2 fotky 
Nejprodávanější brazilský autor prodělal v nedávné době obtížnou operaci srdce. Vědomí možné smrti vedlo Coelha k přemítání o vlastním životě, o smyslu bytí a věčné životní moudrosti, což se až nápadně kryje s obsahem jeho poslední knihy s názvem Rukopis nalezený v Akkonu.
V dnešní době má autor mnohem více možností, které by měly být objevovány, ale neděje se tak. Zdroj: Nakladatelství Argo
Vědomí smrti, zkázy a brzkého konce, to vše přenesl Paulo Coelho do své zatím poslední prózy. Blíží se konec první křížové výpravy. Jeruzalém se 14. července 1099 ocitá v obležení křižáckých vojsk. Obyvatelé mají na výběr – opustit město, nebo bojovat a zcela jistě zemřít. Většina zůstává. Večer před bitvou se skupina lidí schází na nádvoří, aby si vyslechli Řeka, známého jako Kopt. Žádné rady ohledně strategie či receptu na vítězství nemá. Chce se s přítomnými podělit o moudrost, kterou slýchával a zapisoval po celý svůj život.
Paulo Coelho (1947) se původně věnoval herectví, textařství a novinařině, poté svůj život zasvětil literatuře. Roku 1982 přijíždí do Prahy, kde se u Pražského Jezulátka na Malé Straně modlí za to, aby se stal slavným spisovatelem. Jeho Alchymista (1988) se stal jednou z nejprodávanějších světových knih.
Před příběhem samotným předkládá Coelho příběh jiný, jakousi úvodní epizodu. V krátkém úvodu nám osvětluje cestu rukopisu od jeho nalezení anglickým archeologem Waltrem Wilkinsonem v Nag Hammádí. Ten ho přivezl do Anglie, kde na něj Coelho narazil prostřednictvím Wilkinsonova syna.
Inspirace Gibranem, pocta Prorokovi
Jestli to tak opravdu bylo, či se jedná pouze o autorovu fabulaci, není podstatné. Coelhův nejnovější počin se podobá spíše souboru kázání než klasické próze. Filosof stojí na agoře a lidé se postupně ptají na otázky, které je trápily většinu jejich života. A moudrý Kopt, spisovatelovo alterego, má výklad pojmu vždy po ruce. Odpovědi jsou jasné, jednoduché a stručné.
„V koloběhu přírody není vítězství ani porážky – je v něm jen pohyb. Zima bojuje o svrchovanou vládu, nakonec se však musí smířit s vítězstvím jara, jež sebou přináší květiny a radost. Léto chce učinit, aby jeho teplé dny trvaly věčně, poněvadž věří, že teplo zemi prospívá. Posléze se však smíří s příchodem podzimu, který zemi dovolí, aby si odpočinula.“
Postava mudrce, který je požádán lidem, aby jim zvěstoval svou pravdu, je dobře známá díky Kahlilu Gibranovi. Almustafa, hrdina Gibranovy nejznámější knihy Prorok, je Koptův předobraz a Rukopisy nalezené v Akkonu jsou jasnou poctou Prorokovi.
Coelho měl možná pocit, že Prorok je tak trochu zapomenutou knihou. Jeho Rukopisy se od Gibrana liší jen v probíraných tématech a jejich množství, jinak struktura vyprávění, pokládání dotazů a následné odpovídání Kopty/Almustafa je na chlup stejné.
Rukopis nalezený v Akkonu se od předešlých Coelhových knih příliš neliší. Coelho není příznivcem dlouhým disputací a nikam nevedoucích diskuzí. Jeho styl nejlépe vyjadřuje postava z jeho nejslavnějšího díla Alchymista, pasáček Santiago, který přečetl spousty učených knih a „dověděl se, že tyhle věci jsou tak prosté, že se dají napsat na jediný smaragd.“
Ústředním prvkem všech Coelhových knih je duchovní cesta člověka za sebepoznáním. Ať už cestuje mladý pasáček, sirotek či čarodějnice, na konci cesty každý dojde osvícení. V Rukopisu tato poloha nechybí, a i když se celé vyprávění odehrává na jednom místě, předpokládá se, že pravda v Jeruzalému řečená bude šířena dál.
Témata probíraná v Rukopisech jsou vážná, trápí lidi všech ras, pohlaví a vyznání. Odpovědí je vždy moudro, které má překlenout čas. Pozorný čtenář a čtenářka si jistě najdou místo, ve kterém poznají část příběhu svého života. A čím více takových míst objeví, tím více se jim kniha zalíbí.
Nejstrašnější zbraní je slovo
Blížící se zkáza a smrt čekající za hradbami Jeruzaléma představují bod zlomu. Kopt chce přítomným dokázat, že vyprávění o lásce či kráse, o strachu či osamělosti má smysl. Zdůrazňuje moc slov, jejich přenos skrz nebezpečí, čas i prostor. Slovo se může stát tou nejstrašnější zbraní.
Coelhův jazyk je jasný a stručný. Vyhýbá se jakémukoli konfliktnímu výrazu. A tímto jazykem dostane čtenář a čtenářka další z řady lekcí pozitivního myšlení. Všechno je možné, každá překážka se dá zdolat. To jest Coelhova filosofie, kterou opakuje stále dokola a Rukopis nalezený v Akkonu tento přístup akcentuje nejzřetelněji od vydání Alchymisty.
Tento způsob myšlení je také Coelhovou největší slabinou. Nepřihlíží příliš k tomu, že se lidé můžou potýkat s problémy, které nevyřeší myšlení, a to ať je sebepozitivnější.
Coelho své knihy tvoří pro lidi věřící. Čtenáři preferující jednoduchou filosofii, hájící názor, že cokoli složitého je pouze zbytečně zamotaná a přizdobená věčná pravda, si knihu oblíbí, poněvadž přesně tuto filosofii kniha obsahuje a její autor vyznává. Oblíbí si ji pro přítomnost dvou hlavních přísad, totiž formální jasnosti a duchovního obsahu.
A lidem, kteří souhlasí s myšlenkou H. L. Menckena, že pro každý komplexní problém existuje odpověď jasná, prostá a špatná, se bude Rukopis nalezený v Akkonu zdát jako kniha strohá a příliš zjednodušující. Pro ty ale Paulo Coelho nepíše.
Název: Rukopis nalezený v Akkonu. Autor: Paulo Coelho. Přeložil: Jindřich Vacek. Vydalo nakladatelství Argo 2013, 166 stran. Doporučená cena 198 korun.
Hodnocení: 70 %
