3 fotky 
„Ty jsi vlastně stejnej jako ten Krejčíř nebo Kožený!“ vpálí do obličeje hlavnímu hrdinovi jeho manželka. První český film o finančních podvodnících je tady.[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/rodina-je-zaklad-statu_2011/]
Tunelování bank, porevoluční fenomén českého společenského a ekonomického prostředí si konečně našel cestičku na plátna kin. Ač téma ve společnosti významné, pro diváky lákavé a skýtající prostor pro rozehrání dobrého příběhu, čeští filmaři se mu zatím vyhýbali. Až přišel Robert Sedláček.
Jeden z nejzajímavějších počinů režiséra Roberta Sedláčka (1973) je snímek Největší z Čechů (2010). Komedie o filmovém štábu, který má za úkol natočit nejrůznější rekordmany a jejich životní příběhy, zaznamenala velký zájem u kritiky i diváků. Objevuje se v něm mnoho herců, které máme možnost vidět i ve filmu Rodina je základ státu, konkrétně jde o Jiřího Vyorálka, Simonu Babčákovou, Igora Chmelu a Marka Taclíka. Zahráli si tu ale také Aňa Geislerová, Jan Hřebejk nebo Igor Bareš.
Jak to mluvíš?
Sedláček rozhodně není na české filmové scéně nováčkem. V roce 2006 se uvedl psychologickým dramatem Pravidla lži, za nějž získal Českého lva za scénář, a pokračoval projekty (například Muži v říji nebo Největší z Čechů), které pokaždé vzbudily značný ohlas. Ať už pozitivní, nebo negativní. Sedláček každopádně platí za režiséra, který si točí tak, jak chce on a neohlíží se na momentální náladu nebo trend.
Pohled podvodníka nebo spořádaného otce rodiny? Zdroj: distributor filmu
K charakteristickým prvkům jeho filmů patří ostrá, až syrová kamera, absurdní humor anebo netradiční způsob mluvy hlavních protagonistů. To všechno jsou věci, které nechybí ani v Rodině. Prvotní pozornost okamžitě vzbudí zejména specifická práce s herci – a právě jejich řeč. V traileru působí dialogy ještě docela přirozeně, v samotném filmu to ale chce od diváka trochu trpělivosti. Obzvlášť hlavní hrdina Libor (Igor Chmela) a jeho žena mluví napůl jako na divadle, napůl jako ve snu. Není to vyloženě špatné, je to jenom… zvláštní. Jakmile si ale na tento způsob vyjadřování zvyknete, můžete se ponořit do příběhu.
Všechno, co jsem dělal pro sebe, jsem dělal taky pro nás
Už název napovídá, že v úvodu zmíněný tunel je pouze startovní čarou, pouze pozadím pro zápletku o motivech a následcích lidských činů, o zodpovědnosti a morálce lidských jedinců. Hlavní hrdina Libor po tom, co se provalí jeho podvodné finanční machinace a k zatčení moc nechybí, naloží svou rodinu do auta a vydá se na (poslední) společný výlet – jakýsi rodinný roadtrip.
Jak říká upoutávka – je to zčásti útěk, zčásti dovolená. Libor si chce užít poslední dny svobody se svými nejbližšími a zároveň je trochu připravit na události nadcházející. A možná se i ospravedlnit. Ospravedlnit z toho, co udělal. Tím, proč to udělal.
Ospravedlnit svého hlavního hrdinu se ale rozhodně nesnaží samotný film. Nedívá se na realitu Liborovýma očima, neukazuje ho jako klaďase, který se dostal do špatné situace/party/doby a jehož je potřeba před světem bránit. Libor je kontroverzní postava a kontroverzní je jeho chování nejen před útěkem, ale i během něj. Názor si musíme udělat sami. A to je skvělé.
Očima Oldřicha Mánerta: Robertu Sedláčkovi se nedá upřít snaha přijít s netradičním pohledem na jinak ohrané téma. Balancování na hraně mezi absurdní komedií a syrovým dramatem mu vychází až do poslední chvíle, kdy ale přepadne přes hranu uvěřitelnosti, a film utopí v nechtěné sebeparodii. Ve výsledku se tak Rodina je základ státu rozpadá na dva diametrálně odlišné segmenty, které dobře fungují samy o sobě, jako celek ale ztrácí pevnou půdu pod nohama. Kiksy v logice tak bohužel přehlušují jinak bravurně zvládnuté filmařské řemeslo.
Hodnocení: 3***
Bohužel skvělost tohoto manévru si nemůžeme naplno vychutnat. Spíš než zamyšlení, úvahy či emoce nás neustále zaměstnává myšlenka, proč uplatňuje film zrovna takové a takové postupy a co tím chtěl vlastně básník říct. Proč hrdinové říkají zrovna tohle, proč kamera najíždí zrovna tam? Výborně načrtnutému schématu tak podráží nohy jeho realizace.
Kam kráčíš, rodino?
Rodina najde při táboření v lese mrtvého psa. V hotelu, kde se rodina ubytuje, se zrovna koná veselá svatba. To jsou dva příklady z mnoha. Dva příklady z mnoha symbolů, které Sedláček napasoval do svého snímku a které všechny působí příliš okatě, příliš tlačí na pilu. Příliš se nás snaží přesvědčit, s jak chytrým a neplytkým filmem máme tu čest.
A to samé platí o scénáři. Řada proslovů, řada dialogů, řada scén je postavena tak zjevně na oko, že to diváka akorát naštve. Naštve i plno nelogičností v ději. Proč si jde Libor bez okolků zarezervovat pokoj v hotelu, když je ve všech médiích propírána jeho fotografie a samozřejmě jméno?
Udávat směr
Naopak kamera je skutečně výborná. Umocňuje skoro až polodokumentární styl a perfektně sedí k tématu. Stejně jako nakonec i onen již zmíněný způsob řeči hlavních postav. Velkým plusem je také to, že se Rodina je základ státu nestala přechytralou moralitkou ve stylu Děti, nekraďtě!, rádoby veselou road movie se starým známým motivem kostlivce ve skříni ani trapnou groteskou na téma čeští tuneláři.
Staří kamarádi rádi pomůžou
Přitom humor tvoří jednu z nejdůležitějších součástí filmu. Je to ale humor absurdní a jeho dokonalé dávkování a načasování patří k vrcholům Rodiny. Především epizodní zastávka na Moravě u kamarádů z vysoké (výborní Jiří Vyorálek a Simona Babčáková) nemá chybu.
I přes řadu výhrad ale nezbývá než Sedláčka pochválit, že se pustil do neprovařeného tématu (jak je ostatně jeho dobrým zvykem) a že si drží svůj styl, díky kterému (byť jím občas trochu štve) mají jeho filmy nezaměnitelný charakter. A i přes řadu výhrad se Rodina je základ státu řadí mezi nejzajímavější a nejambicióznější (v tom dobrém smyslu) projekty letošního roku. Roberta Sedláčka je třeba sledovat. Může totiž dělat do světa českého filmu čím dál větší díru a udávat směr jinam, než (už i co se zmínek ve filmových recenzích týče) k profláklým sladkobolným tragikomediím. A to je určitě dobře.
Rodina je základ státu
Drama / Road movie
Česká republika, 2011, 106 minRežie: Robert Sedláček
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel, Martin Finger, Monika A. FingerováHodnocení: 3***
