Po vydání románu Sólo spisovatele Rana Dasgupty se na literární scéně objevily chválu pějící komentáře. Slovy nešetřil ani Salman Rushdie, který Dasguptu označil za nejoriginálnějšího a nejméně předvídatelného indického autora své generace.
Bilance úspěchů a neúspěchů lidského života. To je román Sólo., Zdroj: Nakladatelství JOTA
Dasgupta si za hrdinu svého románu Sólo vybral slepého, již desátou dekádu života žijícího Ulricha. Děj začíná v bulharské Sofii, a to v období první světové války. Ulrichovy vzpomínky příběh postupně posouvají dál v čase a bezstarostné dětství se mění v dospívání v prostředí druhé světové války a studium chemie na univerzitě v Berlíně.
Rana Dasgupta (1971) je britský spisovatel indického původu. Narodil se v anglickém Canterbury. Studoval v Oxfordu, Aix-en-Provence a na University of Wisconsin-Madison. Nyní žije v Dillí. Deník The Telegraph ho zařadil na druhé místo v seznamu dvaceti nejlepších současných britských spisovatelů mladších 40 let. Českého čtenáře poprvé oslovil v roce 2006, a to knihou Linka Tokio. Jeho nejnovější román Sólo zvítězil v kategorii Nejlepší kniha Commonwealth Writers‚ Prize 2010.
Knihu tvoří dvě části: první nese název Život, druhá Denní snění. Již od počátku vyprávění je patrný, možná až přímo hmatatelný odstup Dasgupty od hlavního hrdiny. Příběh se odehrává v jakési bublině, kdy autor stojí vně a jen popisuje. Dasgupta navíc příběh líčí syrově, i přesto ale s určitým nádechem lidskosti.
Nebezpečná láska k chemii v období válek
Paradoxní je, že o banálních, někdy až směšně prostých věcech se autor rozepisuje velmi bohatě, používá barvitý a vytříbený jazyk. Naopak smrti Ulrichova nejlepšího přítele Borise se věnuje vlastně jen okrajově a oznamuje ji v jediné větě. V jedné dramatické větě, která je navíc zařazena na úvod kapitoly.
„Pořád nechápu, proč bys nemohl zůstat doma a studovat u nás.“
„Už jsem ti to vysvětloval: tady v Sofii se chemie studovat nedá. Když se chceš naučit chemii, musíš do Německa. Němci chemii vynalezli a nikdo na ně nemá.“
„Nikdo na ně nemá tak leda v utlačování druhých. Ty jejich chemické společnosti jsou nestvůry s tisíci chapadel, vykořisťují chudáky všech národů a vyrábějí jen palivo pro další války.“
První část knihy postupně provází Ulrichovými studentskými léty v Berlíně, nelehkou situací doma v Sofii, naznačuje osudový milostný románek s židovskou spolužačkou, a zároveň popisuje Ulrichův nechtěný návrat do rodného Bulharska. Jeho rodiče již nemají peníze a on se musí vrátit domů.
Bolest, která je vlastní pouze osobní zkušenosti
Dasguptův popis historických událostí působí jako pouhý doplněk hlavní dějové linie. Historie si nedůležitě pohrává v pozadí, ale opak je pravdou. Hlavní konturu v životě Ulricha dokreslují právě dějiny. Počáteční euforii z porážky fašistů střídá jasný a celistvý popis tváře nastupujícího komunismu. To vše s bolestí charakteristickou pouze osobní zkušenosti, což je zejména u Dasgupty úctyhodným výkonem.
Celý život postrádal cit pro politiku a teď už vůbec nerozuměl, v jakém světě to vlastně žije. Říkalo se, že z Bulharska se stala normální kapitalistická země! Jenže Ulrich kolem sebe neviděl nic než zločinnost povýšenou na princip. Vrazi a zloději se chopili moci, prohlásili se za podnikatele a lidem nabídli pornografii, aby si už na nic nestěžovali. Organizace spojených národů vyhlásila embargo proti Miloševičově Srbsku a rozradostnění bulharští gangsteři s býčími šíjemi se pustili do pašování potravin a pohonných hmot ve velkém, takže se z nich přes noc stali miliardáři. Začali skupovat televizní stanice, hotely i fotbalové kluby. Na krk si věšeli zlaté kříže velikosti jídelních talířů.
Přestože celé vyprávění nenápadně prostupuje téma smrti, nejedná se o stěžejní téma. Tím je bilance Ulrichových úspěchů a neúspěchů a snaha zjistit, zdali můžeme ovlivnit vlastní osud, anebo vše záleží na okolnostech. Sám Ulrich dělí své vlastní vzpomínky do tzv. položek, na které je nutno nahlížet právě v kontextu historických událostí.
Komorní příběh má rázem rychlé tempo
Druhá část s názvem Denní snění se skládá z příběhů zasazených do prostředí počátku dvacátého století v Gruzii, částečně v Bulharsku a především v New Yorku. Touto částí příběh bez varování přechází do představ a snů, proto je nutno bedlivě sledovat tok textu, jelikož Dasgupta dává čtenáři pouze malé a lišácky schované indicie.
A právě v tento okamžik začíná příběh – nutno říci až moc – gradovat. Vyprávění představují pouze Ulrichovy sny – fiktivní příběhy jeho smyšlených dětí, což některý čtenář rozpozná velmi těžko. Syn Boris, mladý a talentovaný houslista, který se od prasat v Bulharsku dostal až do velkého světa byznysu v New Yorku. Sourozenci Chatůna a Iraklij, kdy ona neváhá použít všech prostředků, aby dosáhla svého; on zase představuje jakéhosi buřičského básníka, který hledá sám sebe a nakonec svůj život ukončí.
Nejlepší knihy na léto? Redakce TOPZINE.cz vybrala 6 tipů pro prázdninové čtení
Jestli má kniha Sólo nějaký nedostatek, pak je to gradace děje. Po celé vyprávění se jedná spíše o filozofické bádání, přemítání, a ač je sled Ulrichových životních událostí někdy až moc rychlý, vysledovat napětí lze jen těžko. Teprve v posledních řádcích se zdá, jako by se autor snažil tento nedostatek dohnat a vše graduje do vesmírných výšin, což doposud zdárnou Dasguptovu práci mírně kazí.
U Rana Dasgupty je třeba ocenit jedno: román Sólo se nesnaží být nejlepším, nedramatizuje, je skromný. Sólo má lehký tón a bezesporu dokáže oslovit všední obyčejností a onou nesnahou o superlativa. Stejně jako název je i samotný příběh jednoduše sólo.
Název: Sólo
Název originálu: Solo
Autor: Rana Dasgupta
Překlad: Tomáš Suchomel
Počet stran: 398
Vazba: Pevná s přebalem
Rozměry: 160 x 200 mm
Vydala: JOTA, 2012
Doporučená cena: 398,- Kč
Hodnocení: ***** (90 %)
