2 fotky 
Na českou literární scénu prosakuje čím dál více mladá krev. Tento fenomén potvrzuje i loni vydaný debutový román Múza za zrcadlem od Roberta Macků. Student dějin umění v knize prezentuje svůj ještě mladickou naivitou zbrázděný pohled na svět. Vypráví příběh tří umělců, kteří se rozhodli sešít svoji rozervanost a pokusit se najít lásku a zároveň inspiraci.
RECENZE: Mackova Múza za zrcadlem postrádá uvěřitelnost. Zdroj: Nakladatelství Petrklíč
Múza za zrcadlem skutečně působí, jako by se odehrávala za zrcadlem, za jakousi fólií, která hrdiny odděluje od reality. Autentičnosti bychom se v knize totiž nedohledali.
Z přehnaně sofistikované mluvy a způsobů postav získá čtenář pocit, že se děj odehrává na francouzském dvoře 19. století. V takovém případě by bylo možné hrdinům jejich zamrzlost a odtržení od současného světa uvěřit. Zmínka o vyzvánění mobilního telefonu však udeří nevěřícnost přímo do obličeje. Do rozervaných zhýralých umělců potácejících se mezi potencemi, ženami, okrajem a touhou po uznání mají Mackovi muži daleko.
Začínající autor to myslí dobře a ze světlých momentů, které srší metaforami a básnickými (ač mnohdy klišovitými) obraty, lze usoudit, že psát umí. Ale zdá, že žije v jakémsi akváriu postaveném z načtených knih klasických autorů romantismu, a běžný svět k sobě vůbec nepouští. Možná stačí jen sestoupit ze svého obláčku a zavítat na nějaký ubahněný zvrácený punkový festival, aby autor poznal život z jiného, tedy ne tolik pěstěného úhlu.
Ohraná láska i naivita chutnají dobře
A ona naivita vlastně chutná dobře. A ještě lépe chutná něha a stydlivost, která protkává osudy Viviena a Mélodie, nejmladších hrdinů knihy, které zasáhla ohraná, ale stále působivá varianta lásky na první pohled.
„Teprve dnes si Vivien uvědomil, že dokonalost neznamená být ve všem perfektní, protože právě perfektnost není dokonalá, sklouzává k nezajímavosti, k laxnosti.“
Autorova slovní zásoba si též zaslouží obdiv, ač škrobený a přestylizovaný jazyk se postupně zadrhává čtenářům a čtenářkám v krku a stává se nestravitelným soustem. Z jeho stylu plného obrazných přirovnání a básnického jazyka lze tipovat, že se možná v šuplíku schovává i vlastní poezii. Milostnou, pochopitelně.
Z knihy hodně sálá i Mackova láska a obdiv vůči přírodě. To se nejvíce projevuje na postavě poustevnicky žijícího Samuela, romanistického ušlechtilého divocha, kterému ke štěstí stačí dřevěný srub uprostřed lesa. Právě tato postava pomáhá mladému Vivienovi prosekat se lesem naivity a Samuelovy filosofické rozmluvy též řadím k lepším částem knihy.
Kniha nese morální poselství
Z příběhu tří umělců toužících po mocné hybatelce lásce, která by jim mimo tetelící se duše nabídla i pořádnou porci inspirace, se šklebí jasný morální ukazovák. Neusazení muži holdující nevyhnutelným alkoholickým radovánkám se rozhodnou vyžehlit svoji neustálenou životní cestu a svoje zběsilé tempo zastavit díky tepajícímu ženskému srdci.
Spisovatel skrz ně kritizuje hříchy dnešní civilizace jako promiskuitu či alkoholismus, a nenápadně nás upozorňuje na důležitější hodnoty.
Rozsáhlé monology hledajících se figurek mají výrazný filosofický nádech, který je však díky přílišné snaze o generalizaci, jež přispívá k utvrzení nejen genderových stereotypů, také tak trochu mimo mísu.
Příběh hledání ve své celkové podobě působí jako loutkové mrtvolné divadlo přísně nastrojené a sešité do poslední nitky. Na tom se však dost možná podílí i autorův věk a s tím související nedostatečná zkušenost.
S přibývajícím věkem ale určitě přibyde i skutečného života do jeho žil, čímž se jeho vypravěčský um v další knize rozvine, a to včetně puncu přirozenosti.
Název: Múza za zrcadlem. Autor: Robert Macků. Vydalo nakladatelství Petrklíč, 281 stran. Doporučená cena: 279 Kč
Hodnocení: 50 %
