Recenze: Potulný oheň a Guy Gavriel Kay. Silný příběh pokračuje

Fionavarská tapiserie pokračuje v pořadí již druhou knihou Potulný oheň.  Ani tentokrát Guy Gavriel Kay nezaváhal a nabízí čtenářům netradiční zážitek.

Ilustrace na obálce Autor: John Howe

Potulný oheň začíná tam, kde první kniha (Letní strom) skončila. Opět se setkáme s pěticí přátel z našeho světa a času, kteří musejí pomoci v nejdůležitějším ze všech světů, ve Fionavaře. Osud jim však ani tentokrát nepřipravil jednoduchou cestu. Řada nástrah, nepříjemností a začínající válka by některé z nich mohla stát i to nejdůležitější, co mají.

Fionavara je na pokraji války, jejíž výsledek bude mít dopad ve všech ostatních světech. Temnota neustále sílí, a pokud se ji nepodaří zadržet, ovládne vše. Její přisluhovači mají na svědomí i nekončící, vražednou zimu, která řádí i uprostřed léta. Jak tohle může skončit?

Klady i zápory prvního pokračování

Je třeba zmínit, že i přes vysokou kvalitu díla, je tu jedna značná vada na kráse. Pokud jste Letní strom, tedy první knihu trilogie, četli stejně jako já už před delší dobou,  budete mít nejspíš problém. Autor totiž čtenáře přenese rovnou do dobře rozjetého děje s odkazy na předchozí díl. To všechno je sice krásné, jenže právě shrnutí obsahu Letního stromu se v Potulném ohni čtenář nedočká. Pokud si tedy přesně nepamatujete, co se kde a kdy stalo, budete značně tápat. Alespoň ze začátku tedy určitě.

Když pomineme výše zmíněný nedostatek, zbývá jen řada kladů. Děj pracuje s jednotnou časovou linií, která se však často vrací do vlastní minulosti a přibližuje fakta, k nimž došlo ve stejný čas na jiném místě. Autor se snaží současně sledovat osudy všech hlavních hrdinů, a to i v okamžiku, kdy jsou každý na jiném místě a bojují s vlastními nepřáteli. Zajímavé a trochu netradiční pojetí, jež však nabízí nový zážitek z četby.

Postavy ze skutečného světa

Pětice přátel přichází do Fionavary z reálného světa. Jsou to mladí studenti, s nimiž se řada čtenářů velice snadno sžije. Pro každého z nich je připraven těžký osud, se kterým se musí porvat po svém. Jestli se jim to podaří, je však zatím otázkou. Jejich jedinou výhodou je podpora bohů i dalších bytostí.

Každá z postav má vlastní osobnost, jež se neustále rozvíjí a spěje k cíli, o kterém zatím nemá nikdo ani nejmenší ponětí. Čtenář tak s napětím sleduje jejich osudy a čeká, jak se všechno vyvine. Nezbývá než počkat si na poslední díl trilogie Nejtemnější cesta.

Kniha samotná je zpracovaná opět velice dobře a skvěle navazuje na předchozí díl. Pokud pomineme nedostatek v podobě shrnutí obsahu předchozího románu, není co vytýkat. Už nyní se můžeme těšit na to, kam celý příběh silně inspirovaný Tolkienem nakonec dospěje. Doufejme, že závěr bude ještě lepší než to, co jsme mohli číst až doposud.