3 fotky 
Ibsenova Rebeka na Vinohradech budí rozpaky. Utahaná inscenace, která nenechá divákovi ani špetku překvapení. Vinohrady se mohly více soustředit na to, co hrají, než na to, pro koho hrají.
Ibsenovo drama Rosmersholm uvedeno ve vinohradském divadle pod názvem Rebeka mělo mít milostný trojúhelník jako hlavní dějovou linii a odpovídat tak na stále aktuální téma nevěry a zpytování svědomí. Proč dostalo nálepku severské krimi a ve výsledku se scéna zvrhla v mexickou telenovelu, zůstává záhadou.
Ústřední téma Ibsenova díla se odehrává na statku Rosmerholm v podobě milostného trojúhelníku pana pastora, slečny Westové a pastorovy zesnulé manželky, která spáchala sebevraždu. Henrik Ibsen ve svém dramatu řeší volbu jedince mezi svobodou a držení se zažitých morálních zásad. Ty mohou představovat překážku při cestě ke štěstí.
Jak se Rebeka a pastor vypořádají s vinou za smrt pastorovy manželky? Zdroj: Viktor Kronbauer, DnV
Téma stále aktuální a v podstatě velmi vděčné. Až zaráží, proč si vinohradské divadlo nechalo proplout tento potenciál mezi prsty. Zda hlavní záměr tvůrců spočíval ve snaze inscenaci co nejvíce natáhnout zbytečnými scénami a diváka tak s jistotou svést od hlavní pointy, pak tento záměr vyšel na jedničku.
Očima Anny Kottové: Divadlo na Vinohradech si vybralo náročnou a zajímavou Ibsenovu hru. Za zhlédnutí by stála na malém jevišti v moderním, upraveném pojetí. Na velké scéně v klasické režii Juraje Deáka má ale jen pár kladů. Prvním jsou herecké výkony, i když Zachovi víc sedí alternativnější projekty a Havlová-Veškrnová občas překročila únosnou míru afektu. Za druhý klad považuji hudbu Ondřeje Brouska, která upoutala moji pozornost vždy, když se objevila.
Hodnocení: 40 %
Ibsenovy filozofické otázky a rozčarování z politické situace v jeho rodné zemi se měly odrážet v politické výměně názorů mezi dlouholetými přáteli. Panem pastorem a bratrem jeho zesnulé manželky. Politické přestřelky však zabraly skoro celou první polovinu.
K milostnému dramatu se inscenace přehoupne až ve druhé polovině. Ta má o poznání svižnější tempo než ta první, ale přesto tomu stále něco chybí. Nebo lépe řečeno přebývá. Rebeka chvílemi působí jako jihoamerická telenovela. Všichni tuší, o čem děj je, jak skončí, a i přesto musí přečkat mnoho dialogů či monologů, které vybočují od tématu.
Kupříkladu monolog pastorova učitele zpovídajícího se ze ztráty svých ideálů. V Ibsenově díle vyjadřuje tato postava postoj samotného autora. Ale v divadelním zpracování se ukázala tato vložka jako zbytečná. Hlavní hrdiny to nikterak neovlivnilo a ani děj to neposunulo dál.
U hereckého obsazení vsadily Vinohrady na jistotu. Ústřední dvojici ztvárnili Dagmar Havlová-Veškrnová a Roman Zach. Ani v tomto složení však výkon stoprocentně nepřesvědčil. Rebeka se ve druhé polovině mění z vyrovnané emancipované ženy na nevyrovnanou a labilní postavu. Tato změna přišla tak náhle, že měl divák pocit, jestli si Dagmar Havlová-Veškrnová v půlce své repliky zrovna nevzpomněla, že by ze sebe měla vydat nějaké emoce.
V závěru inscenace již není Rebeka vyrovnanou ženou.
Zbytečně vypadala i vizualizace polární záře, která měla podtrhnout to, že jde o severské drama. Naopak hudbu Ondřeje Brouska, která dokázala podpořit dramatičnost scén, lze hodnotit jako jeden z nejkladnějších bodů inscenace. Pochvala patří i scéně. Rozsáhlý prostor, kterým Vinohrady disponují, působil jako venkovské sídlo přesvědčivě.
V závěru tvůrci nenechají divákovi ani špetku překvapení. Ve chvíli, kdy hlavní dvojice odchází z jeviště, všichni víceméně tuší, jaký konec následuje. Ale aby na to pro jistotu přišli opravdu všichni, poslední scéna patří všudypřítomné komorné, která konec odhalí na plnou pusu. Tím Rebeka ztrácí to jediné kouzlo, které mohla mít.
Rebeka, Divadlo na Vinohradech, autor: Henrik Ibsen, režie: Juraj Deák, hrají: Dagmar Havlová-Veškrnová, Roman Zach, Luboš Veselý, Petr Kostka, Otakar Brousek ml., Daniela Kolářová
Hodnocení 50 %
