2 fotky 
Posmrtně sestavená sbírka básní Příliš blízko jatek Charlese Bukowského letos dorazila i do České republiky. Stárnoucí literát ve své poslední knize vzpomíná, kritizuje a promlouvá k dceři i k světu, co za moc nestojí.
Cigarety a alkohol – poznávací znamení Bukowského knih., Zdroj: sxc.hu
O další přírůstek do série českých překladů Bukowského se letos postaralo nakladatelství Argo. Sbírku Příliš blízko jatek původně sestavil a vydal třináct let po autorově smrti jeho dlouholetý nakladatel John Martin. Přestože básně neodkazují na jeden určitý úsek života a ani nebyly napsány ve stejném období, svou všudypřítomnou melancholií upozorňují na konec všech slastí, potažmo života samotného.
Charles Bukowski (1920) se narodil v Německu, později se však s rodinou odstěhoval do Los Angeles, kde strávil většinu života. Špatný vztah s otcem se podepsal na jeho osobnosti i budoucím životě. Ve 24 letech oficiálně debutoval povídkou Důsledky málo strohého odmítnutí. Přestože ho proslavila především próza (Faktótum, Ženy, Všechny řitě světa i ta má), sám Bukowski se považoval spíše za básníka. Skrze básně učaroval i nakladateli Johnu Martinovi, který vydal většinu jeho knih. Mnoho sbírek vyšlo až po jeho smrti v roce 1994, kdy podlehl následkům leukémie.
Sbírka Příliš blízko jatek má celkem čtyři oddíly, do kterých jsou básně seřazeny bez větší spojitosti, respektive dle nakladatelova úsudku. Každý z nich vždy otevírá úvodní verš, jakési motto. Bukowski již klasicky věnuje prostor alkoholu, povalečství, dlouhonohým lascivním děvám a špíně ulic.
Přečtěte si: Robert Fulghum v nové knize žádá: Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Na druhé straně Bukowski u mnoha básní často zabředává do velmi intimních sfér svého života a vkládá do nich až sentimentální vzpomínky. Ty se týkají i tak prostých věcí, jako jsou probuzení vedle manželky, pozorování dcerky či poklidná odpoledne na dostizích. Přesto nepůsobí banálně, naopak jako důkaz jakési lidské vyzrálosti, díky níž se Bukowskému dostalo nového pohledu na svět.
Na konci knihy básník stárne
V roli starého pobudy, nad nímž už všichni zlomili hůl, přechází ke konci knihy legendární básník k tématu smrti, konce a strachu. V celkem ponurých básních lituje svého předchozího jednání a lhostejnosti, zároveň však projevuje vděčnost za odchod z tak odporného světa. I přes zmíněnou lítost jsou básně stále dostatečně syrové a vyhýbají se patetičnosti, kterou Bukowski vždy pohrdal. Autor i básně si tak ponechávají svou důstojnost.
Nejtemnější noc v dubnu
každého člověka nakonec lapí a zlomí
každý hrob vykopou
každého jestřába zabijou
a lásku a štěstí taky.básně skončily.
sucho v hrdle.hádám, že se to obejde bez funusu
a slz
a vysvětlování.bolest nám vládne
bolest mlčí.moje básně mají
sucho v hrdle.
Až na výjimky je estetická hodnota básní téměř nulová, to však celkovou kvalitu díla rozhodně nesnižuje. Bukowski používá naschvál jednoduché a upřímné verše, bez šance na květnatá slovní spojení. Strohé řádky přesto skrývají mnoho krásného, především v podobě životních pravd, které se básník nebojí vyslovit.
Nedocenitelná je i Bukowského kritika společnosti, k níž používá paradoxních příkladů. Kombinace výrazových a slovních prostředků (nutno zmínit, že Bukowski tentokrát značně zredukoval vulgarismy) je podbarvena jedinečnou atmosférou, která dává básním smysl a spád.
Nečekaně dobrý překlad
Za pochvalu určitě stojí i český překlad Boba Hýska, který s úctou zachovává ráz původních veršů a vyhýbá se trapným překladům amerického slangu, které bývají častým trnem v oku českých čtenářů. Hýsek svým překladem zanechává jak význam, tak také drahocennou atmosféru básní. Popisy a vyprávění působí nanejvýš přirozeně, jediný problém nastává až u překladu anafor. Jestli se jedná o chybu překladatele nebo našeho mateřského jazyka, se dá ale jen stěží určit. Výsledkem je bohužel ztráta údernosti a ležérnosti u některých anaforických veršů.
Jste-li příznivci beatnické literatury, pak si toto – na Bukowského poměry až neobvykle – poetické dílo určitě vychutnáte, a to už jen kvůli umělecké a lidské vyzrálosti spisovatele, která se zde dere na povrch. Pro větší zážitek je dobré četbu podbarvit kvalitním šedesátkovým jazzem.
Název: Příliš blízko jatek
Název originálu: People Look Like flowers at Last
Autor: Charles Bukowski
Překlad: Bob Hýsek
Počet stran: 288
Vazba: pevná, formát 12×20 cm
Cena: 298 Kč
Vydalo: Argo, 2012Hodnocení: ***** (90%)
