3 fotky 
Irský spisovatel William Trevor se nedlouho po uvedení románu Láska a léto vrací na český trh s novým příběhem, bolestnou rodinnou tragédií. Jediný výstřel z pušky ještě nikdy nezasáhl tolik lidských životů.
Mnoho z irských venkovských sídel čelilo útokům republikánů., Zdroj: Wikipedia Foto: Comhar
Roku 1921 planou v Irsku vášně. Skutečné plameny mají pohltit i venkovský dům protestantského irského kapitána Everarda Gaulta, výstřel z pušky však plány trojice mladíků zhatí. Zůstane po nich jen krev na příjezdové cestě a zazátkované kanystry s benzínem. Kapitán a jeho anglická manželka tuší, že v Irsku pro ně už není bezpečno, odjezd z rodinného sídla Lahardanu se však nezamlouvá jejich vzdorovité devítileté dceři Lucy.
William Trevor (1928) je i mezi českými čtenáři poměrně známý irský spisovatel. Ve svých románech a především povídkách se často věnuje konfliktům mezi Irskem a Anglií, případně rozkolům irského katolicismu s anglikánským protestantstvím. Za svou prozaickou tvorbu třikrát získal Whitbreadovu cenu, nominován byl také několikrát na Man Bookerovu cenu. V češtině vyšly kupříkladu autorovy romány Láska a léto (2009, č. 2010) či Děti z Dynmouthu (1979, č. 2001), kratší prózy čtenář najde třeba ve výběru Den, kdy jsme se opili dortem (č. 2006).
Dívka, která utekla z domova
Den před odjezdem Lucy z Lahardanu zmizí. Na rozbouřeném pobřeží se najdou jen zbytky jejího šatstva, což vede k chybné domněnce, že se dívka utopila, možná dokonce úmyslně. Zdrcený manželský pár spěšně opouští rodinné sídlo, aby unikl bezútěšnosti dříve harmonického domova.
Když najde správce Gaultovic sídla Henry dívku vyhladovělou, ale živou v nedalekém lese, jsou už její rodiče dávno na cestě do Evropy, kde ze sebe chtějí smýt vlastní pocity viny. Nezanechávají po sobě jedinou zprávu, jediný dopis, který by je pomohl vystopovat.
Irská literatura: Mladá Irka je také hrdinkou románu Brooklyn Colma Tóibína
Zatímco Everard a Heloise Gaultovi se snaží začít nový život někde na italském pobřeží, jejich dcera doma v Irsku nepřestává doufat, že se jednoho dne vrátí, aby jí odpustili. A její víra nepolevuje ani s rostoucími léty.
Na příkladu jedné rodiny
Literární veterán William Trevor ve svém útlém románu opět oživuje tématiku irsko-anglických vztahů. K zachycení celého historického paradigmatu si přitom vystačí s příběhem jediné protestantské rodiny, navíc ještě smíšeného irsko-anglického původu.
Osud Lucy Gaultové tedy v románu není pouze jejím vlastním, osobním příběhem, nýbrž personifikovanou bolestí dlouholetých ostrovních vztahů. Skrývá se v něm společenská nespokojenost Irů zrcadlící se v několikaleté válce o nezávislost (1919–1921/2), ale i hlubší, historickým vývojem upevněná nevraživost mezi oběma národy.
Překvapivě se o této problematice v románu příliš nemluví. Několikaleté guerillové boje Irské republikánské armády jsou smrsknuty na neuskutečněnou benzínovou hrozbu a letmé zmínky o protestantských rodinách narychlo opouštějících Irsko. Víc nic. Tím však Trevor zdaleka neumenšuje nepřátelství samotné, naopak se mu daří nevysloveným docílit silnější empatie ze strany čtenáře. V tichu vzniká napětí a strach, pro fungování románu se stává aktivní účast čtenáře povinností.
Neosobní tragédie mladé dívky
Příběh však není Lucy ukraden pouze na kulturně-historické rovině, ale i v samotné struktuře vyprávění. Knihu rámuje vypravěčova odtažitost v lecčems nejspíš poplatná době, v níž se děj odehrává. O emocích se příliš nemluví, sentiment jde zcela stranou. Lucy, její rodiče i všichni společní známí tragický úděl přijímají s tichostí a vyrovnaností. Jejich vnitřní bolest je hmatatelná, ale navenek se zrcadlí pouze v jakési nepojmenované melancholii.
Zpočátku se tak může román zdát chirurgicky odtažitý. Jak se však čtenář noří do jeho tragična stále hlouběji a objevuje na těle hrdinů další jizvy, má na něj právě vypravěčův lhostejný postoj mnohem silnější účinek. To, k čemu došlo, slova obsáhnout nedokážou, a tak je nutné se spokojit s jejich absencí, s výmluvným mlčením.
Fragmentárnost v kompaktnosti
Překladatel a vysokoškolský lektor Ladislav Nagy v závěru ke knize píše, že Trevorův román je „mimořádně kompaktní, plnohodnotný“, aby jen o pár řádků později dodal, že Luciin příběh „se vlastně scvrkl na čtyři epizody“. Může se to zdát jako protimluv, ale opak je pravdou.
Trevor je především povídkář a své umění umí prodat i na delší trati. Román skutečně funguje jako příběh jednoho života, aniž by se čtenář cítil ošizen o některou jeho podstatnou část. Zdánlivá fragmentárnost vychází z občasné absence atraktivního děje. Podobně jako život mnoha čtenářů, ani ten Luciin není složen pouze z vypjatých událostí, a tak živější části střídá obyčejná četba knih a procházky po pobřeží.
Přečtěte si: Rozhovor s překladatelem Viktorem Janišem
Zdaleka to neznamená, že by román nudil. Naopak v těchto pasážích dvojnásob silně rezonuje hrdinčina vnitřní i vnější osamělost, kterou nedokážou zaplnit ani její pěstouni, původní správce Henry se svou ženou, kteří částečně nevědomky přebírají nejen povinnosti, ale i pocity dívčiných rodičů.
Mrazivá antická tragédie
Příběh Lucy Gaultové byl nominován na Man Bookerovu cenu. Není těžké uhodnout, jaké kvality na něm porotce oslovily. Citlivý příběh jedné nebohé dívky na matném, sotva viditelném plátně irsko-anglického konfliktu je skutečným, mrazivým srdcebolem ve zcela odlišné tónině než Romeo a Julie.
Spíše stojí jako tragédie antická na jediné fatální chybě, respektive drobném nedorozumění, které však ovládne celou kompozici obrazu. Příběh Lucy Gaultové je obrazem rozpolceného Irska. V jeho středu stojí dívka se ztrápeným pohledem upřeným k pozorovateli, ale nepláče.
Název: Příběh Lucy Gaultové
Název originálu: The Story of Lucy Gault
Autor: William Trevor
Překlad: Viktor Janiš
Formát: 216 stran, 20×13 cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydala: Mladá fronta, Praha 2011Hodnocení: *** (70%)
