyřešit promlčené problémy a učinit nelehká rozhodnutí.
Sestry sudičky Eleanor Brownové. Smrt jako impuls k proměně. Zdroj: Nakladatelství Host Brno
Debut Eleanor Brownové Sestry sudičky se stal ve Spojených státech bestsellerem, nyní si díky překladům dobývá srdce dalších čtenářů. V čem spočívá síla příběhu tří poněkud zvláštních sester?
Eleanor Brownová se narodila ve Washingtonu, žila na různých místech Spojených států a také v Anglii. Nyní se usadila v Coloradu, kde žije se svým manželem, spisovatelem a hvězdou nových médií J. C. Hutchinsem. Její texty se objevují v různých antologiích a časopisech, debutový román Sestry sudičky se stal bestsellerem a objevil se ve všech hlavních žebříčcích prodejnosti. Postupně vychází v dalších jazycích.
Román se odehrává v lehce ospalé atmosféře univerzitního městečka Barnwell. V něm se po letech kvůli vážné nemoci matky scházejí tři sestry. Jejich otcem je profesor, který zasvětil život Shakespearovu dílu. Právě po hrdinkách jeho slavných her pojmenoval své dcery – Rose, Bean a Cordy. Tím nevědomky předznamenal jejich životní cestu, sestry postupně nacházejí jemné paralely mezi svými životními cestami a osudy svých jmenovkyň. Všechny tři se shodou okolností v době setkání ocitají v obtížné situaci. A tak se vedle starostí o matku noří do svých problémů.
Po letech se vracejí do místa, ve kterém vyrůstaly. Tato okolnost je nutí vracet se ve vzpomínkách do minulosti, rekapitulovat a vyrovnávat se s klíčovými situacemi, které jako děti spolu s rodiči prožívaly.
Brownová propojuje motivy smrti a dětství, cesty do minulosti jen předznamenávají mnohem obtížnější cestu, která sestry teprve čeká. Jde o cestu k dospělosti, která spočívá ve schopnosti přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí a odvaze být sám strůjcem životně důležitých změn.
Precizní psychologie postav
Ačkoliv věkovou hranici dospělosti všechny sestry už dávno překročily, stále se nedokážou vyrovnat se stigmaty, která si s sebou nesou od dob svého dětství. Žárlí na sebe, popichují se, ale ačkoliv to neumí vyslovit nahlas, milují se. Právě hrozba smrti jejich matky je jedním z momentů, které je svádí dohromady a uvědomují si díky ní vlastní spřízněnost.
Román se odehrává v lehce ospalé atmosféře univerzitního městečka Barnwell. Zdroj: Nakladatelství Host Brno
Román nabízí nezvykle precizně a detailně propracovanou psychologii postav. Kromě vnitřních monologů hrdinek komentuje celé dění také hlas vypravěče v první osobě množného čísla. Promlouvá za všechny sestry a působivě ukazuje, že přes všechny na první pohled očividné odlišnosti se mezi nimi nachází pevné pouto.
Postavy románu pro sdělení svých pocitů často používají citáty ze shakespearovských dramat, aniž by se obtěžovaly vysvětlit význam, který jim přikládají. Oproti všedním, mnohdy velmi stručným a významově neúplným dialogům odkrývá společný hlas sester spoustu nevyřčeného. Objevuje se i během vnitřních promluv jednotlivých postav, kdy nad jejich jednáním vynáší mnohdy ostré soudy z úst ostatních sester.
Dům překypoval našimi nejradostnějšími vzpomínkami na léto: jak jsme v noci běhaly po zahradě a honily morseovku světlušek, jak jsme na širokých, natřených betonových schodech před domovními dveřmi jedly meloun, na železitou chuť vody z hadice a lahodný pocit svobody, když jsme celé hodiny polehávaly na sluníčku. Dokonce i vůně prádla pověšeného na šňůře nás dokázala přenést zpět. Ale to odpoledne nepronikla k Bean z těch krásných vzpomínek ani jedna. Máma umírá. Bean je zlodějka. Rose je kráva. Všem slibům navzdory se život v nejbližší době nijak nezlepší.
Brownové by se ovšem z hlediska psychologie postav dala vytknout přílišná poplatnost stereotypním představám. Nejstarší Rose je povoláním vysokoškolská profesorka, která ztělesňuje zastaralý prototyp akademičky – je usedlá, pedantická, nezáleží jí na tom, jak vypadá. Naproti tomu Bean, nejkrásnější ze sester, líčí Brownová jako lehkovážnou ženu, která je posedlá svým vzhledem a nic jiného ji nezajímá. Odráží tak typické předsudky o ženách – krásná, ale malicherná a hloupá, nebo naopak. Nejmladší dobrosrdečná Cordy je pak typickou hipísačkou, která se ve svých téměř třiceti letech toulá v batikovaných tunikách po Spojených státech, nemá stálou práci a žije ze dne na den.
Nadbytečné návraty do minulosti
Na druhou stranu díky tomuto stereotypnímu podání vynikají kontrasty mezi charaktery sester. Ilustrují skutečnost, že je důležité dokázat překročit svůj vlastní stín a zachovat se jinak, než se od nás očekává. Právě díky nečekaným rozhodnutím a změnám se sestrám podaří nalézt cestu k sobě navzájem a pochopit se.
Brownové se daří vtáhnout čtenáře a čtenářky do příběhu a i přes jejich chyby si jednotlivé postavy oblíbit. Citlivě a laskavě líčí všechny jejich pohnutky a problémy, se kterými není díky rozmanitosti těžké se ztotožnit, spoluprožívat je a netrpělivě doufat, že se hrdinky dokážou se vším vypořádat.
Díky tomu je možné tolerovat i mnohdy nadbytečné návraty do minulosti, které střídají pasáže ze současnosti. Tyto návraty do minulosti vysvětlují nepochopitelné jednání postav a ukazují, jak se formoval jejich charakter. Detailním líčením okolností lze snadno pochopit, v jakém časovém období se hrdinky právě ocitají, a tak nehrozí, že by se linie příběhu příliš zamotala ve zmateném střídání přítomného a minulého. Přesto se zdá, že je těchto návratů až příliš a budí dojem zbytečné vaty, která jen natahuje příběh.
Shakespeare a vůbec láska k literatuře se prolínají celou knihou, jsou tím, co drží rodinu pohromadě, co z ní činí jednotný celek. Postavy knihy čtou všude a pořád, u rodinných večeří, ve chvíli, kdy v nemocnici čekají na operaci matky, nebo jen proto, aby unikly hovorům s druhými. Jejich posedlost čtením ilustruje jejich neschopnost vypořádat se s realitou, před kterou raději utíkají do světa knih. I svojí formou román symbolicky upomíná na důležitost literatury, a hlavně Shakespeara, pro příběh – stejně jako dramata se skládá z epilogu, jednotlivých dějství a epilogu.
Za ty roky, co jsme prožily v tomhle domě s dřevěnými podlahami, jsme se naučily navzájem rozpoznávat kroky. Rychlé a lehké: máma. Těžké a rázné: táta. Těžké a váhavé: Rose. Jisté a přísné: Bean. Popoběhnutí každých pár kroků: Cordy.
Sestry sudičky jsou povedeným a dobře propracovaným románem. Vzhledem ke kvalitě celé knihy by si proto zasloužily rafinovanější, méně předvídatelný závěr, než jakým je klasický pohádkový happyend.
Přes tuto výtku Brownové nelze upřít, že se jí podařilo na základě poměrně všedních problémů spojených s životem jedné obyčejné rodiny vybudovat silný a čtivý příběh, který má potenciál oslovit řadu čtenářek a čtenářů. Chvíle strávené s románem prosyceným atmosférou léta, všudypřítomnou láskou ke čtení a ve společnosti sympatických postav, mají ambici stát se příjemným a přínosným čtenářským zážitkem. Problémy hlavních postav přimějí zamyslet se nad svým životem, ohlédnout se za minulostí a možná dokonce inspirují v budoucím rozhodování.
Název: Sestry sudičky. Název originálu: The Weird Sisters. Autorka: Eleanor Brownová. Přeložil: Tomáš Kačer. Vydalo nakladatelství Host, Brno, 2012, 400 stran. Doporučená cena: 329 korun.
