RECENZE: Rok konopí. Zahulíme, uvidíme. Ale jen pod dohledem lékaře

Některé dokumenty otevírají nová témata a nové možnosti. Některé jen popisují. A pak jsou takové, kterou přijdou pozdě.

V době, kdy politici řeší (nebo spíš neřeší) legalizaci marihuany pro lékařské účely, přichází do kin celovečerní dokumentární film Petra Slabého Rok konopí. Tvůrci pro podporu svých argumentů sesbírali řadu názorů a stanovisek, nejen nemocných, využívajících tuto alternativní léčbu, a tak víceméně balancujících na hraně zákona, ale také politiků, vědců a lékařů.

Petr Slabý pracoval jako asistent režie například na filmech Vesničko má středisková (1985) nebo S tebou mě baví svět (1982). V roce 1995 absolvoval FAMU, a poté se věnoval natáčení hudebních televizních pořadů a krátkých dokumentů.

Devadesátiminutový dokument v sobě obsahuje paradox. Jeho základním úkolem je přesvědčit diváky, že konopí má prokazatelně léčivé účinky, a jeho legalizace pro lékařské použití je tudíž žádoucí. Jenže divák, který na film s takovým obsahem, plakátem a vůbec propagací půjde, vlastně přesvědčovat nepotřebuje, protože to už dávno ví a věří tomu.

Objevte krásu marihuany. Zdroj: distributor filmu

Naproti tomu divák, jenž by přesvědčit potřeboval, na film s takovým názvem, plakátem a propagací vůbec nepůjde, protože ho předem odmítne jako snůžku blábolů drogových dealerů nebo vyhulených mozků (tak jako jsou odmítány například články J.X. Doležala). Takový je první argument proto, aby byl snímek uveden rovnou do televize.

Čtěte více: Šalvěj divotvorná je jako legální marihuana

Dalším důvodem pro televizní využití je úroveň zpracování, které je přinejmenším pokulhávající. Rok konopí má standardní dokumentární formát, kdy se mluvící hlavy střídají s žánrovými obrázky k tématu (marihuana kvetoucí, povlávající ve větru, zalitá slunečními paprsky atp.). Nic víc, nic míň. Rozhodně zde nenajdete nějaký nápad, kvůli kterému byste běželi do kina.

[youtube_660]0sG2SQjXsb4[/youtube_660]

Skeptický divák může mít dále problémy s některými tvrzeními účinkujících, která zahrnují výzvu k návratu k přírodě, na stromy a o polích se žlutou řepkou, kterou by měla nahradit marihuana. Z tohoto hlediska je mnohem působivější výpověď profesora Lumíra Hanuše, objevitele THC a významného vědce, který divákovi představuje naprosto racionální podobu izraelského systému, v němž je lékařská marihuana vydávána ve speciálních centrech.

Zahulíme nebo pojíme?

Snímek představuje také příběhy několika pacientů, kterým konopí pomohlo v jejich boji s nemocí. Přestože jejich příběhy jsou velmi zajímavé a silné, příliš člověka nezasáhnou, protože dokument je ve vztahu k nim velmi odměřený.

Dokument sice ukazuje, jak předpis lékařského konopí funguje jinde ve světě, ale spíše opomíjí otázku jeho zneužití. Uvažujícímu divákovi samozřejmě dojde, že také mnohé léky na předpis jsou zneužívány a nejinak by tomu bylo s marihuanou. Dočkáme se pouze jednoho vyjádření, že huliče nikdo nemá rád, protože jejich obraz v médiích znemožňuje schválení zákona, na který čeká mnoho nemocných.

Pěstírna lékařského konopí v Izraeli.

Rok konopí představuje téma, o kterém by se mělo více mluvit. Dává prostor hlasům, které by měly být více slyšet. Uvádí argumenty, které by měl každý vědět. Přesto se nejde zbavit dojmu, že v kinech bude plakat na špatném hrobě. Jde o typický osvětový dokument z nabídky ČT2 a jako takový by měl být divákovi nabídnut.