3 fotky 
Jako druhou premiérovou inscenaci tohoto roku uvedlo Dejvické divadlo hru ruského dramatika Antona Pavloviče Čechova Racek. Ačkoli v Dejvicích navazují na dlouholetou tradici, pohlíží na hru Racek svérázně, pod vlivem amerického kabaretu.
Hru Racek napsal Anton Pavlovič Čechov roku 1896 již pod vlivem symbolismu. Také racek, objevující se ve hře, je symbolem. Hra rezignuje na výraznější dějové linie. Napětí a spád staví na popisu vnitřních pocitů postav. Nešťastné lásky, alkoholismus, či neschopnost vytrhnout se ze zaběhnutých linií reflektuje Čechov s humorem. Kvůli tomu získává Racek absurdně-komický charakter.
Racka prezentuje sám autor jako komedii. Ovšem příběhy, které znázorňuje, jsou spíše tragické. Autorský tým dejvické inscenace si tuto dichotomii uvědomil a položil ji do středu své pozornosti. V Rackovi se neřeční. Jednotlivé repliky jsou na několik výjimek spíše kratší. Ovšem význam této stručnosti vyjde najevo v kontrastu s tím, jak se vše odehrává jakoby naschvál řečenému.
Slovům se nedostává náležitého ocenění. Tuto linku Čechovův Racek tematizuje. Reflexe spisovatelské činnosti, hořkost nad neúspěchem u čtenářů. Příběh začínajícího spisovatele Konstantina Trepleva tedy nemůže skončit jinak než tragicky.
Nina zahajuje svou hereckou kariéru i cestu ke svému pádu. Zdroj: Hynek Glos, Dejvické divadlo
Se slovy vzdorujícími vlastnímu obsahu se postupně setkají všechny postavy. Nejviditelnější rozpor lze pozorovat u Máši (Lenka Krobotová), která toužíc po Kosťově lásce zpočátku vzdoruje nepřízni. Později však upadá do letargie a alkoholického opojení.
Oproti tradičnímu scénickému řešení postupovalo Dejvické divadlo svou cestou. Scénograf Pavol Andraško neumístil děj Čechovova Racka na břeh jezera, nýbrž do salonku Iriny Arkadinové. Stěny salonku pokrývají od shora až dolů obrazy malebných krajinek. Mezi nimi se ve středu stěny objevuje obraz racka.
Prostředí obrazy zaplněného pokoje vytváří uzavřený prostor, v němž se odehrávají rošády dokonale sehraného hereckého souboru. Rošáda se zasedacím pořádkem při premiéře Treplevovy prvotiny patří k nejkomičtějším a zároveň nejtragičtějším momentům inscenace. Ačkoli se divák směje, na povrch vystupují bez jediného slova skryté touhy všech postav.
Spisovatel Trigorin (Ivan Trojan) okouzlí mladou, nevinnou dívku Ninu (Veronika Kubařová).
Dejvické divadlo těží v inscenaci Racek z kvalitního hereckého souboru. Ten má vysoký standard a vystoupit z něho bývá obtížné. Inscenaci Racek však svědčí, že nikdo výrazně nepřehrává a nevystupuje tak nad vše zastřešující ideu. Prostor pro vyjádření dostávají rovnoměrně všechny postavy.
Ačkoli racek v Dejvicích záhy dolétá, inscenace dopadla více než dobře. Opírá se o kvalitní herecký soubor, který svou sehraností dokáže beze slov vyjádřit absurdnost Čechovovy předlohy.
Racek v Dejvickém divadle není zbytečně upovídaný. Ačkoli má inscenace tři hodiny, čas rychle ubíhá. Vše svižně plyne na vlně komických i tragických momentů až k tragickému finále. Navzdory všem nesporným kladům chybí inscenaci výraznější emoce, které by šly vstříc divákovi.
Racek, Dejvické divadlo, autor: Anton Pavlovič Čechov, režie: Michal Vajdička, hrají: Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Miroslav Krobot, Veronika Kubařová, Lenka Krobotová, Ivan Trojan, David Novotný a další
Hodnocení: 80 %
