4 fotky 
Východočeské divadlo Pardubice uvedlo na svou scénu inscenaci Králova řeč, pod režijním vedením Petra Novotného. Filmový trhák se již objevil na několika českých divadelních jevištích a nevyvaruje se porovnávání. Představení Východočeského divadla ovšem odolá veškerým žebříčkům.
Hollywoodský příběh Králova řeč našel své místo na scéně Východočeského divadla. Zdroj: Josef Vostárek, VČD
Petr Novotný v březnu uvedl na scénu VČD muzikál Cabaret, a ještě než vyhasl plamínek slávy tohoto premiérového okamžiku, začal pracovat na další inscenaci. Králova řeč Davida Seidlera se zdá být velice záhadnou volbou. Je zcela jasné, že každý, kdo viděl film, bude tyto tematiky porovnávat. Ovšem stejně jako u Cabaretu si i s tímto problémem poradil s grácií.
V inscenaci je ukotven silný příběh budoucího krále Jiřího VI. (Martin Mejzlík), který zadrhává a trpí kvůli tomu obavou hovořit před lidmi. V tom mu má pomoci logoped bez licence Lionel (Jiří Kalužný). Kromě zlepšování královy řeči ovšem dochází ke vzniku silného pouta mezi králem a logopedem. Přátelství, které mezi nimi vznikne, je ojedinělé a pozorovat debaty dvou tak postavením odlišných lidí je velice zajímavé.
Titulní postavy ztvárnili Martin Mejzlík a Jiří Kalužný.
Výborné bylo ztvárnění Bertieho, krále Jiřího VI., Martinem Mejzlíkem. Obdivuhodné je, jak důvěryhodně se vypořádal s rolí zadrhávajícího, uzavřeného a tak málo v sebe věřícího budoucího krále. Bertie během inscenace prožívá, v cestě za svým cílem, mnoho vnitřních pocitů, které musel Martin Mejzlík divákům dostatečně přiblížit. A dokázal to. Při závěrečné scéně, kdy Bertie – už jako král Jiří VI. – pronáší svou řeč, s ním leckterý divák prožívá jeho vnitřní napětí a boj se sebou samým.
Další výrazný výkon podal Jiří Kalužný, který ztvárnil logopeda Lionela. Jeho postava byla výrazná svou přirozeností a otevřeností vůči královi i jeho rodině. Lionel se jeví z části komicky, což hře jen prozpívá, hlavně když nečekaně odlehčí atmosféru. Zároveň je však cítit jeho porozumění a pochopení Bertieho i vážnosti okolní situace.
Královský pár v podání Martina Mejzlíka a Petry Janečkové.
V porovnání s filmem bylo pojetí královny Alžběty ztvárněné Petrou Janečkovou rozdílné. Královna působila vůči svému muži více chladně a méně chápavě, než je tomu právě ve filmu. Ovšem to může být dáno i malým prostorem, který se jí v inscenaci nabízí.
Neméně dobré výkony podali i všichni ostatní. Například Pavel Novotný a jeho postava Davida, s jehož příchodem scéna pokaždé ožila.
Zdařilé bylo i provedení scény. Ta působila až na pár úprav spíše staticky, což k dramatu takového rázu sedělo. V zadní části scény byla vytvořená místnost se sedmi dveřmi zastupující královský palác a při korunovaci i Westminsterské opatství. Za třemi dveřmi čelem k divákům scéna jakoby pokračovala pomocí zrcadel, obrazů nebo jen černým pozadím. Do popředí se spouštěla kulisa v podobě stěny pokoje Lionelovy ordinace, která zakrývala zadní část scény. Využití prostoru tedy bylo skutečně působivé, ale nijak násilné.
Inscenace ukázala, že ani členové královské rodiny nejsou dokonalí.
Kostýmy se pak nesly v dobovém duchu inscenace. Ženy měly šaty a muži byli až na výjimky oblečeni v oblecích.
Inscenaci Králova řeč již na premiéře diváci odměnili bouřlivým potleskem ve stoje a určitě i nadále najde spoustu spokojených diváků a nadchne ty, kteří do divadla přijdou nejen za zábavou, ale i za hlubokým příběhem.
Králova řeč, Východočeské divadlo Pardubice, režie: Petr Novotný, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Roman Šolc, hrají: Martin Mejzlík, Jiří Kalužný, Petra Janečková, Dagmar Novotná, František Švihlík, Alexandr Postler, Pavel Novotný, Jan Hyhlík, Petr Dohnal, Václav Dušek, Martina Mejzlíková
